Varieté

Tato návštěva Varieté naprosto naplnila má očekávání. Silné ženské hlasy mi postavily veškeré ochlupení na mém nedepilovaném těle, sexuální choreografie zase poškádlila jeden z mých orgánů a triviální romantika okořeněná drobným materiálním problémem neměla sílu nějak zásadně rušit velmi dobrý dojem. A ač mé oči přeblikávaly z jedné slečny na druhou, tak hereckým vítězem je pro mne tradičně vynikající Stanley Tucci, i když „kope za růžové". (19.08.2012)

Vskutku burleskní pohled na Christinu Aguileru, pro kterou prkna varieté nemohou znamenat svět. Typově neustojí ten křehký balanc mezi striptýzem a uměním, zakletý do kouzla dekadentních časů, přes veškerou snahu nebude do hlediště vysílat erotické výboje, navzdory glitrům nezazáří, hlasem nenaváže ten správný kontakt s kabaretním publikem... Castingový výběr je pro tento žánr zcela zásadní a je víc, než zřejmé, že ten, kdo o něm rozhodoval, nebyl tak docela v obraze, viz prefabrikát jménem Cher, či pidlooké nemehlo Kristen Bell. Slušná choreografie a krása kostýmů tak už nemohou zachránit ohranost popelkovského příběhu a nechytlavé songy (až na jeden jediný) zvrátit žánrovou katastrofu, je mi líto. (12.01.2015)

Pokud bych měl hodnotit Christinu Aguileru, potažmo její hlas, tak bych byl na pěti hvězdičkách. Ačkoliv jí jako popstar nemusím, tak zpívat, alespoň tady, umí. Jenže tohle nebyl koncert (i když ho to chvílemi připomínalo), ale celovečerák .. a bohužel s neskutečně mizerným scénářem. Víc jak za dvě hvězdičky to u mě není. (24.03.2011)

Muzikálů je málo a vzhledem k tomu, že jsem při sledování měla sto chutí jít vytancovat si kopýtka a vyzpívat si hlasivky... Budu nadržovat 5*. Navíc... Christina by přiměla i mě, abych se do ní zamilovala. :-) Burlesque není nejlepší, co jsem kdy viděla, ale rozhodně ve mně vyvolal radostnou náladu a to se cení. (07.03.2011)

Christinu Aguileru zaměstnají jako servírku v pověstném klubu Burlesque Lounge v L.A., se kterým to jde od devíti k pěti. Jeho šéfce hrozí, že zadlužený klub nadobro ztratí, ale ještěže drobné, dobrosrdečné a tak trochu ambiciozní blondýnce, dala flek, protože ta, ač na to nevypadá, je obdařená výjimečným hlasovým fondem a tančí jako bohyně, což se brzy bude hodit. Dívky v klubu totiž zpívají jen na playback a jejich taneční čísla jsou už okoukaná. Aguilera putuje z pódia na pódium, všichni jsou paf a blondýna zachrání klub od zbourání. Scenaristická naivita dosáhla nových rozměrů. Z filmu cítím zklamání, protože nenaplnil svůj potenciál a naopak nashromáždil v sobě všechny scenáristické nešvary a totální průhlednost děje. To sice v hudebním filmu nemusí tolik vadit, ale jak film brát, když od poloviny se stane reklamou na Christinu Aguileru, která v rámci self-promotion nafláká do něj vlastní písničky. Jako paní producentka si to jistě může dovolit. Trochu drzé však od ní bylo, že všechny herce chtěla zatlačit do kouta, ačkoliv její výkon nebyl špatný, tak jako zpěvačka a tanečnice je mnohem přesvědčivější. Někteří herci, jako Cher, Stanley Tucci nebo odvržená konkurenční tanečnice Kristen Bell, se nenechali zatlačit snadno, ale některým nic jiného nezbývalo. Alan Cumming dostal nulový prostor a byl až takřka zbytečný a Cam Gigandet přijal nejtrapnější roli ve své kariéře. Navíc, dvě hodiny jsou na takový film až příliš, ale on to vlastně ani de facto film nebyl. Byl to jeden dlouhý a mírně rozvleklý videoklip s popovou zpěvačkou, která zatoužila být tak moc sexy, až se to tak nějak minulo účinkem. (18.02.2011)