Útes smrti

Ani nie, že by som toto mohla nazvať hororom, ale páčia sa mi všetky situácie, kde sa sebavedomý pán tvorstva ocitne vinou vlastnej debility v okolnostiach, kde sa ako pánom už rozhodne necíti, práve naopak, kde je pánom tvor, ktorého považuje za menejcenného až kým ho ten podradný živočích neuvedie do skutočnej reality nejakou tou šikovnou amputáciou:) (27.01.2015)

Kdyby podobný survival vznikl v Americe, zabraly by plátno ňadra a odhalený penisy, teeangerská svoloč v ústředních rolích a exploatativní lascivnost, jenže tady jsme na australský půdě a vše je jakoby tlumené, přiměřeně, adekvátní a přirozené, včetně žraloka, jehož uměřeností dávají tvůrci patřičně najevo, že na rozdíl od Spielberga neztratili veškerý smysl pro proporcionalitu. Nejzajímavějším a málo viděným úkazem celého filmu je ovšem Luke, prototyp muže, se kterým se ženy cítí pokaždé v bezpečí, frajer, který nikdy nefrajeří, jsa si vědom toho, že wannabe leader nikdy doopravdovým leaderem není. Hrdina se zkrátka pozná podle toho, že o sobě nikdy netvrdí, že je hrdina. Jak říká Connery ve Skále: „Ubožáci vždycky tvrdí, že se budou snažit. Vítězové jdou domů a opíchají královnu krásy.“ Ještě lépe vystihuje podstatu hrdinství Conan, zastánce kréda, že nejlepší v životě je hnát nepřátele před sebou a slyšet nářek jeho žen, ale neříká to jenom tak, sám od sebe, nýbrž coby odpověď na požádání. Jakmile přejde hrdinství k vychloubačnosti, neřkuli k pochybovačné sebereflexi, je s ním fakticky amen, viz post-osmdesátkové traumatické nekrology hrdinství v Posledním akčním hrdinovi či Smrtonosné pasti 4. (-spoiler-) Nakonec ale i nezištně statečný Luke dojde symbolické porážky od žraloka, který sama sebe nikdy reflektovat z principu nemůže, a tak je tím nejstatečnějším a nejchrabřejším žralok sám - ušlechtilá prostota, tichá velikost. (26.12.2010)

Další ze série... samy proti přírodě. Tentokrát od režiséra Krvavý laguny která se mi nějak extra nelíbila, tohle je upřímě o něco málo lepší ale taky jsem se setkal se stejným problémem jako u režisérovy prvotiny a to že po půlce jsem se strašně nudil. Nicméně režisér má jedno velký plus u mě a to že vybýrá mořský potvory které mi jsou nejvíce sympatické. Příběh je sice zase nezajímavý ale aspon napětí by se dalo krájet. Ale jak jsem řekl bohužel jsem se po půlce spíše nudil. (15.08.2012)

Vedle Krokodýlích lagun je Útes dalším povedeným survival animal hororem. Tvůrcům se šikovně podařilo držet diváka v napětí dlouhé minuty, kdy se čeká na každičké zašplouchnutí. Opravdu našim hrdinům není co závidět, nějenže musí uplavat spoustu mil, ale navíc je začne pronásledovat dost neodbytný zabiják. PS: Chorvatsko letos asi vynechám a pojedu raději na Máchovo jezero. Snad tam nikdo nevysadí Piraně. Takže raději doma na zahradě v bazénu. 50% (02.02.2011)

Australian Daily Telegraph, Sportovní rubrika, Výsledkový servis. Lední hokej: Adelaide - Perth 3:6, Canberra - HC Sydney 1:1 přerušeno pro oblevu; Sportovní lidolov: Výběr Oceánie - Výběr lidstva 4:1 (po jednoznačném průběhu).. Konečně někdo po letech zhmotnil vtip, kdy se malý žraloček ptá velkého žraloka: „A tatínku, proč kolem těch lidí nejdřív kroužíme, než zaútočíme?“ a táta mu odpoví: „Přece je nebudeme jíst s hovínkama, synku..“ Jsem rád, že řežisér Traucki vrátil Spielbergovu polívčičku na vařič a trošku ji přihřál. Přirozený, uvěřitelně podaný survival a v něm jednoduchými prostředky navozené napětí při hře zubaté kočky s ploutví se skupinkou vyděšených myší v neoprenu. Ti lidé nepotřebovali větší loď, stačila by jim jakákoliv.. (02.01.2011)