Giulietta a duchové

"Giulietta, máš tak nevinný pohľad! Vyzeráš ako svätá."     Tento Felliniho film je v prvom rade doslova (audio)vizuálnym obžerstvom, úžasne hry s hýrivými, kontrastnými farbami (Fellini vo svojom prvom farebnom filme skúšal nové možnosti) z neho robia uhrančivé výtvarné dielo. No a nádherná hudba Nina Rotu (v karnevalovom štýle, miestami krásne disonančná) je s obrazom v dokonalom súlade. Felliniho bezbrehá fantázia ani na chvíľu neprestáva udivovať, jednotlivé fantazijné výjavy sú ako z iného sveta. Extravagantný dizajn kostýmov a kulís dokáže ohúriť ešte aj dnes, po viac ako pol storočí, Felliniho modernistické vízie veľmi nezostarli, pôsobia stále sviežo. Poetickým príbehom bez jasnej dejovej linky nás sprevádza dobrosrdečná, detská tvár Giulietty Masiny, ktorej postava je obeťou jednak náboženskej výchovy a tiež svojej nadmernej predstavivosti. Vstupujeme do hrdinkinej mysle, podvedomia, fantázií, ktoré pôsobia ohurujúco, ale nie samoúčelne. Hranice medzi skutočnosťou a fantáziou sú značne rozostrené, ako celok je to opojné a prekvapivo jednoliate. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "Tiež by som rada milovala len jedného muža. Ale ako sa to robí?" (21.06.2022)

Tak zaprvé, v celé té změti představ, přirovnání a podobných výjevů jsem se asi po půlhodině ztratil a už jsem se nenašel, nutno říci, že jsem se zrovna dvakrát nesnažil. Celá ta myšlenka postavená na jednoduché zápletce okořeněná trochou té fantasy a komediálnosti mě minula účinkem. Celou dobu jsem se ptal sám sebe: Opravdu tohle nenatočila žena pro ženy?.Co můžu pochválit je barevnost s kostýmy a rozvernou hudbu Roty. (16.01.2013)

Absolútna roztopaš a rozkoš dívať sa na tento film. Je to film komplementárny k Mestu žien. Ked spoznáme Giuliettu, porozumieme Snaporazovi a naopak. A píniový háj ako bonus. (16.10.2022)

Felliniho opuletní a bizarní mišmaš o problémech běžného života - zde mužská nevěra, psychická traumata podváděné manželky a její nelehké smíření a vyrovnání se s tímto faktem. Technicky/vizuálně naprosto dokonalé dílo, to se musí tomuto až nehorázně přeceńovanému mistrovi přiznat. Veškerá snaha ale nakonec vyšumí do prázdna, neb kromě opulentnosti v podobě šminek, šatových kreací a často až bizarních scenérií film nenabízí nic jiného. Felliniho erotika je příliš sofistikovaná, tj. veškerá žádná, a daleko za poměrně explicitní, ale stále vysoce uměleckou erotikou Pasoliniho. Mužské publikum si zde určitě najde nějaký ten pěkný kousek "masa", ženské publikum se musíme oproti tomu spokojit s bandou starých dědků. Mistr sice prý zbožńoval ženy, ale ženy-divačky úplně opomíjel, těm vlastně nikdy nic pořádného nenabídl. Masina dobře kontrastuje se svým velice výstředním ženským okolím, ale jinak mi tady vůbec nesedí. Konec filmu je na celý ten více než dvouhodinový humbuk poněkud nemastný,neslaný. Film se řadí víceméně do kategorie "jednou-a-nikdy-více". Caterina Boratto (zde Giuliettina matka) dostala o deset let později svoji nejkontroverznější, ale zároveń nádhernou roli v Pasoliniho politicky nekompromisním snímku Saló aneb 120 dnů Sodomy jako signora Castelli, jedna ze tří lehkých dam - vypravěček. (09.07.2017)

