La dolce vita
La Dolce Vita
The Sweet Life
Sladký život
La Dolce Vita
La Dolce Vita
La Dolce Vita
Režie:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrají:
Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi (více)Obsahy(1)
Lesk a bída římské smetánky očima oscarového režiséra Federica Felliniho... V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa… Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů – Paparazzo – se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost. Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy. Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie). Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy). (Česká televize)
(více)Recenze (285)
Skvělé dílo!! Hvězdička dolů jde za délku. U některých filmů mi delší stopáž nevadí (LOTR, Amadeus, Apocalypsa.....). Ale film, který je tvořen víceméně jen sérií epizod a tudíž nemůže diváka vzáhnout dějem, si skoro tři hodiny nebo kolik to bylo dovolit nemůže. ()
Bylo toho na mě po prvním shlédnutí trochu moc, tak trochu, jako bych sledoval několik filmů najednou. Fellini byl magor. Přesto skvělý film, skělý Mastroianni, výborná hudba Nino Roty. Už hledám čas, kdy se podívám po druhé. ()
Jako obvykle, když vidím stopáž přes dvě hodiny a půl, jsem se už dopředu bál, jestli to film utáhne. Nejdřív jsem si říkal, že se to úplně stoprocentně nepovedlo, ale hloubka a poetika závěru mi dochází až teď zpětně. Nejvíc mě na filmu dostávaly úchvatné dialogy či monology (zejména Steinerovy), protože o samotném ději to opravdu zas tak není. Filmy o stylu či smyslu života vždycky patřily k mým oblíbeným a ač jsem si po Steinerově smrti představoval jiné finále, tvrdost konce na mě nakonec taky dopadla......Jinak vystoupení Lexe Barkera v absolutně zoufalé roli je naprosto dokonalé. ()
Sladký život není vůbec jednoduchý, ale která klasika je. Ve své bezmála tříhodinové délce si žádá pekelnou pozornost a nic neříká zpříma. Využívá k tomu dějovou okliku, nikoliv přímou řeč. Má tedy spoustu nuancí, které si lze vyložit i mnohoznačně. Naštěstí si Fellini ani ve svém mistrovském díle nezbavil noblesy ve vyprávění, a tak je film tou pravou kinematografickou delikatesou. ()
Nuda k posrání #154. Viz Osvícení. 10% ()
Ešte pri žiadnom filme som neodpočítaval minúty do konca, ale Sladký život bol pre mňa neuveriteľne nezáživný. Po hodine som už dúfal, že sa to bude pomaly končiť, ale konca som sa tak skoro nedočkal. Musel som sa veľmi snažiť, aby som nezaspal, hoci som sem-tam na zopár sekúnd zadriemkal. Bol tu pekne vykreslený život smotánky a playboyov, pobavili ma paparazzovia, vždy keď sa objavili, a potešilo ma aj cameo Lexa Barkera. Celkovo film hodnotím ako priemerný, lebo až na zopár svetlých momentov mi cely film pripadal príliš nudný. Takže by som mal dať 3x*, ale... Po tom, čo som si tu (CSFD) precital rôzne komentáre mi pripadá Sladký život o niečo lepší, ako som si povodne myslel, takže dávam namiesto troch štyri hviezdičky. ()
Každý svého štěstí strůjcem... Jeden čas jsem měl obavy z nějakého filmu řazeného žánrově k italskému neo-realismu. Jaké to překvapení, když jsem díky projekci tohoto filmu zjistil, že se vlastně Italové - aspoň v případě tohoto filmu - shodují s českou novou vlnou, kterou mám celkem rád. Shodují se v tom, že nechají na diváka dýchnout ten závan skutečného života - film sice může vypadat jako slepenec různých ne zrovna souvisejících střípků, ale ono to tak v reálu chodí. Délka bezmála tří hodin může vyvolat iluzi nestravitelnosti, ale překvapivě tomu tak není a navíc, za poznání sarkasmu života (už jen ten název filmu je vystřílizvěním z domnělé idylky) se něco "vytrpět" musí. Délka