Věc: Počátek

No, co dodat k prequelu legendárního filmu z roku 1982? Snad, že to není takový propadák jako spousta dnešních remakeů. Ale že bych se jako velký fanoušek původního snímku nějak tetelil blahem, to zrovna ne. Ledová atmosféra originálu je ta tam (snad s výjimkou tzv. plombové scény, kdy je cítit určité napětí), stejně ta tam jsou i charismatičtí hlavní představitelé, kteří se zde divákovi pletou, nestačí mu zalézt pod kůži a ničím si ho prakticky nezískají, tudíž jim nemůže držet palce, popřípadě je litovat. Věc útočí skoro stejně často jako FC Barcelona, s tím rozdílem, že její útoky nejsou nijak zvlášť opodstatněné a promyšlené (opět srovnávám s geniálním Carpenterovým klenotem, kde mimozemský tvor útočí tehdy, když je zahnán do kouta anebo je to naprosto nevyhnutelně nutné pro jeho další existenci). Kamera - většina scén je příliš tmavých a tím trochu nepřehledných, což kazí výsledný dojem filmu. Ale nechci jen kritizovat, možná po další projekci změním názor, protože jako oddychovka to není vůbec zlé. A to je právě ono, VĚC nemá být film na oddych, ale ultimátní horor. Carpenter je zkrátka jenom jeden. Edit 5/2022: Po mnoha letech a druhé projekci na CS Horror, přidávám ještě jednu hvězdičku, protože tentokrát se mi film líbil o dost víc (za původním komentářem si však stojím). (22.11.2011)

Nepovažuju se za nijak zvlášť chytrého, ale u podstatné části filmů se mi bohužel daří až bolestně přesně odhadnout, jak bude vypadat, co od něj můžu čekat, jak dopadne a jaký bude můj výsledný dojem. Filmový průmysl se totiž snaží splnit zadání k výrobě komerčně úspěšného filmu a zároveň tak oslovit cílové publikum. Bylo jaksi jasné, že děj prequellu legendární Carpenterovy Věci se nemůže odehrávat mezi desítkou Norů na odlehlé antarktické základě, protože rozhodující tržby pořád ještě dělá americký trh a americký divák je opravdu sebestředný, takže pokusy zasadit nějaký trhák mezi evropské, asijské nebo jihoamerické hrdiny až na výjimky nedopadá dobře. Bylo nutné taky zohlednit ženské publikum a posun v konání ženských hrdinek, které se od 80. let zatraceně emancipovaly a táhnou leckterý akční film. Stejně tak bylo nutné zohlednit významnou americkou národnostní menšinu, a tak nám z toho vyšla sestava hlavních postav. Filmový děj se od 80. let taky výrazně zrychlil a publikum hodně omládlo, takže tomu se taky muselo vyjít vstříc. Mimochodem na úkor kvality filmu, protože Matthijs van Heijningen sice zjevně Carpentera obdivuje a snaží se jít v jeho stopách, nicméně evidentně nechápe, v čem spočívala kvalita původního filmu. V něm hrála dominantní roli paranoidní atmosféra kolektivní nedůvěry, hysterie, plíživého strachu z nejistoty, komu se dá ještě věřit. Jestli něco v Heijningenově snímku schází, je to právě atmosféra. Carpenter pracoval s dlouhými záběry a klíčovými scénami u něj nebyly ty, kdy se Věc klube z lidských těl, ale ty, kde se konfrontovali polárníci mezi sebou. Jestliže dokázali hororoví fanoušci dlouze diskutovat o tom, jak se dostal na polární základnu plamenomet, v Heijningenově filmu těch logických děr a zjevných nesmyslů nacházím nesrovnatelně víc. Nejde o žádný průšvih, dokonce v rámci žánru jde možná o poctivý průměr daný především atraktivitou předlohy, ale kvalitě původního Carpenterova filmu se jeho následovník nepřiblížil ani vzdáleně. Předpokládal jsem, že to tak dopadne, a premiéře v kině jsem se vyhnul, nebyl jsem tedy ani zklamaný. Celkový dojem: 40 %. (11.02.2012)

Mno snažil jsem se to moc nesrovnávat z původním filmem (i když se tu úplně nejedná o remake) ale stejně jako v jiných podobných případech se mi to nedařilo. Má to sice slušnej spád, ale atmosféra je nenávratně fuč. Řemeslně dobře udělané, ale nic neříkající. Možná bych dal 3*, ale je to o dvě třídy slabší než originál takže 45% (18.08.2015)

Film téměř kopíruje Carpenterův remake a to je zklamání. Pravda, přijít s něčím originálním asi není snadné, pokud má film předcházet příběhu z roku 1982. Kultovní Věc zřejmě překonat nelze, co je tedy alespoň dobré? Kamera, většina trikových efektů (byť mechanické v původním filmu jsou věrohodnější), perfektní modely Věci, působivá pitva, napětí v závěru a hudba ( která kombinuje původní od Morriconeho a Carpentera a občas přimísí J.Goldsmitha a jeho Vetřelce). Vnitřek kosmické lodi i bloudění jejími prostory byl inspirován Vetřelcem dosti. Příjemné na dívání, kdo nezná zmiňovanou klasiku, užije si film mnohem více. (29.12.2011)

Aj v celkom dobrom filme často vidíme nevyužitý potenciál, to magické „niečo“ v pozadí, či už nápad, myšlienku či náznak, z ktorého by sa dal vytvoriť nezabudnuteľný majsterštyk - keby jeho tvorca uchopil správne podstatu príbehu, vykašľal sa na všetky klišé a osvedčené vzorce, a išiel si svojou cestou. Presne taký nevyužitý potenciál by som dnes cítlil z Heijningenovho filmu, keby ho pred ním dokonale nevyužil John Carpenter. Jeho verzia bola komornou drámou, skrz plýživý strach z neidentifikovateľného zla vyexponovanou do desivého hororu. Heijningenova digitálna freak-show nie je ani komorná a nie je ani drámou, je doslovnejšia, rýchlejšia, epickejšia a klišoidnejšia. Napriek tomu na mňa fungovala slušne, jednak vďaka geniálnej myšlienke, ktorú do mojich nočných môr zakorenil v detstve Carpenter, a tiež vďaka zopár novým nápadom, ktoré ju z pozície parazitujúceho plagiátora dostali do roly dôstojnej filmárskej prehry. Za jeden z tých nápadov považujem emancipačnú zmenu hlavnej postavy z osemdesiatkového akčného hrdinu (Kurt Russell) v inteligentnú ženu, dentistku Mary Elizabeth Ripleyovú. A ďakujem za záverečné titulky ;-) (20.11.2011)