Muži v říji

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Zábavná satira i laskavá idyla se silnými postavami a se scénářem, při kterém se člověku nekroutí žaludek. Bez jakékoli přepjatosti, trapné estrádnosti dokázal Sedláček natočit inteligentní film, který se určitými aspekty hlásí k nové vlně (autenticita, slavnost jako prostor satirického vyjevení charakterů), určitými aspekty zůstává veskrze dobový, ale především všemi aspekty baví a trefuje se do obecnějších jevů. Škoda pár momentů, kdy Sedláček začal hledat humor i jinde než v nevzrušivém a nezáludně plynoucím životě malé vesnice. Jinak se mi ale jeho film líbí, navzdory tomu, že chytá spoustu ryb najednou. Záhadným způsobem funguje jako satira, lovestory i vesnická idyla. Spíše než sžíravou formanovskou kritiku věcí veřejných tu hledejme souvztažnost s laskavými taškařicemi Vančurovými či Chevallierovými. (20.07.2009)

"Máme radost, že pan premiér má radost." Soutěž ve vábení jelenů, protkaná lokálním politickým lobbingem, měla slušné šance skončit v mém soukromém septiku, ale kupodivu se tak nestalo. Je to patrně způsobeno tím, že jsem se nechal navábit na absurdity v podobě týpka chrápajícího celou noc na klaksonu v autě, křesťanského demokrata v čele materialisticky zaměřené země či Ilony Csákové v roli transvestity napodobujícího Ilonu Csákovou. Mně zkrátka někdy stačí ke spokojenosti hrozně málo. (18.04.2016)

Co to bylo za zvuk? Všechny hluky příšerně nahlas, ale mluvenýmu slovu prakticky nešlo rozumět! Než jsem si tomu přizpůsobil slechy, asi půl hodiny jsem nesmírně trpěl a vážně uvažoval, že tuhle zatím dost nudnou a nevtipnou srágoru vypnu a vyměním za díl Dextera. No, vydržel jsem a nakonce nelitoval, s příjezdem nasávajícího Premiéra Bareše dostali Muži v ríji grády a smysl a konečně se stali tou vtinou hořkou venkovskou komedií, na kterou jsem měl právě náladu a kterou mnozí na českých filmech už nemohou vystát. Ve srovnání s vládnoucím králem tohoto subžánru Slámou však Sedláček stejně odchází krutě poražen. (21.04.2010)

Ze začátku jsem se hrozně nudil - navíc (jak píšou i okolní uživatelé) celkový dojem kazily velmi špatně zvládnuté zvuky, opravdu jsem měl problém rozumět slovům z úst herců vycházejících. Ovšem po příjezdu premiéra v podání Igora Bareše film roste. Nemůžu říct, že bych se na film chtěl podívat znovu, ale druhá polovina vážně funguje. Problémem a absurditou je, že bez té první (opravdu nezajímavé) nefunguje. (25.05.2010)

No nevím, popravdě jsem měl po předchozím Sedláčkově dramatu Pravidla lži a při vědomí očekávané herecké účasti Petra Váši očekávání vskutku převeliká a možná o to větší je teď mé zklamání. Robert Sedláček, sám sobě scénáristou, se chce coby inteligentní tvůrce zjevně vyjádřit k fenoménu české vesnice a komunitního života s ní spojeného. Leč nekoná se ani Hoří, má panenko, ani Dědictví, ani Mistři, natož Vesnička má středisková, možná tak trochu Divoké včely, ale ne tak dotažené a pravdivé, Robert Sedláček chce s pražskými profesionálními herci a mizanscénou dalece odtrženou od reality moravské vesnice vytvořit iluzi života na hony vzdáleného Praze, jejíž zástupci přijíždí v postavách českého premiéra a ministra zemědělství, čímž očividně vzniká prostor pro nanejvýše zajímavou konfrontaci, jako právě v případě Divokých včel...ale neděje se vcelku nic neočekávaného, neřku-li překvapivého...vše tak nějak prošumí a vytratí se do ztracena. Chápu, proč Sedláček své podobenství točil, chápu jeho cíle, ale vůbec nechápu fakt, že vzniklo jen další pokračování Bobulí...sice o řád inteligentnější a promyšlenější, ale absolutně neplnící svou funkci. Prostě komedie téměř bez vtipu, které se o satirickém přesahu může jen zdát... A jestli byl Sedláčkův koncept postaven jen na poetice trapnosti, pak o to víc zamrzí jím volený casting. V ohlase tzv. České nové vlny měli hrát převážně neherci, při vší úctě k pánům Zedníčkovi, Hanzlíkovi, Lábusovi... (16.05.2011)