Melancholia
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (více)Obsahy(1)
Film Melancholia dánského režiséra Larse von Triera před diváky rozprostírá intimní portrét konce světa. Globální zánik lidstva je vyobrazený prostřednictvím sester Justine a Claire, ztvárněných bravurně herečkami Kirsten Dunstovou a Charlotte Gainsbourgovou. S těmi se diváci seznamují v den Justininy svatby, který má být završený velkolepou a precizně zorganizovanou oslavou na honosném venkovském sídle, kde bydlí Claire s manželem a malým synem. Jenže navzdory podrobným plánům je průběh večera narušován nejrůznějšími vnějšími faktory. Během veškerého lidského hemžení a marné snahy dodržet přednastavený absurdní řád se zpoza slunce vyloupne planeta Melancholie, jež se pohybuje po zkázonosné trajektorii. Lars von Trier předkládá jízlivý protipól hollywoodským spektáklům o konci světa, který ale se snímky, vůči nimž se vymezuje, má současně mnoho společného. Jak je pro Trierovu tvorbu posledních let typické, cynicky manipuluje s emocemi diváků a zároveň publikum od filmu distancuje záludnými symboly a rébusy, zatímco nechává ve vycizelovaných záběrech defilovat ansámbl složený z mezinárodních hvězd a charakterních herců a hereček. Vedle zmiňovaných Kirsten Dunstové a Charlotte Gainsbourgové se v dalších rolích objeví Kiefer Sutherland, Charlotte Ramplingová, Udo Kier, Stellan Skarsgard a John Hurt. (Česká televize)
(více)Recenze (1 200)
Jméno Lars von Trier není třeba představovat. Na kontě má mnoho úspěšných, ale zárověn rozporuplných filmů, které se vám buď líbí nebo ne. A stejné je to s Melancholií. Buď vás nadchne, nebo odejdete z kina znuděni, bez zážitku. A právě tento režisér z Dánska (Antikrist, Dogville) nám zde představuje jeho vizi o zániku celého lidstva. Celý film je rozdělen na dvě části. Ta první, "Justine", není špatná, ale je znát, že kvalitou je slabší. Hlavní postavou je dívka jménem Justine (Kirsten Dunst), která zažívá svůj svatební den plný nervů, problémů ale také okamžiků štěstí a vtipů. Nevím, jak tuto část chápali ostatní, ale mně se Justine jevila jako žena usilovně hledající životní štěstí, které ale stále nepřichází. A tak místo skvělého závěrů svatebního dne a štěstím překypující celé rodiny, přichází pravý opak. Poté následuje druhá část "Charlotte", kde se hlavní postavou stává Justinina starší sestra (Charlotte Gainsbourg), která je jejím pravým opakem. Má manžela, syna, rodinný dům. Možná, že na někoho může působit až usedle. Tato část je už více "Trierovská". Nechybí tu emoce, drama ani divákův zvláštní pocit, né-li soucit s postavami a jejich osudem. A právě tady nám do sebe začíná všechno zapadat. Zjišťujeme, co je vlastně ta Melancholia, proč je tak nebezpečná, co naše hrdiny čeká. Možná si vytváříme až svoje vlastní teorie. Herecké postavení je skvělé. Hlavní představitelky, Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg, jsou úžasné, obě dvě podaly skvělý výkon. Ve vedlejších rolích je k vidění Kiefer Sutherland, Stellan Skarsgård, Alexander Skarsgård a Charlotte Rampling. A i oni si zaslouží pochvalu, nehledě na velikosti prostoru, který dostali. Kromě režie, bych ráda ještě vyzdvihla skvělý začátek filmu. Několik minut dlouhé úvodní záběry s krásnou až místy mrazivou hudbou v pozadí, které vám začnou ke konci dávat smysl. A pak samotný závěr. Tragický, smutný, ale vážně povedený. Jak už jsem řekla, Melancholia není filmem pro každého. Není to film pro široké publikum, ale věřím, že si své fanoušky získá. Za sebe musím říct, jednoznačně ano. 80% Více zde ()
