Hlad

Ticho na začátku, ticho na konci a mezi tím předlouhý dialog, který osvětlí vše. Tedy, skoro... je třeba vědět něco o vztazích mezi irčany a anglány v průběhu 20. století... a přiznávám, že tady mám mezery. Mimo jiné mě film ale přiměl si o tom zjistit něco víc. Na výběr je toho dost: http://www.irishfilm.net/IRA.html (05.11.2009)

Tento film bolí. Je to neskutočne pôsobivo natočený depresívny film. Či už v zobrazení väzenskej brutality alebo následných dôsledkoch rozhodnutia mladého muža držať hladovku, ale i v spôsobe natočenia. Steve McQueen je silný v sugescii a detailoch a minimom dialógov ( je tu len jeden dlhý rozhovor väzňa s kňazom ) dáva do popredia obrazové prostriedky. Páči sa mi, že sa nestavia do pozície sudcu, len nám približuje osud muža, ktorý si zvolil svoju cestu. (26.02.2010)

Neviděl jsem na plátně moc nechutnějších věcí, než je první pulhodina tohoto filmu --- Neviděl jsem nikdy na plátně nudnější a delší souvyslý (20ti minutový) dialog dvou herců ---- Neviděl jsem nikdy na plátně drsnější a vymakanější pohled na držení smrtící hladovky --- Viděl jsem už hodněkrát takové množství artových zbytečných záběrů jako v tomhle filmu ... Tak si račte vybrat, vážení. (29.09.2009)

Steve McQueen si získává mojí pozornost. Stejně jako Stud, i Hlad je skvěle natočený (precizní sterilní režie, minimum střihu) a skvěle zahraný. Hlad je vězeňský film z tak trochu jiné stránky (stejně jako je Stud originální ve svém žánru) a působí na diváka především skrze pocity a sugestivní scény, jež ukazují podmínky a zacházení s vězni. Silný film a další důkaz, že Steve McQueen v sobě skrývá velký potenciál a je rozhodně jednou z největších nadějí nastupující generace režisérů. 8/10 (28.01.2014)

Chápu, kam McQueen míří a musím ho obdivovat za to, že z antidivácké formy neustupuje ani na chvíli a přitom se vyhýbá pocitu samoúčelně pomalého tempa. Hranice mezi syrovou realitou a explicitními zvěrstvy a násilím je někdy docela tenká a na můj vkus ji Hlad několikanásobně překročil. Samozřejmě, Fassbender může vážit dvacet kilo i s postelí a stejně učaruje libovolným pohledem. Jenže jsem se mnohem častěji znechuceně ušklíbal místo toho, abych prožíval. (15.08.2012)