Zatmění všech sluncí

Zajímavý námět profesionálně velmi dobře proveden s výbornými hereckými výkony. Ale vadí mě to omlouvání beze všech pochyb kriminálního činu. Ani opičí láska nemůže tento čin omluvit. Tím spíš, že sama opičí láska je odporným zločinem proti lidskosti, protože z němého, bezmocného tvorečka postupně formuje dospělého jedince, většinou s hodně špatnými vlastnostmi. To se ale v těchto filmech většinou nedozvíme. Vidíme jenom chudinku, která se dala na cestu zločinu kvůli dětem. Pochopitelné, ale neomluvitelné. To je ale síla. (24.04.2012)

Chybami se člověk učí, ale taky se říká: že za chyby se platí… No a hlavní hrdinka udělala velkou chybu – ukradla slušný balík peněz. Je sice pěkné, že to udělala z mateřské lásky a chtěla dopřát svým dětem, ale pořád je to krádež. Tudíž těžko omluvitelné. Jasně není to vražda, ale ani se nedivím, že se za ní děcka styděla. Oni ten rozum ještě neměli, Ona ano…jo jo láska…Nicméně tento příběh má nejenom silný psychologický podtext (realistický, uvěřitelný), dramatičnost i atmosféru, ale i výborný herecký výkon Věry Galatíkové – jasné tahounky celého filmu. Zbytek osazenstva si nevedl špatně, ale ona je jasně převyšovala. Jen škoda, že na konci alespoň nenaznačili, kolik za to dostala roků…(nebo jsem to přeslechl). (10.11.2020)

Dceruška chce nový hadry, synáček chce nový sluchátka a jejich matka to jejich neustálý kňourání už jednoho dne nevydrží a v práci zpronevěří nějakej nábytek za 20 litrů. Z dnešního pohledu těch 20 litrů nevypadá jako nic hroznýho, ale tenkrát za to hrozilo až 10 let za mřížema. To bych si asi dvakrát rozmyslel. Samozřejmě se poměrně rychle zjistí, že ten nábytek někde chybí, takže maminka kvůli pár hadříkům a sluchátkám skončí v kriminále, což neni zrovna dvakrát veselá situace pro nikoho z rodiny. V 70. a 80. letech se podobnejch televizních inscenací tady natočila hromada. Na většinu z nich si po pár dnech ani nevzpomenu. Tahle patří k tomu lepšímu. Jsou to takový lepší 3 hvězdy. Skoro jsem měl nutkání přidat ještě hvězdu za naprosto krutopřísnou mikinu asymetrickýho střihu, ve který přišel frikulín Zounar, ale přecejenom na 4 hvězdy tohle neni. Jinak tady vidim, že existuje ještě nějaký pokračování Kdoví, kdy začne svítat. Asi se na to taky podívám. (07.09.2013)

Znamenitý výchovný film se zcela beznadějným koncem. Tak jak to Ráža umí. Hutná atmosféra a výkony herců vybičované až do krajnosti psychického sebeobětování. Především Reifová má famózní záchvaty a Galatíková svůj drsný rozklad osobnosti zvládá s bravurou snad až na hranici uvěřitelnosti. Za tohle Ráža určitě dostal cenu Antonína Zápotockého za boj proti rozkrádání socialistického majetku. (01.09.2018)

Věra Galatíková opět dokázala své mistrovství, když zahrála ženu, kterou rodina de facto donutila ke zločinu. Druhá herečka, která by asi jako jediná dokázala tuto roli zahrát tak přesvědčivě by byla Jana Hlaváčová, manželka Luďka Munzara. Televizní inscenace popisuje ženu, manželku a matku v jedné osobě, před kterou se objeví možnost, jak získat peníze, na jejichž ztrátu nikdo nemusí přijít. Ale nakonec přijde. Je to ale právě rodina, hlavně děti, které tak nějak tlačí na matku, aby jim poskytla vše, co chtějí. Na druhé straně by ona krást nemusela, kdyby se svými dětmi nenechala tak zatlačit. S podivem pak zůstává, že ti si svou vinu vůbec neuvědomují a ani na vteřinku nezachápou, proč mohla něco takového udělat. Zajímavé také je, že Miloš Kratochvíl psal převážně pohádky, ale tento scénář se mu povedl. (09.01.2022)