Film jsem pochopil jako obraz na téma "Jak si myslí muž, že ženy vlastně přemýšlejí" Barevné obrazy, ke kterým inspirovalo Felliniho LSD, proplouvají kolem diváka bez hlubšího vysvětlení, je jen na divákovi, jak je pochopí - to platí u závěru dvojnásob. Žena ve středním věku, která se vyrovnává s manželovou nevěrou, má být obrazem i poctou režisérově životní partnerce Giuliettě Massini. Ta se prý se svou rolí moc neztotožnila - přímo ji nenáviděla. Podle mého názoru je tenhle film, stejně jako Sladký život, obrazem nesmyslného života bohatých lidí. Giulietta nemá nic jiného na práci než svého manžela a nutnost přemýšlet, jakou extravagantní módní kreaci si na sebe vezme dnes. S dvěma služkami a bez hmotných problémů má člověk hodně času na duchy! (04.12.2006)

Vlastně nevím, o čem to bylo, ale bylo to KRÁSNÉ... po shlédnutí jsem s blaženým výrazem pronesla: To je jako indická písnička - krásný, ale vůbec nevím o čem! Po chvíli jsem se přestala snažit něco chápat a nechala se vláčet celým filmem a byla jsem opravdu okouzlená. Dost možná tomu napomohlo, že Giulieta Masina je mi velice sympatická a líbilo se mi na ni koukat. Stejně tak jsem byla ráda, že vidím Milenu Vukotic, i když jen v malé roli. (16.08.2011)

Felliniho najlepšie natočený FAREBNÝ FILM! Farba ma až symbolické významy. Doslova namaľovaný na filmové plátno. A dej klasika Fellini:-) Giulietta ako vždy. Úžasná:-))) MIMICovi gratulujem a nominujem na naj komentár aky som zatial čítal. Kľudne sa môže použiť ako obsah k filmu:-) (06.02.2009)

Nepříliš sympatická postarší Giulietta Masina poprvé ve Felliniho filmu po změně tvorby, kterou prodělal na začátku 60. let. A není to tak dobré, jak jejich předchozí neorealistické kolaborace. Film na mě a na styl vyprávění příliš rozvláčně popisuje rozpad osobnosti psychicky nestabilní Giulietty, která věří na duchy, na věštby i jasnovidectví, protože co jí zbývá, když je nejošklivější žena v okolí, kterou navíc podvádí její manžel. Nakonec se nudná a pověrčivá puťka rozhodne vystoupit ze své komfortní zóny, což jí pravděpodobně mentálně zahubí. 3* (26.12.2017)

Spíš je to čtyři a půl, ale vzhledem k tomu, že by mě pak strašil nějaký duch ( ještě k tomu Tureckého původu) unáhlil jsem se k pěti. Nemám rád Felliniho, nemám rád Italy, ale tohle se mi kupodivu líbilo. (24.12.2006)

Nudný bezobsažný Fellini, který místo charismatického Mastroianniho tentokrát angažoval připoťouchle se usmívající starou bábu. Giulietta Masina mi přišla tak odpudivá (což byl doufám záměr:-), že jejímu manželovi aféru s 24letou modelkou snad i přeju. (19.02.2011)

Ženská střední krize o vizi, vzpomínkách a mystice, ve snaze nalezení vnitřní síly za účelem ukončení dosavadního manželství. Felliniho vnitřní představivost ve své době procházela fází neomezenosti, čemuž nahrává působivý ornamentální, dekorativní a blahodární vzhled veškerých scénografií, které svým luxusem, výkřikem, něžností barev a bizarností nádherných kostýmů, vytváří experimentální abstrakci obrazu a symboliky. Takřka fantasmagorie tvarů a barev, jenž zhmotňuje objektivní myšlenky, sny a vize hlavní postavy. Bouřlivá extravagantní barokní esej Felliniho filmového světa, který bohužel trpí stejnotvárnou plynulostí a pohyblivostí, která značným způsobem omezuje divákovo vnitřní osvobození nad pohádkovým světem plného výjimečného umění světla a barev, a zcela hlubokého vnímání veškerých symbolismů. (13.11.2021)

