Dostaň ho tam

Kopačky se mi těžce nelíbily a skoro celou stopáž mě tak nudily, že jsem s touhle komedií dlouho dlouho otálela věříc tomu, že to bude na jedno brdo. Nakonec jsem mile překvapená, Aldous měl docela charisma, ostatní postavy taky nebyly špatné, písně jakž takž znělé a jejich texty docela humorné (Já jsem nátura, která zkousne hodně přitvrzený humor, takže u mě vede hnedle úvodní African child.) Slušné množství fórů, hlášek i odkazů o fous přebíjí zápory, za něž považuji chvílema už přehnané a těžko uvěřitelné jednání postav (Aaronova šéfa především), věčné blití (Tomuto druhu 'humoru' moje nátura naopak neholduje vůbec.) a chvílema scény, které opravdu dokázaly připomínat Kubrickovu chodbu tím, jak byly zbytečně dlouhé a natahované dávno po pointě. Takže jak říkam, klady těsně zvítězily nad zápory a já se přikláním k silnějšim třem hvězdám, které s opadnutím prvotního nadšení (nejspíš se zítřejším zvukem budíku) opadnou na čisté tři. (22.01.2011)

Nejlepší byla ta scéna jak si za zvuků Come on Eileen ubalili Jeffreyho, roztřískali celej pokoj, cvalík hladil chlupatou zed a pak je honil vykulenej Puff Daddy, kterej byl na celym filmu tim nejlepšim. Russell Brand mi přijde jako úchyl a nějak mě prostě irituje a Johan Hill mi nikdy nebyl moc sympatickej, ale tady mi přišli v rámci možností snesitelní. (25.08.2013)

Převážně nestřízlivý pohled do zákulisí průmyslu generujícího hvězdičky o trvanlivosti čerstvě nadojeného mléka. Právě mléko některým vtipům a zejména některým vatovým dialogům teče po bradě. Jasným lídrem filmu je Russel Brand, sympatický kretén s angličtinou, která ve filmech, natož těch amerických, často k slyšení není. Neboť ztvárňuje stejnou postavu jako v Kopačkách a neboť i v nefilmových rozhovorech působí dojmem osoby ne vždy zcela jisté tím, kde je, kdo je a co říká, celkem bych věřil, že Snowa víc žije než hraje. Jonah Hill, stálý maskot apatowských komedií, se hlavně snaží tvářit podle toho, co má zrovna v sobě. Větší potěchou oka, zvlášť oka znalého hudební scény jsou sebeshazující roličky lidí z branže, zejména Larse „zasranejNapster“ Ulricha, nebo P. Diddyho, na jehož poslední vlídná slova se vyplatí počkat až do konce titulků. Vtipy dobré střídají vtipy slabší, sprosté sprostší, dějneposunující scény pro radost šlapou zásluhou videoklipové režie i hezky namixovaného soundtracku, popkulturní odkazy neustávají, vážné momenty nefungují. Podobně jako u loňské Pařby ve Vegas jsem coby překážku k větší zábavě vnímal nulové množství alkoholu, nejlépe modře zbarveného, ve své krvi. 70% (16.08.2010)

I wanna be a rock star... Judd Apatow opět nezklamal a přinesl další z komedií. Oproti minulému průměrnému filmu Funny People (který také i režiroval) z prostředí stand-up komediantů přichází s rockovou hvězdou. A jak bývá zvykem, je to pořádná nonstop jízda plná sexu, drog, rocku a humoru. Hláška za hláškou a vy nemáte šanci si všechny zapamatovat. A já se poprvé setkávám se slangem "It's Kubrickian". Takže je to poučný film, děcka! (25.09.2010)

Po Kopačkách další decentní komedie, která je i přes své zaměření na mladé diváky schopna udržet si určitou úroveň. Než sklouzávat k trapnostem, či přespříliš drsným vulgárním/sexuálním vtipům, vnesl Stoller do vyprávění příjemnou lehkost, nadsázku a udržel všudypřítomnou pohodu. Navíc i Russell Brand, jako prvotřídní šašek, přitom i charismatická a příjemně ujetá postava, dokál předvádět neuvěřitelné kousky, aniž by vyzněl vyloženě stupidně. On si jen chtěl hrát... Stejně jako celý film si chce hrát s vámi. Není to komediální bomba typu nejlepších Smithovek a možná se u ní nedá zasmát ani tolik jako u Superbad, ale jednak působí o třídu vyspěleji, než podobné komedie a také nemá ani příliš klišoidní a/nebo násilně poučný závěr. 7/10 (03.10.2010)