má dle mě své specifikum třeba v tom, že se nám někdy zdá, že celé to naše bytí ubíhá strašně pomalu... Nemohu taktéž opomenout svoji slabůstku, filmařskou autoreflexi - plní tu sice vedlejší úlohu, ale pokud bych si měl vzpomenout někdy na tento film, tak krom těchto životních radovánek si připomenu i tuhletu část, stejně jako bezchybné herecké výkony - snad poprvé o italském herci mohu říct, že je "abile al lavoro" - bravissimo, signore Marcelo Mastroianni (první film s touto hereckou legendou a rozhodně očekávání splnil) - původně jsem chtěl taktéž napsat něco o civilním výkonu, ale to odvolávám s ohledem na vývoj jeho charakteru, který byl, řekněme, přirozený (mě se hlavní postava na Felliniho poměry zdála až moc normální!). Anita Ekberg sice jen sekunduje, ale i tak je se na co koukat (jelikož jsou Švédky mojí achillovkou, berte to trochu dvojsmyslně). Je fakt, že do duše mi už podobně promluvili Forman s Kurosawou, ale Fellini svůj účel splnil (třeba zmíněnou stopáží) a milerád mu přiznám plný počet. ()
Když jsem film viděla poprvé, byla jsem malá a nechápala jsem z toho skoro nic, ale okouzlil mě totálně:koťátko na hlavě té prsaté paní, co má to štěstí, že se koupe ve fontáně a vyběhne schody bez zadýchání a Old Shatterhand, kterej pije a bije ženský. Myslím, že přesto, že jsem starší, vzdělanější a dokonce i v Římě byvší, pořád mi ještě zbývá hodně k pochopení tohoto filmu. Jenže já na Fellinim miluju právě to: že poskytuje fascinující podívanou i někomu, kdo nerozumí nebo ani nechce rozumět složitým myšlenkám nebo rozkrývat symboliku různých obrazů, vět a postav, zvláště když ví, že sám Fellini někdy koukal, co tam kritici našli:-). Prostě se jen kochá, každý si vybere něco jiného. Ale myslím, že tu scénu ve fontáně di Trevi musí mít rád každý. Fellini byl velký mág a tenhle černobílý film ke všemu dokázal udělat neuvěřitelně barevný. ()
Život je prevít, lehce mu podlehneme - a potom si s ním nevíme rady ... tak nám shovívavě (byť s jistou dávkou zlomyslnosti) nabídne alespoň iluzi, aby mohl prezentovat svoji údajně sladkou chuť. Davové šílenství kolem domnělého zázraku zdůrazňuje pocity prázdnoty - a bezvýchodnosti, kterými je snímek nasáklý stejně jako život hlavního hrdiny, profesně svázaného s dravou smečkou bezohledných lovců senzací: Nezatěžuje se opravdovými vztahy a dávno se vzdal svých cílů - přežívá ze dne na den ... zdánlivě bezstarostně, v bludném kruhu sladkého opojení. Výstižný - a v době svého vzniku značně provokativní obraz morálního úpadku společnosti provází takřka vražedná stopáž, která by pod vedením méně schopného režiséra s největší pravděpodobností rozklížila jeho propracovanou koncepci i tíživou atmosféru ... P.S.: 1) Nevěděla jsem, že výraz "paparazzi" (v jednotném čísle "paparazzo") vznikl jako vedlejší produkt Felliniho "Sladkého života“ - vžil se podle postavy bulvárního fotografa jménem Paparazzo, který byl spolupracovníkem a přítelem hlavního hrdiny (pokud se dá říct, že novinář Marcello měl nějaké přátele); 2) Přímo se nabízí porovnání se žhavou konzumní současností - a neřekla bych, že určitá podobnost je čistě náhodná ... ()
Film se stylem, paparazzi a nezapomenutelnou scénou u fontány. ()
Peknučké, peknučké. Či už ide o myšlienku alebo "class A hercov". Má to ale nejakú cenu, keď sa človek nudí a pohľadom neúnavne blúdi po hodinkách? Kdeže. Režisérko sa do sýtosti vyhral, natočil si všetko čo chcel, ale zabudol to prehnať strižňou. TO, o čom to celé je, by sa totiž bezbolestne vpratalo do 90 minút... Zmysluplná uspávanka = 3* (a kamenujte ma kolko chcete) ()
tohle mě kupodivu vůbec nevzalo a dost jsem se u toho nudil ()
