Hostitel

Osobitý režisér Andrew Niccol a knižní předloha od autorky "Stmívání", která tentokrát kýčovitou romanci s hloupými puberťáky vkládá do plytké sci-fi podoby. Děsivé už na první pohled a výsledek je ještě horší. Když jsem před nedávném viděl nevýraznost "After Earth", kterou se absolutně odrovnal dříve geniální Shyamalan, říkal jsem si, že jsem již dlouho neviděl tak špatnou vysokorozpočtovou sci-fi. "Hostitel" však překonává vše a padá na hubu v oblasti herců, výpravy, scénáře i samotné režie. Příšernost, která se díkybohu jen stěží zaplatila a tak věřím, že nevznikne nová série po vzoru již zmíněného "Stmívání". (10.10.2013)

Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Ale nakonec mám pocit, že se mi to nelíbilo ani na ty slabší čtyři, takže hodnocení dopadlo takto. Z nějakého důvodu si ale myslím, že kdybych byla schopná přečíst celou knížku, možná by na mě i ten film udělal trošku lepší dojem. Jenže jsem se dostala jen tak do čtvrtiny a od té doby leží knížka opuštěně na poličce. Zkrátka mě to nechytlo tolik jako Twilight stejné autorky. A to i přesto, že to má zajímavý námět. Film se mi hlavně tím svým trošku vynuceným happy endem zdál nějak přitažený za vlasy - a to je co říct, když to srovnám s tím, že Twilight na mě udělal dost jiný dojem. Ale je to možná i tím, že Twilight má téma tak nějak čistě fantastické (upíři, vlkodlaci...), takže ta přehnanost k tomu podle mě nějak patří. Ale u Hostitele se mi zdá námět trochu víc zasazený do reálného světa a zkrátka působí skutečněji (ano ano, já vím, jde o budoucnost a o mimozemšťany, ale tyhle věci jsou pro mě zkrátka víc skutečné než "upíři zářící na slunci" :D heh...) Takže určitým způsobem na mě ten konec působil klišovitěji než celý Twilight, i když to zní asi divně. Každopádně, Saoirse Ronan je sice mladá herečka, ale hrát naštěstí umí, což je plus. Na druhou stranu mi ale nebyl sympatický ani jeden z dvou hlavních mužských protagonistů (Jared a Ian). Oba působili jako mužské postavy tak nějak uboze. Čekala bych aspoň od jednoho z nich větší charisma. ~(3,4★)~ (21.04.2013)

Až moc jednoduché na kvalitní sci-fi, až moc nudné na kvalitní akční thriller, dobrodružné...?? ale no tááák, to z tuha že jo. Snad jen ta romantika se povedla a jelikož jsem trochu cinick, tak mě spíše pobavila. Kvůli tomu ale tomuhle snímečku opravdu nedám víc jak dvě hvězdy. I když chápu uživatele/lky kteří se nebojí dát čtyři, nebo dokonce pět hvězd. Úplně slyším jejich rozbušená srdce a vydím jak se jim občas derou krkkodýlí zlzy z očí. Za mě krásných 40% (30.04.2013)