Tak takhle určitě ne. První polovina filmu je nelogická, neuvěřitelně nudná, nezapadající do sebe a nedávající žádný smysl. To utrpení jsem snášel jen kvůli důvěře v to, že v druhé polovině přece musí film ukázat nějaké kvality. Chyba lávky, sice ve druhé části přijde trochu zajímavější náběh, člověka dokonce napadne pár zvratů, které by ten film mohly i docela zachránit, jenže chyba lávky. Žádné zvraty se nekonají, celý příběh brzy opět začne nudit, být nezajímavý a jeho tématiku by dokázali poutavěji zpracovat i Jonas Brothers (fuj). Jediný světlý bod čeká na konci, kdy do Země narazí druhá planeta (což samozřejmě už od začátku filmu víme, že se stane) a obě ty přísně nesympatické ústřední postavy zhynou. ()
Takže. Čekala jsem mnohem víc. Utahané, dlouhé, ale dobré. První hodinu bych úplně přeskočila, nedokázala jsem se dostat do atmosféry filmu, nevím čem to mělo být.. Od druhé poloviny (Claire) jsem se konečně trochu začala bavit. Doprovázená hudba mi nezapadala do filmu, a tím jak moc měla být ážná spíš byla tak trochu 'klišé'. Samozřejmě strčí do filmu hlavní postavy nádherného frísáka, režisér chtěl pobudit znovu na dojmu, a k čemu jim tam bylo těch dalších 10 koní, dkyž tam byli jenom 3 a jedno dítě ? Líbil se mi moment, kdy Johnovy výpočty potvrdili, že Melancholia pronikne zemí, a zabil se ve stáji. Reakce Claire byla sice neadekvátní,mi se tenhle moment líbil. Ale čekkat dvě hoidny na takový 'konec lusknutím prstu', jsem asi stavěná na jiné filmy. Jasně, začátek byl nádherný, až do chvíle, dky přišel nápis 'Část první, Justine' .. Podobné filmy bych mohla vzpomenout na jenom na Fontánu, která stojí za zmínku co se týká sci-fi, ale to bylo o úplně něčem jiném.. ale u Fontány jsem se takhle šíleně nenudila :-) ()
Divné psychologické sci-fi drama, ktoré pojednáva o psychologickom rozpoložení človeka k prípadnej hrozbe či nebezpečenstvu. Nevidím žiadny zmysluplný súvis medzi 1 a 2 časťou vo filme, akurát len to že v obidvoch častiach niekto trpí depresiou z neznámeho... Ťažko sa mi hodnotí tento film. Nebolo to zlé ale skor pre mňa zvláštne a netradičné. Film v sebe skrýva istu symboliku ktorá mi zatial unika.. ()
V této době, kdy část lidí očekává změnu, melancholický film na toto téma. Že se podobné věci ve vesmíru stávají jak na běžícím pásu, není pochyb. Že by se něco takového mohlo stát i nám, to si část lidí nechce připustit. Opomenu vibrační ezoterické i armageddonické výklady možné budoucnosti. Tento film je obrazný a hudební koncert, doplněný virtuozitou herců. Souhlas s POMO o první a druhé polovině filmu, souhlas s Lima: "Není moc autorů mužů, kteří se vypíší za svých pocitů a pak to nechají zahrát ženami." U mne plný počet. ()
Nahota človeka po duševnej stránke.....pravda a lož vedcov.....deštrukcia a konštrukcia ( Justine and Claire ) ...Melanchólia meno a diagnóza ale čoho ? Vieme skutočne čo sme dopozerali ? sme si istý,že sme videli to čo sme videli ? Obávam sa,že neviem. Film mätie možno schválne a možno sa mätieme sami tým.že chceme vidieť viac alebo menej " golfových jamiek ". ()
Tak toto bylo něco... kdyby mi zbývaly poslední chvíle před apokalypsou, tak bych si to asi pustil ještě jednou, neboť mi to připadalo jako věčnost. Takhle nudný snímek jsem neviděl ani nepamatuji, měl jsem opravdu co dělat, abych to nevypnul. Od odpadu to nedokázaly zachránit ani prsa Kirsten Dunstové, což byla jediná hezká věc v celém filmu. ()
Viděl jsem hada ch*át, koně blejt, viděl jsem chlapa, jak uspokojil velblouda, viděl jsem i Spring breakers, ale takovou s*ačku jsem teda ještě neviděl... ()
