Zkáza lodi Gustloff

Až do této chvíle jsem vůbec nevěděl, že nějaká loď Gustloff existovala. Vše zastínil TITANIC. Takže jsem rád, že jsem se dozvěděl něco nového. Nicméně film se děsně táhl. Potápění lodi trvalo pouze pár minut, takže akce žádná. Ale na TV film to ušlo, takže pro mne to byl spíše průměrný film. (19.12.2008)

Ani největší optimista pochopitelně nemůže očekávat od evropského televizního filmu velkolepou podívanou a la Titanic, nicméně přece jen jsem byl na konci poněkud zklamaný. Problém tohohle snímku nespočívá v tom, že je levný, ale v tom, že vypadá lacině. Gustloff se potápěla zhruba 50 minut a kdyby dokázali tvůrci těch 50 minut prodat do svého filmu aspoň přiměřeným způsobem, byl by můj dojem určitě vyšší. Protože jim ale něco podobného rozpočet neumožňoval nebo, lépe řečeno, nebyli schopni natočit útok na loď a její zkázu tak, jak jim to umožňovaly finance, je celková stopáž filmu přetažená, protože při podobném námětu divák jednoduše očekává právě drama potápějící se lodi. Místo toho snímek rozehrává několik individuálních příběhů cestujících na lodi, jenže jednotlivé postavy nejsou tak přitažlivé a herci natolik charismatičtí, aby to diváka skutečně upoutalo. Navíc scénárista si nechtěl připustit, že za zkázu lodi může fakt, že koncem ledna 1945 už Němci zdaleka neovládali Baltické moře, a tak rozehrál nepravděpodobnou story o infiltraci posádky sovětským špionem, resp. německým zrádcem. Skutečnost byla taková, že kapitán sovětské ponorky měl máslo na hlavě kvůli svému opakovanému opilství a zoufale potřeboval úspěch, takže zariskoval a potopil první loď, která se mu připletla do cesty... Celkově je Zkáza lodi Gustloff průměrný válečný film, který měl nepochybně větší ambice a mohl být natočený lépe. Celkový dojem: 50 %. (17.06.2009)

Kamarád z Německa mi doporučil tento film na téma lodi Wilhelm Gustloff, o jejíž příběhu, přiznávám se, jsem ani nevěděl. O to více mě zajímal tento tříhodinový televizní film. Televizní píšu záměrně, protože je to na něm místy dost vidět. V celkovém kontextu to ale vlastně vůbec nevadí. Jsou tu dramatické postavy, je tu romance, všechno tak pasuje k sobě, i když je tu pár zbytečných scén, a na závěr je tu poslední půlhodina napětí, která na poměry filmu není vůbec špatně natočená. Pro edukativní činnost dost důležitý film. Téma, které se podle mě v době vydání filmu o Titanicu moc neslušelo, ale když se teď mluví o různých příbězích Němců z druhé světové války, tak určitě příběh, který je potřeba světu sdělit. (25.06.2021)

Ačkoliv je Zkáza lodi Gustloff televizní film, tak má co říci. Ukazuje nám příběh založený na skutečných událostech, které opět potvrdily, že válka zabijí i nevinné civilisty, přičemž takovým tragédiím stačí k dokonání svého díla pouhých pár minut. Tento německý snímek je poměrně rozvleklý, rozdělený do dvou dílů, z nichž v prvním můžeme vidět touhu lidí dostat se na Gustloff a v druhém samotnou plavbu, o jejímž osudu napovídá již samotný název. Jako divák jsem neměl při sledování naprosto s ničím problém, bavil jsem se, byl napnut, jakou cestou se osudy cestujících uberou. Zoufalý boj o přežití je pak velmi dobře vykreslen a je bezpochyby to nejsugestivnější v celém filmu. Titanic je pochopitelně svým zpracováním někde úplně jinde, avšak Gustloff nabízí také něco, co stojí za vidění. (25.04.2011)

Napařit ne dvakrát dobré hodnocení filmu, jenž zobrazuje tragickou, skutečnou událost ne zcela nepietním způsobem, není úplně snadné, ale jsou chvíle, v nichž není zbytí. Vilsmaier Stalingradem dokázal, že válečná témata i dlouhé filmy umí. Rozklad lidské osobnosti, který v něm předvedl, je něco, co v Gustloffovi nedokázal vyrovnat. A přitom si lze povšimnout některých paralel, např. snaha dostat se na loď tady je téměř jako snaha evakuovat se letadlem tam. Emoce i rozum však zůstaly v obou případech uvnitř stalingradského kotle. Již ve Stalingradu jsem nebyl úplně nadšen tím, že jako hlavní postavy si Vilsmaier vybral morálně neklopýtající dobré duše, které si tuhle válku nepřály, čímž výpověď filmu lehce degraduje. V Gustloffu však tímto mnou nevytouženým směrem zachází ještě dál, do vod, ve kterých ti dobří vždy věděli, že se ten Hitler neměl poslouchat, že teď musí přijmout trest za způsobené zločiny, kterým nikdy nechybí odvaha, čest (podvádění je u nich motivováno vznešenou láskou a touhou pomoci bližnímu svému). Ti špatní, naopak, cítí poslední zbytky loajality k říši a plní rozkazy tak, jak jim jejich chybějící srdce káže. A nakonec se stejně ukáže, že jsou to zrádci. Ani půjčování si motivů z Titanicu, který je zřejmě laťkou, již je touženo přeskočit, nijak snímku nepomáhá. Koho zajímá u takové události nějaká lovestory? Koho zajímá ta trpká ironie osudu, že se někdo chce dostat a dostane na loď, na které být neměl? Kdo dvakrát potřebuje ve svém životě vidět, že ženám z potápějící se lodi, houpe se na krku jakýsi přívěsek? Já ne. Také ústřední hudební motiv, který ve Stalingradu poháněl vojáky k pochodu do zkázy, nemá na Gustloffu tu správnou sílu... Slaboučké ***. (01.07.2009)