Zo začiatku mi to zas tak strašné neprišlo. Niccola mám rád, a ešte koncom prvej hodiny filmu ma často napadala myšlienka, že dokázal zachrániť a niečo vyťažiť aj z totálne brakovej predlohy, najdekadentnejšej (v tom zlom zmysle slova samozrejme) autorky súčasnosti. A prvú hodinu to tak miestami naozaj vyzeralo. Nenudiace postupné odhaľovanie faktov (zo strany Saoirse ostatným, nie zo strany režiséra) a očakávanie gradácie a udržania si tempa. Meyerová mala tentokrát aspoň nejaký nápad, a Niccol už neraz dokázal, že nech je v jeho podaní budúcnosť akákoľvek, vždy ide o ťažký luxus. V tomto prípade s tým ale skončil. Všadeprítomná sterilita a pár pekných áut, s nijakým ďalším vykresľovaním futuristického sveta nepokračoval (asi snaha o vernosť predlohe). Nič ďalšie nové nepridal a zvyšok deja sa sústredil prevažne na tých pár preživších v jaskyni. Mimozemšťania s Krugerkou na čele sú tu len preto, aby bola nejaká akcia, a okrem Hurta a Saoirse tu máme len dvojicu nehereckých manekýnov (žeby Meyerovej trademark?), jedno decko, a zvyšok ľudí kamera nesleduje. Asi dvaja dostanú zopár viet, ostatných som ani nezahliadol. A tu začína ozajstný problém tohoto filmu. Pár failov sa samozrejme našlo už zo začiatku a sem tam nejaký what the fuck, ale nič čo by som nedokázal prekusnúť; ozaj hrozný grc sa z toho stal až v okamžiku, keď došlo na psychológiu postáv a ich vývoj. Ako s týmto jedna spisovateľka mohla byť spokojná?? Hranica medzi láskou a nenávisťou je búraná bez nejakého detailnejšieho vysvetlovania; o postavách nevieme v podstate nič, okrem toho, že dokážu milovať a nenávidieť, a prechod od jedného k druhému nastáva s odstupom jednej scény. Časom začína nechcene vtipne pôsobiť aj tá ústredná myšlienka kindervajca (dve v jednom), a záverečná polhodina, to je niečo tak neskutočne stupídne a zle napísané, až zostáva rozum stáť. Vo výsledku je The Host zhruba rovnako zlý film ako Twilight, s tým rozdielom, že Host ma celkom bavil aspoň tú slabú polovicu stopáže, kým odhalil, čo je v skutočnosti zač. Dvanástky z toho zase budú vlhnúť a nejednému scientológovi poskočí srdce radosťou; normálnemu, uvažujúcemu divákovi z toho ale bude nazvracanie. 30% a nad tou druhou hviezdou ešte veľmi veľmi váham. (24.04.2013)

Nápad s dvěma ženami v jednom těle by se jistě dal využít k srdceryvnému (bez ironie) vyprávění o tom, jak těžké je pro dospívající dívku být sama sebou, nelpět na povrchu a věřit svým pocitům. Nestalo se. Co se stalo, je kýčovitá, trapně doslovná vykrádačka novohollywoodského dramatu Wanda a zároveň výstižný produkt společnosti spektáklu, v němž musí být pro potěchu oka vizualizovaná i duše. Hrdinka Hostitele (neměla by to být spíše Hostitelka?) po většinu podivuhodně nedramatického filmu putuje svým vnitřním světem, přičemž s orientací jí vzhledem k emocionální labilitě musí pomáhat „racionální“ mužské postavy. Nevadilo by, jak málo se toho ve filmu za dvě hodiny přihodí („ženská“ neakčnost by naopak mohla sloužit za důkaz ideologické podvratnosti), kdyby jeho myšlenkové podloží nebylo tak blboučké. Úzkosti postmoderní společnosti (strach z přistěhovalců, potřeba návratu k jednoduchosti westernových mýtů, emocionální odtažitost přetechnologizovaného světa, útěk od globálního k lokálnímu) jsou nejenže prezentovány v midcultovém balení bez jakékoli znepokojivosti (když se objeví krev, je to malý svátek), ale navíc nám tvůrci hnedle nabízejí pohádkově banální řešení, která jen podporují falešnou iluzi, že vlastně není důvod k obavám a postačí, když se všichni budeme milovat a množit. Na každý z nemnoha kladů (pár působivých záběrů, náznak vizuálního konceptu, doktor s vizáží Obamy) připadá minimálně pětinásobné množství důvodů, proč se tomuhle urážlivě zploštělému příběhu o citové rozpolcenosti mladistvých raději vyhnout (robotické herectví nejen mimozemšťanů, ale i pozemšťanů, žádná gradace, žádné napětí, několik konců a hlavně neodbytný pocit, že se někdo snaží udělat z komára sakra velkého velblouda). Apendix: Fanynky a fanoušci Twilightu nechť můj komentář a hodnocení klidně ignorují. 30% (25.03.2013)