Podmanivou atmosféru nelze Trierovi upřít. Ovšem to je tak vše, co můžu na filmu z tvůrčího hlediska vyzdvihnout. Krom atmosféry mě z filmu opravdu utkvěly jen dvě věci: Kiefer dostal opravdu slušnou roli, která není plochá jak jeho ostatní filmové role, a pak Kirsten, škoda, že ji Trier neobsadil do nymfomanky, její herecký (i neherecký) potenciál je mnohem větši než u Charlotty. ()
Velmi rozpoluplný snímek, který za mne nemá mnoho pro, zato dostatek proti. Není to zdaleka tak vrstevnaté a symbolicky propojené a matoucí jako Antikrist. Vlastně je docela nevyrovnaný. V první části je spíše klasickou syrovou sociální sondou, v níž se pod líbivou fasádou luxusu ukrývá bahno patologických vztahů i naprostá prázdnota moderní doby (scéna, kdy hrdinka freneticky mění pootevřené reprodukce modernistických obrazů za plátna Breughela a Carravagia, epizoda s reklamní agenturou a ideálním sloganem). Celé to táhne k neuvěření zrádná a temná Kirsten Dunst, která jakoby byla pozemským odrazem blížící se planety Melancholia - přitažlivá, ničivá, nepředvídatelná. Druhou část naopak táhne při zemi se držící a na oblohu civící Charlotte Gainsbourg, jenž je ve své zdánlivé obyčejnosti působí neméně melancholicky, byť poněkud prozaičtějším způsobem. Vizuál i atmosféra je přirozeně podivná až temná (každý kdo má širokou rodinu s nevhodným genetickým zatížením, to už tak nějak zažil). Dialogy mi přijdou natahované a trochu vyprázdněné, mnohé scény jsou ploché a nevzbuzují žádné emoce. Jako celek spíše únavné, než nudné. Být tam s nimi, vezmu tu planetu a hodím jim ji na hlavu už v první půl hodině. Za mne dvě hvězdy. ()
Snažím se Trierovi přijít na chuť, ale ono se to nějakým způsobem vůbec nedaří. Ta prazvláštní atmosféra, negace a zajímavý výkon Kirsten Dunst... Určitě bych každému sdělil ať si Melancholii pustí, jelikož musí působit odlišně na kteroukoliv osobu. Možná jsem čekal i trochu více vysvětlení některých pasáží, ale dokážu to pochopit proč se tomu tak nestalo. Dánský režisér má něco do sebe a i když se mi to nemusí líbit, myslím, že je dobře, že točí takovéto filmy. Počet hodnocení: 14 322 ()
Psychologické drama o konci země, no kdo by tohle doopravdy "ustál" ? Sice bez sci-fi efektů, ale zato s pořádnou dávkou bezmoci a apatie. Je to výborný, neamerický film, kdyby se trochu "zapracovalo" na efektech, byl by to opravdu zářez. Takhle 65%. ()
Po shlédnutí jsem se lekl, že mi opět (jak u artových filmů bývá zvykem) unikla podstata a do očí bijící významová symbolika. Naštěstí jsem se zde v komentářích dočetl, že jediný význam je sám von Trier - vysvětlení není buď žádné nebo jich je 100+1. První půli sledujeme hodinovou svatbu s extrémně prapodivnými figurkami, jejichž chování a pohnutky nejsou nijak vysvětleny a ani později rozvedeny. Druhá půle je čekání na konec světa s dvěma sestrami mající odlišné duševní názory na tuto lapálii. Některé záběry jsou vizuálně opravdu skvostné (K. Dunst v rouše Evině za svitu Melancholie) a i další výjevy mají co do sebe. Ale nutno dodat, že zásadní podíl na líbivosti vizuálu patří Wagnerovi. Jeho preludie by dokázaly strhnout svou nadpozemskou naléhavostí snad i obyčejné sraní na toaletě. Celkově je Melancholia velmi prapodivná, prázdná, ale vizuálně lehce zajímavá podívaná. ()
Melancholia je mnohem méně onanistické dílo než Antikrist a ani zdaleka mě nevytočila jako právě on.Ale nemůžu si pomoci,Lars von Trier podle mého názoru nemá pro současnou kinematografii co nabídnout.Takhle osobní filmy si mohl dovolit točit Tarkovskij v 70. letech nebo právě von Trier na přelomu tisíciletí,ale dnes už pro ně není místo.A na tom nic nezmění ani v podstatě bezchybná režie a snaživí herci.Film,který stěží někoho překvapí nebo nadchne. ()
