Hlad

Líbilo se mi jak si kamera vždy vybere jednoho zástuce z každé frakce (vězni, bachaři, těžkooděnci) a nenásilně ho sleduje. S hlavním hrdinou se vlastně seznámíme až za dost dlouhou dobu, a to hlavně díky dlouhému rozhovoru s knězem. Jinak se toho ve filmu moc nenamluví, ale o to je právě působivější. Režisérovi se daří vtáhnout diváka do vězeňské atmosféry plné klaustrofobického ubíjejícího hnusu, napětí, odhodlání větňů a frustraci bachařů, kterou si s gustem vybíjej na vězních. Samotná finální hladovka je kapitola sama pro sebe, velmi realisticky natočená změna těla vám vezme jakoukoli chuť se někdy o něco takového pokoušet. Nebyla to pro Británii veselá doba a po skončení jsem měl chuť se najíst. (14.12.2009)

Po Štvanci IRA další film, který se věnuje Irské Republikánské Armádě. Jenže zatímco Štvanec má tempo a hodně dialogů, tady se moc nemluví (kromě té 16 a půl minuty trvající scény, která je hodně povedená) a tempo je takové, jako by sám film chtěl, abyste si všechnu tu špínu, ponížení a bolest "vychutnali" do poslední kapky. Hlad je hodně náročný film, především na psychiku. Proto jsem se rozhodl, že se na hodnocení vyspím a uvidím (těsně po zhlédnutí jsem se nemohl rozhodnout mezi 3 a 4 *). A jelikož mi v paměti zůstalo poměrně dost scén a hlavně to na mě udělalo dojem, tak dám 4 hvězdy. Jsem zvědavý, jestli někdy budu mít chuť na další projekci… (13.03.2010)

Steve McQueen si získává mojí pozornost. Stejně jako Stud, i Hlad je skvěle natočený (precizní sterilní režie, minimum střihu) a skvěle zahraný. Hlad je vězeňský film z tak trochu jiné stránky (stejně jako je Stud originální ve svém žánru) a působí na diváka především skrze pocity a sugestivní scény, jež ukazují podmínky a zacházení s vězni. Silný film a další důkaz, že Steve McQueen v sobě skrývá velký potenciál a je rozhodně jednou z největších nadějí nastupující generace režisérů. 8/10 (28.01.2014)

S téměř dokumentární silou film zaznamenává nepřikrášlený, doslovný popis vyhladovění. Divákovi nic neodpustí a ukáže celou hrůzu do všech detailů. Se stejnou důsledností ale předvádí i předešlý boj irských vězňů za to, aby jim byl uznán politický status, a to přece jen bylo zbytečně rozvláčné. Není nezbytné ukázat, jak bachaři vytírají úplně celou zaneřáděnou chodbu nebo ostřikují celou zeď. Ukázka by na pochopení bohatě stačila. Tyhle scény film brzdily. (25.12.2015)

Jedinečný výtvarný film, jehož autor jen shodou okolností použil politické téma. Takto vypilovaná kompozice se už jen tak nevidí, Michael Fassbender se nechal scvrknout a vyhubnout, spolu s Liamem Cunninghamem navíc zvládl přes patnáct minut dlouhou konverzaci v jediném záběru, poté monolog (opět aspoň 2 minuty) skoro bez mrknutí, uklízeč zase postupně smyl komplet celou chodbu. Tato střední část utkví v paměti snad nejvíc. Ale stejně tak jsou tu prakticky skutečné oleženiny a tělesné deformace hladovkáře, jdoucího (ležícího) na smrt. A stále platí: ty nejostřejší scény násilí, krvavých a brutálně zpracovaných aktů, nejsou v akčních a násilnických žánrech, ale v uměleckých dramatech, kde je jich jen pár a o to víc vylezou a o to víc jsou v tu chvíli ostré a šokující (Hlad, stejně jako Prorok či Antikrist). (18.01.2010)