Je to jako dívat na abstraktní obraz - sami si z něj musíte vzít co chcete, co zrovna potřebujete. (10.10.2017)

DVD s tímto filmem jsem vyhrál ve škole v hodině kinematografie - budiž mu toto jako kladná vyzitka:-) Ne, važně, tohle je přece přesně Felliniho parketa. Giulietta a její představy. Výtvarně je podle mě tento film nepřekonatelný, skutečně tenhle film je z těch, které ve vás vyvolávají dojmy a pocity, které jsou někde hluboko a přitom jsou tak krásné! Úplně jsem zatajil dech u scény, kde Giulietta usne na pláži a nějaký člověk táhne provaz z moře a jsou slyšet jen zvuky větru. Jestli je to subjektivní nebo stravitelné pro všechny posuďte sami! (24.01.2010)

Tento snímok isto predstavoval vo svojej dobe niečo nové, nevídané a v niektorých smeroch aj "poburujúce". Lenže dnes, kedy je vidieť podobné téma a prvky dosť často, to pôsobí strnulo, občas chaoticko a niektoré snové pasáže samoúčelne. I kvôli tomu mám stále pocit, že neviem, čo som pozeral..... (18.06.2011)

Čím dál víc ve mně sílí dojem, že Fellinimu sluší rozhodně víc Giulietta Masina než Marcello Mastroianni. (21.11.2021)

Chcete vidět, jak to vypadá, když si žena v krizovém věku kolem přechodu a s manželovou nevěrou v hlavě opakovaně vezme dávku LSD? No, tak to se podívejte na tenhle filmeček. To budete koukat jak se Fellini odvázal! Není náhoda, že v té době Fellini LSD vyzkoušel a že je to jeho první barevný film. Z vizuálního hlediska se jedná opravdu o orgie. Dějově a významově se jedná o tak nabitý film, že není bohužel možné si ho normálně napoprvé užít. Nejlépe se to dá zvládnout pomocí dvd, kdy si můžete film zastavit a pořádně si prohlédnout jednotlivé scény halucinačního divadla, které se míhají jako loukotě. Otázkou je, jaký dojem by přineslo sledování tohoto filmu pod vlivem takových látek jaké film inspirovaly. Vyzkoušejte a napište mi! ) (03.01.2006)

Jednoznačne je to zaujímavý, iný film než na aké je normálny divák zvynutý. Namiesto slabého deja sú v popredí vízie, spomienky (i popletené predstavivosťou) a bláznivé radovánky u Giuliettinej susedky. Hudba je krásna. Ale scenáristicky je to slabšie. Film akoby kĺzal po povrchu rôznych tém a jediný spôsob, ktorým ich skutočne rozobral, je scénický. To už je na každom osobitne, čo mu vo filme viac vyhovuje. Mne to až tak nesadlo. (17.05.2015)

Trpí to strašným nepoměrem fabule a toho typického felliniovského vizuálně-výtvarného obžerství. To je určitý problém většiny Felliniho filmů, ale tady už to vede, obávám se, k nudě (stejně jako v Osm a půl). - Hrdinka se ocitá v existenciální krizi (manželské, erótické, etc.), gradují traumata z dětství, z klášterní školy (nejspíš), ze vztahu s matkou. Tuto krizi Fellini demonstruje výpravnými symbolickými a obtížně dešifrovatelnými scénami po nějaké bratru dvě hodiny. Poté dochází k jakési katarzi, ovšem zcela bez příčiny... Kdo je zaměřen výrazně vizuálně, užije si to, - skoro nic jinýho než ze řetězu utržená, přepálená (pardon) vizualita tam není, - ostatní diváci však poněkud ostrouhají. (27.12.2016)