Zoufalci

Silné v detailoch, nedotiahnuté v celku. Sú zúfalí, pretože sú single? Sú zúfalí, pretože sú v Prahe? Sú zúfalí, pretože čo??? Vyjma manželky (Simony Babčákovej) som nikomu inému zúfalstvo neveril, nepochopil som, z čoho vychádza, nevidel som jediný dovod. Nič som sa o "hrdinoch" nedozvedel, vobec neviem, prečo sa stretávali, ani náznak chémie a skutočného priateľstva a i pre to mi záverečná časť a odkaz na Moodyssonovo Together prišla trocha ako scenáristická bezmocnosť. Chcípactvo ako alibizmus, chcípactvo ako zrkadlo nudy seba so sebou, chcípactvo ako odraz (obraz) doby ? Napriek všetkému napísanému, som rád, že som si zabilancoval. (A) že som úplne iný..Mimochodom, k čomu tie nekonečné makrodetaily ?! (25.11.2009)

To měla být autentická sonda do života třicátníků? Mě všechny postavy přišli jako z jiného světa, jako obyčejné karikatury, které se snaží žít obyčejný život, nějak dobře jim to zrovna nejde a plácají se v problémech. Dokonce jsem měla pocit jakoby je ten jejich život neživot bavil. Bohužel jsem se ani s jednou z postav nedokázala stotožnit a to jsem v jejich věku. (26.07.2010)

Některé postavy sice vypadají jako zbytečné karikatury (manžel Dagmary a ten zženštilejší z gayů obzvlášť), ale jinak Zoufalci působí až pozoruhodně autentickým dojmem. Člověk má místy opravdu pocit, že sleduje nelichotivý dokument o lidech, kteří stále něco chtějí, ale pořádně neví, co vlastně, a tak utíkají (do "tý Prahy", na "tu chalupu"...) a utíkají... Je to určitě stejně tak velká zásluha scénáře, který režisérka poskládala ze skutečných příběhů jejích známých, jako chytré režie, přehledně míchající několika časovými rovinami, a sympatického týmu neokoukaných herců, jimž tu partu prostě věříte. Vtipů není mnoho, ale když jsou, tak jsou opravdu vtipné, což se také cení. (23.12.2011)

Za mě určitě celkem překvapení. Existencionální drama skupiny několika lidí totiž i přes záměrnou volbu tématiky sebemrskačství a zkrachovalých existencí nabízí poměrně zajímavý počin v rámci českého filmu. Pominu li značně nevyrovnané výkony hlavních představitelů a naprosto parádní formu která si sama o sobě zaslouží pochvalu, jsou Zoufalci ne až tak zoufalým filmem, který místy zabředává do úrovní zajetých žánrových křivek, i když to nemá vůbec zapotřebí. Občasné zacházení do extrému a místy lehké vaření z vody alespoň trochu napravuje i slušná vyprávěcí forma a s ní související sympatický závěr. (19.06.2011)

Zajímavej film, velmi podobnej snímku Děti noci (2008). K tom se dostanu ještě pozdějc. K filmu mam dost poznámek... Prostě je to film o šesti lidech z Jablonce, kteří se z různejch důvodů přestěhovali do Prahy. Nutno poznamenat, že ne všichni maj stejně prostoru, jedna postava je tam zcela navíc například. Humorné chvíle jsou fajn a hlavně ve všech těch šílenejch scénách jsou to opravdové momenty oddechu. Bylo by fajn, kdyby takovej byl celej film. Prostě pořád si kladu otázku, proč na ten film koukat. Snad jen abychom se přesvědčili, že na tom nejsme tak špatně, protože anti-hrdinové filmu jsou na tom ještě hůř? Komu ho doporučit? Snad jen těm třicátníkům no... Ten námět sám o sobě je dost zajímavej, lidi, který věděli, že po maturitě půjdou na vysokou, ale pak se ztratili a nevěděj, co si počít se životem..no je to zajímavý a už jen proto, by si to zasloužilo lepší příběh. "Příběh" totiž končí pesimisticky a vyznívá dost do ztracena. Anti-hrdinové filmu navíc dokonale dostojej názvu filmu, protože se nepoučí ze svých chyb, opravdoví Zoufalci. No a k těm Dětem noci. Tohle skoro vyznívá jako pokračování. Děti noci nevěděli, co se sebou, ale závěr vyzníval spíše optimisticky: záchranu lze hledat ve vztahu, v přátelství. Zoufalci působí jako pokračování po deseti letech, kdy se anti-hrdinům rozpadají jejich dlouholeté vztahy a manželství a ukazuje se, že právě tyto nepovedené vztahy jsou příčinou nespokojenosti. Proto také jeden z nejsympatičtějších Zoufalců, homosexuál Tonda, nic takového neprožívá, protože žádnej vztah s nikým neudržuje. (18.11.2009)