Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Šestnáctiletá Terezka (D. Nvotová) odchází z ústavu, kde se učila švadlenkou a kde všechno bylo tak jednoduché, protože jiní rozhodovali za ni. Rozhodne se, že v hlavním městě vyhledá svou matku (E. Vášáryová), která o ni už léta neprojevila zájem. Podivuhodná cesta křížem krážem celým Slovenskem je nejen citovou výchovou, ale i Terezčinou zkouškou z dospělosti. Prožívá situace groteskní až absurdní a všechny pečlivě zaznamenává do staré slepé mapy. Reálný příběh se prolíná se sny a je naplněn hravým humorem… (Česká televize)

(více)

Recenze (39)

Tomco 

všechny recenze uživatele

V momente, keď Terezka nastúpi do auta ku Labudovi, nejako som sa prestal baviť. Dovtedy krásne jednoduchý a čistý príbeh s prvkami, ktoré mi veľmi učarovali v Záhrade, sa teda neskôr mení v zmesku lepších momentov s tými horšími. Nakoniec je z toho lepšia nuda bez výraznejšieho a silnejšieho rozuzlenia. Pre mňa niečo medzi 3-4, skôr však dole. ()

wosho 

všechny recenze uživatele

Po magické Zahradě se tenhle film o putování dívky Slovenskem moc nevydařil. Zahrada byla jednotná v místě, zde se Šulík pustil do road movie s filozoficko-magickým přesahem, obsadil spoustu herců a slovenských hvězd, příběh zalidnil spoustou postaviček, jenž se objeví a po té co něco chytrého řeknou či udělají tak opět zmizí. Škoda této promarněné šance, naštěstí Krajinka se už Šulíkovi vydařila lépe. Prostě poctivé *** ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

V polistopadovém - nejen slovenském - kontextu stále nadprůměrný film režiséra Šulíka sice nezklame, ale také nadměrně nepotěší. Při jeho sledování se mi vybavují dva jiné - rovněž slovenské - filmy. Uherovo SLNKO V SIETI a rovněž Šulíkova ZÁHRADA. Společným jmenovatelem těchto pohledů je fascinace jakoby znehybnělým časem a znejistěnými základními konturami i tahy zvoleného příběhu. Toto napolo dětské, napolo dospělé vnímání světa probouzejícím se lidstvím dívčího věku však také vymezení tohoto pomyslného společného jmenovatele ukončuje. Zdá-li se někomu výkon Doroty Nvotové toporný, nechť si ho srovná s o téměř padesát let starší kreací Jany Belákové v SLNKU V SIETI. Scénář i režie po zdařilém a mnohoslibném počátku nicméně postupně ochabují a vícerozměrově založený příběh v druhé části filmu retarduje do řetězce ne příliš vzájemně na sebe navazujících scén. Samoúčelnost Terezčina imaginativního rozhovoru s matkou (skvělá Milka Vášáryová) předchází nic neříkající závěr. Stejně podivný je ovšem i vstupní motiv: 16letá dívka propuštěná ze sociálního ústavu pro mládež prochází bez jakéhokoliv dozoru a kontroly zemí, v níž se osobní bezpečnost stávala stále pomyslnějším pojmem, do rodiny, jež jejímu stále zranitelnému dospívání mohla prospět jen nanejvýš problematicky. Hluchých míst v původně velkoryse koncipovaném "komenizujícím" námětu je přesmíru. Nelichotivých odpovědí na nepříliš uctivé otázky, vyvolané jejich relativní početností, rovněž. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Nezletilá Terezka je propuštěna z dětského ústavu a s dopisem pro svou matku se ji vydává hledat do hlavního města. Cestou potkává rozličné lidi a prožívá podivuhodné a absurdní situace. Škoda, že v druhé polovině se poetická rovina kamsi vytrácí a příběh přestává být poutavý. Poslední čtvrthodinka je vyloženě mimo. Zatímco předchozí Šulíkova Záhrada byla dokonalá v každém ohledu, Orbis Pictus zůstává kdesi v půli. Miluji hudbu Vladimíra Godára a i v tomto případě je naprosto za srdce chytající. ()

helianto 

všechny recenze uživatele

Orbis Pictus. Schola Ludus. DonQuijotovský pikareskní román v obrazech o putování čisté duše po světě, o hledání ... hledání vlastních kořenů, které je snad lepší neznat, hledání vlastního já, jež nalézt je třeba, aby bylo možné vyrovnat se s vlastním údělem. Snové, groteskní, láskyplné, někdy i kruté, obrazy, vytvářející Labyrint Světa, aby se hlavní hrdinka mohla dobrat Ráje srdce. Zajímavý počin slovenské kinematografie a Dorotka Nvotová už od raného mládí ukazující slibný herecký potenciál. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (2)

  • V 14. minúte sa Terezke (Dorota Nvotová) zasekne noha v žľabe na spúšťanie dreva, pričom z lesa sa ozve výkrik "Varúj". Ide o jasne čitateľný odkaz na scénu z filmu Vlčie diery (1948) režiséra Paľa Bielika, v ktorej sa postave Ondreja Svrčinu (Jozef Budský) rovnakým spôsobom zasekne noha. (GTS_PUNK)
  • Nakrúcanie filmu prebiehalo na Myjave, Devíne, Strečne, v Piešťanoch, Bratislave i Ružomberku. (dyfur)

Reklama

Reklama