Růžový panter znovu zasahuje

Clouseau a Dreyfus znovu zasahují a zárukou je jedno velké ujeté komediální peklo. V tomto díle se asi nejvíc z celé série vyřádil Herbert Lom, Peter Sellers samozřejmě také, ale to je jaksi mimochodem. Zajímavé je, že komisař Dreyfus je v každém díle jiný. Od zoufalce se dopracoval až k šílenému internacionálnímu zločinci fantomasovského formátu. Ze všech megavtipných scének u mě vyhrává ta na Oktoberfestu. Nakonec je příjemným spestřením nádherná Lesley-Anne Down. A navíc jsem měl štěstí vidět film se starým dabingem, který jej povušuje o třídu výš (Couseau je vrchol dabingového umění Stanislava Fišera - promiň Vinnetou, Rudolf Hrušínský coby Dreyfus a Lesley-Anne Down nadabovaná sexy hlasem Aleny Procházkové). 85%. (26.09.2007)

Patrně nejlepší z celé série. Geniální nešika Jacques Clouseau opět na scéně a zase šikovný jak hrom do police. Je zde patrná inspirace němými groteskami (dobývání hradu), neskutečné gagy. Navíc je ze asi nejlepší souboj s Katem a úvodní titulky s narážkami na významné filmy doby minulé potěší každého kdo se trochu ve filmu vyzná. (05.08.2009)

Dlouho jsem považoval tenhle díl série za nejlepší. Ale možná už jsem vyrostl a te mi to už nepřipadá tak třeskuté. I když samozřejmě Clouseau v plné ráži své geniální demence a scény s bradly, řemdichem, hrbáčem a nebo dobývání do hradu pořád dokáží pěkně pocuchat bránici. Taková trošku zvláští parodie na bondovky. (02.09.2013)

Nemůžu si pomoct, ale z nějakého důvodu mi tenhle díl až tak vtipný nepřijde. On je pořád dobrý, al předchozí mě dostaly mnohem více. Na druhou stranu jsou zde scény, které prostě člověk normálně vymyslet nemůže. Na to musí mít skutečně hlavu a Blake Edwars ji s Frankem Waldmanem měli. A samozřejmě bez Sellerse by to nikdy nešlo. (06.11.2016)

Neuvěřitelné. Úvod filmu představuje snad nejkoncentrovanější situační demenci, jakou si člověk umí představit, neředěnou klaunskou debilitu a rozpustilost obecních bláznů, vše tak sladce předvídatelné a vše tak dokonale zničující, že jsem se (opět) válel v křečích smíchu a kochal se přehledem, jakým Sellers udržuje grády i v těch nejstupidnějších eskapadách (v úvodní sekvenci v blázinci kupříkladu). Po famózní parodii na britské detektivky trochu var Růžového pantera zeslábne až kamsi do vlažných hodnot, slaboduchý příběh je skutečně do počtu a ani mnichovský October Fest se bůh ví jak nepovedl. Hradní závěr však vše napraví návratem pravé palby pokleslého humoru. Z hlediska skečů asi opravdu jedna z nejulítlejších krimi komedií, navíc ozdobená nebeskou komikou mistra Sellerse. (27.01.2007)