Sešlost

Jak to ten Nekuda dělal, že dokázal rozesmát, být originální, chytrej a nebýt přitom sprostej? Asi jako Holzmann a Voskovec s Werichem nebo Cimrmani, že....Nejraději mám situaci, kdy Jiří Císler a Iva Janžurová hrají cizince konverzující česky pomocí Češtiny pro cizince a oba jsou Ládísláv Mákovééééc. (16.03.2010)

Archiv České (Československé) televize budiž pochválen. Škoda, že Luděk Nekuda zakopl o metlu jménem alkohol na tom nejméně šťastném místě, a odebral se do věčných lovišť v tak nízkém věku. Jeho rozbory česko- i cizojazyčné jsou rodinným stříbrem televizní zábavy, a vzájemná chemie s Jiřím Císlerem opakováním, nebo spíš pokračováním, zářné historie komických dvojic v naší - konví i konviček prosté - kultuře. Na scénku Ivy Janžurové s Jiřím Císlerem na téma "konverzační příručky" vzpomínám často, v podstatě vždycky, když mám pocit, že mluvím (nebo je mi odpovídáno) tatarsky. Kdo neviděl, jak Iva Janžurová improvizuje vlasy vlající ve větru v otevřeném okénku kupé zrychleného-rychlíku-expresního-z technických důvodů vyřazeného vlaku s parní lokomotivou, musí okamžitě na youtube nebo jiný podobný zdroj. To je totiž stejné jako neznat Techtle Mechtle nebo Včera, Dnes A Zítra (přičemž posledně jmenované taky "obsahovalo" Ivu Janžurovou;)). Dnes - a už zřejmě navždy - klasika. 80% a díky, pane Nekudo. (21.07.2015)

Nekuda odešel příliš brzo. Pokračovatel nejlepší tradice českého inteligentního humoru, u kterého je obrovská škoda, že se nedožil konce komunismu. A nám to může být líto ještě víc, protože jeho postřehy, schopnosti, láska k češtině a kreativní humor nám chybí jako čivavě nádivka. Že měla televizní zábava za komunismu laťku celkem vysoko, se přesvědčíte u každého dílu, i když u nás doma bezpečně vládne Janžurka s Cízlerem a jejich konverzační příručky. Vzhledem k tomu, že tradice inteligentního humoru asi finišuje Svěrákem a dál už nemá tuzemský trh moc co nabídnout, sledujeme z první řady rozklad další z mnoha tradic českého národa. Tak co? Rozpustíme se jako teplej sněhulák v bezpohlavním světě, nebo se konečně sebereme a začneme si vážit sami sebe a svého dědictví? (30.10.2012)

Režimem krajně neoblíbený, vyhýbající se podbízivosti, ten, jehož (humorné) nápady ukončilo zrádné schodiště. Osobitý bavič. S humorem Luďka Nekudy se v podstatě seznamuji. Jasně, neušel mému zraku v minulosti, jeho Sešlost se reprízuje poněkolikáté, jenže až nyní jsem jeho výstupy analyzoval. Je to přesně ten druh chytrého humoru, který zabere až postupně, případně někdo jej nikdy neocení. Dovedu si představit, jak bolševik rudě zuřil, když tenhle maník vylezl se svou odlišnou zábavou na vypouklé tv obrazovky a mezi čísly o pěstování obilovin a pionýrskými šátky hodil svůj kus provokace/specifického (hu)moru. Jeho výsměšné oči mluvily za vše. Ten chlap měl evidentně z "komárů" psinu. A dával jim to ve svých výstupech sežrat. Do toho se přidal Císler, druhý nekámoš bodavého hmyzu, a už to jelo. A ještě si dovedu představit, kolik jeho Sešlostí neprošlo schvalovacím systémem. No, jeho humor je fakt zvláštní. Jiní baviči té doby mně připadali i leckdy vtipnější. Zajímalo by mě třeba, kam by se jeho kariéra ubírala, kdyby nezasáhl tragický osud. Zapomenutý komik to do jisté míry je, jeho humor ovšem ještě žije. Já mu ještě musím přijít dostatečně na chuť. A nebo taky ne. A ke všemu to vypadalo, jako by umělci té doby se k němu chodili schovat a svobodně to režimu vzkazovali formou humorných scének a vyprávění. 6/10 (22.03.2018)

Nádherný intelektuální humor, který dnes už nikde nenajdete. A když si vzpomenu na písničku "Pes suverén", musím se smát. Luďku, byl jsi výbornej. A pokud si budu objednávat instalatéra, tak jedině u tebe :-))) /Jakási síla zlovolná si ucpala můj odpad a matka není povolná, já zkoušel to, však odpad! Mám pane prosbu strašnou: dejte mi knechta s brašnou/ (21.11.2012)