Ano, šéfe!

Kdy konečně ŠÉF dorazí i do Interhotelů, aby i tam je zkritizoval, a ukázal jim, že jedí nechutné jídlo, že vše dělají hůře než by dělal on a že právě na něho tam čekali? Ten kdo si nechá takhle nahlížet pod pokličku svého podnikání, tak nevím, co si o něm myslet. Ve velkých městech možná je to reklama, a na malých asi zábava... Nevím. Ale dokud má sledovanost, tak bude vysílán. To vím! (29.05.2010)

Když vtrhl Zdeněk Pohlreich do české kuchyně, byl to svěží vítr do zatuchlé mašinerie ekonomicky nezvládnutého stravovnictví (ve smyslu zúčastněných potápějících restaurací). Z pořadu se brzy stal jistý fenomén, přitom rozdělil národ na dvě skupiny. Na ty, co Pohlreicha nesnáší pro jeho chování a jednání s lidmi, pro jeho sprostou mluvu a na ty, kteří milují jeho hlášky, jeho projev obecně, jeho kuchařský um a snahu zlepšit ksicht české hospody jako takové. Jednoznačně skvěle vyvedená obdoba pořadů Gordona Ramsaye, tentokrát však veselejší a tím i jaksi zábavnější. Pro mne jednoznačně nejsledovanější český pořad vůbec. (11.09.2011)

Když z jídelního lístku restaurace, do které si chodíme v práci na obědy, zmizel kuřecí plátek s broskví a eidamem a místo ohavné bramborové kaše z prášku nabídli šťouchané brambory s dozlatova osmaženou cibulkou, zachtělo se mi pokleknout na kolena a zvolat: Díky pane Polreichu za to, že jste obohatil češtinu slovem kruciprdel a alespoň některé české restaurace donutil vařit slušné jídlo. (09.04.2010)

Kupodivu dost zajímavý a zábavný pořad. Z. Pohlreich nejde pro nějakou vulgaritu daleko a jeho způsob jednání s lidmi je možná až příliš přímý (pro někoho snad na hranici urážlivosti), ale na druhou stranu říká co si myslí a hlavně - to co říká má hlavu a patu. "Ano, šéfe!" dokazuje, že tam kde je dobrá vůle a ochota přijmout dobrou radu je možné něco změnit k lepšímu, ale také že pokud si externího poradce (byť sebelepšího) pozve podnikatelský diletant nebo člověk bez zájmu věnovat se své firmě naplno, jedná se o akt zoufalství a ztrátu času pro všechny zůčastněné. 16.4. 2009 jenom dodám, že tlachy o tom, jak má tento pořad "bavit zdeptanými kuchtíky" jsou jenom zbytečným plácáním. Pohlreich sice občas mluví jako dlaždič, ale kuchaře nikdy neuráží ani se na ně nevytahuje (jeho údajná namachrovanost - další žvást), naopak má schopnost získávat lidi na svou stranu a v zatím asi šesti pokračováních pořadu se mu to také daří. 4. 11. 2011 - Po shlédnutí dalších sérií a zejména pod dojmem z té aktuální musím korigovat jak tu předchozí (více než 2 roky starou) větu, tak svůj názor na celý pořad. Pan Pohlreich se - patrně v zájmu vyšší sledovanosti a svojí popularity - začíná chovat způsobem, který mu někteří neprávem vyčítali již dříve (viz výše). Bez ohledu na odbornou nezpůsobilost některých aktérů, to co předvedl například v Rybárně v Pardubicích (ale nejen tam) silně zavánělo cílenou provokací, mající za cíl dohnat personál restaurace k co možná "nejefektnější" reakci, za kterou je poté dotyčný(ná) vyplísněn(a) majitelem, který ve své snaze získat kýženou nálepku neváhá chovat se k "šéfovi" s trapnou servilitou. Jak je vidět ze závěrů pořadu, nejedna podobná situace vyústila v personální změny a těžko říci, zda a kdo na nich vydělal. V poslední sérii si stravovací zařízení navštívená "šéfem" většinou nejlepší reklamu neudělala - až na pár výjimek právě naopak. U mne je to zatím už jen na tři *, šéfe, a jestli to takhle půjde dál, tak to vaše "rychlý, sexy a čistý" vaření bude mít možná tu neustále omílanou (a přesto nicneříkající) "ideu", ale začne zavánět odérem dobrot úplně jiného pána z konkurenční televize... (13.03.2009)

"ČÍNSKÝ NUDLE, TO JE POCHOUTKA." - "A TO JAKO ŘÍKÁTE KOMU?" Revoluční reality show nekompromisně ale s vtipem odhalující katastrofální (práškový) stav takzvané české gastronomie, revoluční speciálně v téhle zemi, kde se může nadávat, ale nesmí kritizovat. ANO, ŠÉFE! je one man show Zdeňka Pohlreicha, energického hláškaře s vlastním svérázným slovníkem a s darem říkat věci na rovinu, ale s výjimkou totálních blbců a diletantů (viz. druhý díl) si tím lidi neznepřátelit, ale získat a inspirovat a diváky pak naučit, aby chtěli víc. K tomu dynamická kamera a střih a nevlezlý hudební podkres, žádné popiny, které textově "vtipně" korespondují s děním jako třeba v SOUBOJI V TĚŽKÉ VÁZE. Po skvělých prvních dvou dílech sice přišlo několik, kdy se na můj vkus až moc poplácávalo po zádech a všichni byli hrozně v pohodě, nikde žádný konflikt, ale záhy se to zase rozjelo, i když se řeší de facto stále to samé (nezkušené vedení nekomunikuje se zaměstnanci, kašle se na reklamu, předimenzovaný nevyhraněný jídelní lístek, vaření z prášku). Vynikající pořad, jen tak dál. (28.04.2009)