Mnohovrstevnatý epos, který se stal vrcholem Felliniho tvorby a pilířem italské kinematografie. Příběh, který nastavil zrcadlo italské spolčenosti, a to bez servítků a s velkou dávkou ironie. Film, který církev odsoudila a zakázala všem věkovým kategoriím, čímž ještě podtrhla jeho poselství. Drama, díky němuž jistá místa, úsloví a situace trvale nabyla jiných významů: Sladký život. V hlavní roli Marcello Mastroianni a Věčné město. V dalších rolích excelují především Anouk Aimée jako milionářská dcera Maddalena, Yvonne Furneaux jako Marcellova neurotická snoubenka Emma a Lex Barker coby věčně namazaný herec Robert. Felliniho sugestivní, symbolický a zdánlivě nesystematický způsob vyprávění nenáročnému divákovi příliš neřekne. Je třeba alespoň mírné znalosti italských reálií a ochoty přistoupit na jeho hru. Odměnou pak bude nevšední zážitek a intenzivní dojem, který se člověku zadře pod kůži. (více zde) ()
Vystižení atmosféry abiturientských setkání doby o 50 let pozdější: "Pizza hýřivě připomíná naši radost ze života", trochu i seznámení s dobovými trendy spodního prádla. Při užití méně opulentní stopáže pro vyjádření téhož bych dal 4* s menšími rozpaky, které takto nezmění ani dobře mířené rány Old Shatterhanda, nehledícího na genderové rozdíly. Pro semeniště dnešních hvězdiček povinný film. A promítat ve smyčce! ()
Medový to poeta. Jedový prozaik. Mnohovrstevnatý dort vypéká, nechává vytékat. Strefuje se do chutí. Prominentním pralinkám. Maestro marcipánový. Slavná, šťavnatá třešínka. Švédská Marilyn. Flambuje fond flámový. ()
Jediné co mě zaujalo byl Olda Šetrný... ()
O tomto filmu jsem mnohé slyšel, ale teprve když jsem ho viděl, tak mi přišlo, že je to o úplně něčem jiném, než všichni píšou. No, najděte si tam to svoje. ()
Další kousek, u kterého jsem měl po paměti čtyři a po čerstvém zkouknutí měním na pět. Nálady permanentního flámu ze dne na den jsou tam naprosto přesně se svými euforiemi i kocovinami z prázdnoty (taky jsme to nějakou dobu zažívali, že ano, na to člověk nepotřebuje být úspěšný novinář, úplně stačí bydlet pár let na koleji), střípky situací jsou poskládané tak, že si člověk neustále říká: „Jo, tohle je přesně ono,“ aniž je vždycky jasně zformulovatelné, co to to to je – Fellini tak, jak ho mám nejradši. A krásná Anouk coby neurotická nymfomanka, Nico, zde nikoli femme fatale, ale praštěná holčina s rytířskou helmou na hlavě a hlasem hlubokým nikoli tajemně, ale srandovně, a samozřejmě Anita – archetyp bujného ženství –, to jsou ty nejsladší třešničky na dortu. ()
někdy v noci na mě doléhá ticho a tma. klid mě děsí ze všeho nejvíc. jako by to bylo jen zdání, pod nímž se skrývá peklo. myslím na to, do čeho vyrostou mé děti. “svět bude báječný,” říkají. a stačí jeden telefon, aby bylo po všem. měli bychom žít mimo vášně a city, v harmonii, jakou najdeš jen v největších uměleckých dílech. měli bychom se naučit milovat sami sebe, abychom dokázali žít mimo čas. ()
Související novinky
Sen noci svatojánské s živým doprovodem
K 60. výročí uvedení světově proslulého a mnoha cenami ověnčeného loutkového filmu Sen noci svatojánské slavného malíře a sochaře Jiřího Trnky připravila společnost JV Classics jeho obnovenou… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Přepsáno v srpnu 2019. Sladký život je dle Piera Paola Pasoliniho katolickým ideologickým filmem, i tak na to lze pohlížet! Federico Fellini již naplno dokázal překonat zemskou tíži konvenčních postupů a svou společenskou satiru vyvrhl na světlo ve formě niterného chvění. Otello Martelli obrazem a Nino Rota hudebním podbarvením uchytili proud intimních myšlenek mezi poletujícím chmýřím základního lidského elementu v poetickém