Univerzita pro příšerky

Nebýt nadužívání slova „hustý“, byl bych v mezích Pixaru spokojen. Děti sice narážky na univerzitní zvyklosti (rituály, bratrstva) moc nepoberou, ale mravní ponaučení o nečestnosti podvádění a důvody k nepotlačování vlastní individuality snad ano a možná i tu marnou naději, že když zůstanete bez titulu, přes kantýnu a uklízení to půjde taky. Zdá se mi, že spolu s prvním dílem našly Příšerky tu správnou rovnováhu dětinskosti a úlitby dospělým pro rodinný film. Kudlanka děkanka fakt hustá.. (29.07.2013)

// But I want to be a scarer!/ Film o tom, že i když něco hrozně moc chcete, nikde není psáno, že se vám to splní. Jak ale my dobře víme, jsou i jiné cestičky, jiné možnosti, jak být nakonci šťastní a Andrew Stanton to ve finále vyřešil moc hezky. Není to nikterak super vyjímečný film, který by redefinoval žánr, ale v rámci animovaných filmů pro celou rodinu to rozhodně stojí hrdě nad průměrem a díky jedničce bylo dopředu jasné, že Příšerky mají skvělý potenciál pro spoustu dalších příběhů, který se zde náležitě využívá. Za mě spokojenost - 4*. Noo a máme tedy originál, máme prequel, chceme sequel! (19.10.2013)

Až na ten třeskutě zpackaný závěr to docela ušlo. Přechytřelých kudlanek, jež přesně vědí, kdo na co má a nemá, čímž mu ze své neotřesitelné pozice ustřihnou křídla do budoucnosti, je všude přehršel. Ale vzhledem k závěru naprosto netuším k čemu je dobrá MU, když se lze do první ligy doškrábat skrze podatelnu!! Jestli je to žihadlo do světa intelektuálů či do všímprostupující korupce nebo se jedná o kostrbatou agitku na "jdi si za svým cílem bezohledu na cokoli" netuším a ponechám na volnomyšlence každého individua. (17.08.2015)

Ano, ze stáje skákající lampičky už jsme se dočkali nespočtu o hooodně povedenějších kousků a stále mě trochu mrzí, že Pixar najel na tuto sequelovou vlnu. Pokud ji ale budou zdolávat tak, jako doposud, tak mi to bude vadit rozhodně méně. Zase jsme totiž dostali hodně zábavný animák chytře využívající klišé vysokoškolských filmů a stále se zde najde sympatické množství nápadů. Hlavní postavy navíc pořád skvěle fungují a závěrečné propojení s prvním dílem mě hodně potěšilo. Do první ligy Pixaru to tak možná patřit nebude, stále ovšem dokážou Příšerky zabavit lépe, než většina konkurence. (13.11.2013)

UNIVERZITA PRO PŘÍŠERKY je sice nejslabší pixarovkou, ale stále jde o nadprůměrný počin, který je dostatečně ozvláštňující svým podvracením vypravěčských a žánrových schémat. Očekavatelné by bylo, kdyby prequel k PŘÍŠERKÁM S.R.O. byl parťáckým filmem ("buddy movie"), ve kterém bychom sledovali dvě ústřední postavy, Mika a Jamese, jak se zprvu nemůžou vystát, aby se později stali nejlepšími kamarády tím, že jeden převezme část vlastností toho druhého. Zasazení dění do univerzitního prostředí a do období her by zase nasvědčovalo tomu, že snímek bude strukturován dle jednotlivých "kol" a hrdinové nakonec dosáhnou svého (znovupřijetí na školu) vítězstvím v nich. První překvapení spočívá v tom, že vyprávění nepřebírá po celou dobu koncept parťácké podívané, ale několikrát změní počet protagonistů (od jednoho přes týmovku až k dvěma), přičemž sjednocujícím prvkem je vždy Mike. Druhý odklon od předvídatelnosti spočívá v závěrečném aktu, který začíná tam, kde jiné žánrovky ze školního prostředí končí. Zároveň nejvíc cílí na dospělé diváky, protože porušení očekávaného vyústění školního syžetu vede k sebeuvědomělé a velmi zábavné hře s hororovými klišé. Ovšem i přes zmíněné klady dokládající, že jde stále o pixarovku odlišnou od většiny nejenom animované produkce, je zde jeden zápor: minimální ozvláštnění na rovině fikčního světa. Na rozdíl od předchozích třinácti celovečerních filmů od Pixaru tento nevytváří svébytný svět s vlastními pravidly ani nestaví na pnutí mezi dvěma různými (hraček, lidí; příšerek, lidí), ale výrazně čerpá z lidského světa a do něj zasazuje příšerky. (27.06.2013)