Kočár nejsvětější svátosti

V režii Františka Filipa se rozjíždí herecký koncert v čele s Janem Werichem a Milošem Kopeckým, jejichž umění je radost sledovat. Historický nedostatek: V jedné scéně je Janu Werichovi předčítáno z listin, které jsou ve formě svitku, což je ovšem naprostý nesmysl, neboť svitky byly charakteristické pro papyrus, jenž se v 18. století již několik set let nepoužíval a to ani v papežské kanceláři, kde přežíval nejdéle! Na místě by byla spíše skládaná pergamenová listina nebo případně papír, jenž se však rovněž nestáčí do svitků. (15.09.2015)

Dobře velmi řemeslně zpracovaná původně divadelní hra Prospera Meriméa, později převedená na televizní obrazovky a myslím si že velmi obstojně. Režisér Filip byl doopravdy televizní génius. Peru, 18. století : Místokrál Ribera v podání Jana Wericha má starosi-trápí ho podagra a jeho milenka, herečka Kamila Pericholová (Jana Adamová). Skandál, který způsobila při jízdě novým kočárem, se podaří ututlat s pomocí vysokých církevních hodnostářů. V televizi uváděno společně ještě se snímkem "Slzy které svět nevidí" který se mi líbil ještě o něco víc. Herecký koncert jedné veliké legendy a na druhou stranu začínajicí J. Adamové která tak dostala alespoň si myslím velmi dobrou školu a o moc pozadu nezustávala. Později s úžasem vzpomínala na tohoto filmového a divadelního velikána právě nejvíc ve spojistosti s tímto filmem. To se prostě musí vidět co se tady budu dál zbytečně rozepisovat. Vřele doporučuji a to skoro všem. ps: Marthos: Omyl ty rádobyodborníku na slovo vzatej, Jan Werich žádnou uměleckou pauzu a druhý tvůrčí vrchol v letech 52-60 neměl, mezitím se věnoval divadlu, rozhodně tedy nebyl komunisty umlčen, nejdřív v Karlíně a pak v ABC (kde byl ředitelem), do roku 60' a pak se vrátil zas na čas před kameru především do televize..ps: Já to myslím všeobecně, když už píše o tý umčenosti, takže zase vedle, všechna čest, pokračuj..bavíš mne, stejně sis to už opravil, původně si to měl jinak:-) (18.07.2006)

Televizní klasika. Sice mě neskutečně tahala za uši "Perikolová", jako kdyby přízvisko Micaely Villegas zvané La Perricholi bylo prosté socialistické příjmení, ale budiž. Pokud kdokoli v téhle miniatuře vidí víc, než jen Werichovo sólo, tak tím lépe, protože události ze španělských kolonií byly vždycky nadmíru zajímavé. (24.01.2023)

Lze předpokládat, že knižní předloha svého času mohla mít (a třeba dosud má) nějakou zajímavost a právo na život, v podobě televizní hry však vyznívá jen jako kostýmní konverzačka o ničem. Vlastně o něčem přece: o Werichovi - to je vlastní téma této adaptace. Počet hvězd zaokrouhluji nahoru pro nevšední zážitek s Kopeckým: zcela přirozeně očekávám, kdy to jeho postava rozbalí a pokusí se ovládnout situaci - a on je chudák někde v půlce bez fanfár vystřelen z trenek jako politováníhodný přizdisráč, ani si neškrtne, což je u tohoto herce velký odvaz ve vztahu k diváckému očekávání. Jinak je to celé takové nic proti ničemu. Stejně jako u Uspořené libry jsem nepochopil pointu. (23.01.2014)

Nemám právě v oblibě tahle konverzační témata z prostředí, které si vybral Prosper Merimée pro svou humornou jednoaktovku, ale pěti hvězdičkami tuhle naši českou klasiku ohodnotit musím pro skvělé herecké mistrovství Jana Wericha i Jaroslavy Adamové, kterým výtečně přihrávají i Otomar Krejča a Miloš Kopecký. Viděl jsem to dílko už mnohokrát a vždy ve mě vyvolává pocit dobré pohody. Kočár - toť názorná a pravdivá ukázka toho, jak se dá oblbnout stárnoucí muž dámou v nejlepších letech. U Adamové mě zaujala i její skvostná mimika obličejových svalů a intonace řeči. (02.02.2015)