vršení při objevování krásy, vnitřní svět v magickém zastavení času nahradil ten vnější, koketuje s přesahem rozumu i smyslu. Fellini reaguje na všeobecné stavy, otevírá své unikátní bolesti, neváhá použít sílu sarkasmu v zrcadle sebereflexe. s úžasem vytržení pozoruje vlastní psychosomatické procesy, dochází k vnitřní komunikaci, poznávání sebe sama a k sebehodnocení chování, jednání a prožívání. Sladký život míří své kriticky zdvižené obočí na hodnoty, pokrytectví a nesmyslnou prázdnotu gest. Živelnost je střetem i sounáležitostí temperamentu vášní, štěstí vnitřního světa se obává zrady, chvěje se strachy, naslouchá své instinkty a pudy, zavřené oči pláčou nad vlastní slabostí a zvolením existenčního pohodlí za nutný standard měřítka hodnot. Sladký život je estetickou krásou světla poezie řeckého ducha, vznáší se v umu schopnosti snění a celému vnitřnímu světu společenského soužití vesele a uštěpačně vypráví o svědomí. Průvodcem niterného chvění je Marcello Rubini (vynikající Marcello Mastroianni), zkušený novinář bulvárních zpráv s nesebevědomými pokusy o vlastní literární činnost a hodnotnější vyžívání. Ideály mají stále své místo v podvědomí, ale opojná vůně bezstarostného nicnedělání je blízko a je tak nakažlivá. Disciplína vlastních hodnot má strach z kvalit i z přijetí okolím a v ostychu tiše vyčkává v ústraní. Kultivovaná ušlechtilost lidského ducha kyne na pozdrav, ale nestává se bezpečnou jistotou. Zbabělost lidské podstaty je vítězem v postupu doby spotřební a intenzivně prožitkové. Možností názoru rodinného života je Emma (zajímavá Yvonne Furneaux s hlasem Gabrielly Genty), Marcellova životní partnerka. Láska je svázána konvenčním přístupem vnímání a vyhrazuje si své majetnické právo a duch, toužící po nesmrtelné velikosti, ze strachu z nízkosti zbaběle utíká. Kontrastem je Maddalena (pozoruhodná Anouk Aimée s hlasem Lilly Brignone), hraběnka a občasná Marcellova milenecká známost. Láska je fyzickým aktem rozkoše, běžnost zívá nudou a do vytržení opojení směruje svůj útěk před svědomím. Éterickým mámením je Sylvia (zajímavá Anita Ekberg), atraktivní zahraniční herecká hvězda a unikající třepotavý cíl Marcellova toužení po smyslnosti života, opojení představou má svůj vrchol. Výraznou postavou je Fanny (velmi příjemná Magali Noël), francouzská kabaretní tanečnice a lehoučké Marcellovo rozptýlení z obyčejnosti života. Důležitou postavou je Enrico Steiner (velmi zajímavý Alain Cuny s hlasem Romola Valliho), Marcellův dávný přítel a tvůrčí ušlechtilý intelektuál. Filozofický nadhled dosaženého vyššího smyslu vnímání je hluboce znepokojeno pomíjivostí, popření života patří k nejvyšším stavům existence. Z dalších rolí: niterná autorova vzpomínka a šarmantní Marcellův otec (Annibale Ninchi), Marcellův spolupracovník a bulvární fotograf Paparazzo (Walter Santesso), Sylviin manžel a herec Robert (Lex Barker), obletovaná mužská filmová hvězda (Jacques Sernas), opojná bezstarostnost života po rozvodu Nadia (Nadia Gray s hlasem Jole Fierro), nevinnost života Paola (Valeria Ciangottini), z neměnnosti stavu nervózní filmový producent Riccardo (Riccardo Garrone), americký herec a bezprostřední Sylviin kamarád Frankie Stout (Alain Dijon), Steinerova manželka (Renée Longarini), či zástupkyně mladé krve elitní vrstvy Nico (Nico). Sladký život si neodpouští ironické připomínky k náboženské hysterii a pokrytectví katolické důstojnosti. Sladký život je společenskou satirou ve vzletném poetickém víření. Sladký život je niternou zpovědí i živočišnou vitalitou života. Sladký život je jednou z nejpůsobivějších uměleckých výpovědí prostřednictvím filmového média! Jedinečný zážitek! () (méně) (více)