Pro "normálního" diváka asi nejstravitelnější trierovina. Mně už se ale téma psychicky zhroucených slečen, patologické neuspokojenosti a pološílenosti dosti zajídá. A to i ve sci-fi kombinaci. Život na Zemi je zlý? Fajn, Melancholii na ni. ()
Lars von Trier je opravdový mistr v zachycení negativních emocí a má neuvěřitelnou schopnost tyto pocity přenést z plátna na diváka (ruční kamera, barvy, herci, tempo, střih). Věrnější záznam sobeckosti deprese jsem ve filmu ještě neviděl (příběh Justine). Dívat se na to ale v kině prostě nechci! Příběh Claire je trochu nuda. ()
Jedná se o fascinující a mysteriozní snímek nabízející množství skrytých významů a metafor. Dvě hlavní hrdinky symbolizují dvě protikladné osobnostní složky. Justine jakoby přestavovala nejpritivnější složku osobnosti it a lidskou přirozenost, které její sestra Clair s manželem, jenž přestavují superego, vystrojili svatbu, aby ji ukočírovali, avšak neučinili ji tak šťastnou. Celý dramatický příběh se odehrává kdesi na venkovském sídle obklopen obřím golfovým hřištěm, které však až klaustrofobickým způsobem ohraničuje pole možného jednání. Veškerá snaha o ukořírování bláznivé Justine selhává, avšak s blížící se apokalypsou se tato skutečnost stává stále méně a méně podstatnou. Kromě této symboličnosti filmu (a je jí tam mnohem více, než jsem byla schopna naznačit) je fascinující i skutečnost, že nám autor již na samotném začátku odhalí úplný závěr i jeho emocionální příchuť a neumožňuje divákovi byť jen uvažovat o klasickém happyendu. ()
jednoznačně nejslabší trierův film to ale neznamená že je úplně špatný vše je výborně zahrané natočené skvělá kamera i výtvarná stránky (ta je jen možná i na triera až příliš kýčovitá) akorát melancholie nenabízí žádnou velkou provokaci a podněty k zamyšlení které jsou tak typické pro všechny jeho předchozí počiny dá se s ní velice dobře souhlasit ale jako celek je to hrozně jednoduchý film když jsem odcházel z kina jediné co jsem dokázal říct bylo to byl docela hezký film a to je na režiséra trierova formátu zatraceně málo ()
Je to obrovská náhoda, ale v poslední době se sešly dva snímky, které si jsou některými záběry tak podobné, až je to udivující. Kamera ukazující planetu a vesmír naprosto jasně připomíná podobné snímky z Malickova Stromu života. Oba dva snímky jsou si podobné i délkou a také tím, že využívají klasickou hudbu podtrhující právě ony záběry. Dějově je Melancholia více zamotanější, ale pro mně, podobně jako Strom života, o ničem nevypovídající. Ze snímku si tak odnáším pouze velmi dobré výkony Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg, hnusnou roztřesenou kameru a také Beethovenovu devátou symfonii. ()
Související novinky
Kino Světozor slaví Patnáct let
Čeká vás velká nádhera a trochu i melancholie. Kino Světozor dostane občanku a oslaví to filmovou přehlídkou Patnáct. Během týdne od 24. do 30. května uvede 15 největších hitů i srdcovek týmu, který… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
Alexander Skarsgård jako vikingský mstitel
Byl by asi hřích, kdyby mu dříve nebo později taková role nespadla do klína. Stellanův syn a hvězda seriálu Pravá krev se ze všech sil snaží rozběhnout filmovou kariéru. Po Melancholii, remaku Straw… (více)
Melancholická Kirsten Dunst
V restartu Spider-Mana bude její postava přeobsazena podstatně mladší herečkou, tudíž má Kirsten důvod na trochu smutku. Stejně tak Kiefer Sutherland (zrušili mu 24), Alexander Skarsgard (nezískal… (více)
Lars von Trier je často nazývám konzervativním tvůrcem. Není se ostatně čemu divit, když má na kontě snímky typu "Antikrist", či "Tanec v temnotách" nebo seriál, který si vysloužil kultovní status - "Království". O Melancholii si v některých recenzích můžete přečíst, že se jedná o snímek přístupný pro širší okruh diváků. Zcela bych tomu nevěřil, neboť mainstreamový film to rozhodně není a škatulka sci-fi, katastrofický film se k tomuto dílu hodí jen zcela okrajově. Úvod je udělán podobně jako prolog v Antikristovi. Pomalé, přesvícené záběry, které více než "pohyblivé obrázky" připomínají obrazy jak do obsahu, tak i do formy, jsou prokládány pohybem planet za doprovodu hudby z Tristana a Isoldy od Wagnera. Film sám se dělí na dvě kapitoly, jež jsou pojmenovány podle 2 hlavních hrdinek, tedy Justine (Kirsten Dunst) a Claire (Ch. Gainsbourg). Z tohoto hlediska se nelze vyvarovat určitému srovnání například s Bergmanovým snímkem Persona. Sestry jsou rozdílné jak fyzicky, tak i povahově. Claire je ta "usedlejší" a zprvu i racionálnější, kdežto Justine je daleko nevypočitatelnější prvek, který zjevně trpí nějakou duševní poruchou. V první části je centrum děje soustředěno na oslavu svatby Justine na honosné sídle, kde bydlí její sestra s manželem Johnem (Kiefer Sutherland), v pozorném divákovi to snad může vybudit vzpomínky na Dogma 95. V kontrastu s úžasností a veselím svatby se tu však na povrch derou dost nepříjemné okolnosti ze života Justine, její absolutní neschopnost žít "normální", konvenční život. Druhá část je odlišná, podle mého i daleko více strhující. Tam, kde byla klidná konverzace a náznaky znepokojení (zla?) se objevovaly jen jakoby "pod povrchem", tak ve druhé části filmu vyplouvají na povrch přímo. Zmenší se - radikálně - počet osob vystupujících ve filmu, takže celý dojem je daleko komornější, změní se jednání postav a vše dává tušit blížící se zkázu, která není rozhodně tak nečekaná, neboť o jejím výsledku je divák dostatečně zpraven již v prologu. Přesto však samotný závěr filmu je jeho velmi silným vyvrcholením. Ve filmu je mnoho podivných narážek, mnoho symbolů. které se pochopitelně dají vyložit všelijak, za vše mohu zmínit 19. jamku na golfovém hřišti, název vesmírného tělesa Melancholia, změnu nálady Justine, či podivné anti-fyzikální chování Melancholie. Analýzou těchto jevů se jistě dostatečně věnuje mnoho internetových stránek - a k mé velké radosti se navzájem v mnoha interpretacích liší. Co říci dále? Podtitulek filmu hlásá, že se jedná o krásný snímek o konci světa. Nezbývá mi než souhlasit. Po vizuální stránce je Melancholia určitě fajnšmekrovský kousek, na který se jen tak nezapomene. Pozadu nezůstává ani výborně zvolená hudba a excelentní herecké výkony. Přesto si netroufám tvrdit, že to je film, který by se např. v multikinech stal kasovním trhákem. Trier ukázal - s jeho pověstnou ironií - že v zásadě katastrofický snímek lze natočit velmi komorně a přesto působivě. O samotnou katastrofu tady navíc de facto ani nejde, neboť středobodem zájmu jsou pochopitelně lidé a teze, zda Země - a život na ni - je špatná a zkázu si zaslouží, což může vést ke stoickému smíření se s situací, či nikoliv. Film ukazuje nádherné příklady dualismu lidské duše, melancholie (coby vnitřního prožívání i coby vesmírného tělesa) a přístupu k životu vůbec. Moji oblíbenou postavou byl John (v podání Sutherlanda), byť jeho postavě nebyl dán stejný prostor jako sestrám, neboť ten se od počátku jeví jako racionálně jednající člověk plný zdravé sebedůvěru, nicméně vývoj u něj nabere dost radikálního obratu... Troufám si tvrdit, že Melancholia zaboduje v mnoha žebříčcích nejlepších filmů roku 2011. () (méně) (více)