Eugene Among Us
Režie:
Petr NýdrleKamera:
Antonín WeiserHudba:
Zdenek MertaHrají:
Jan Kraus, Josef Somr, Jiří Bartoška, Jiří Knot, Karel Heřmánek, Pavel Zedníček, Karel Augusta, Jan Schmid, Jana Synková, Marie Motlová, Lubomír Kostelka (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh mladíka, který se vydá do Prahy, aby poznal nový život a podaří se mu dobýt velmi pofiderní slávu plytkého textaře, vypovídá dnes především o době vzniku. I osud filmu je příznačný pro období normalizace. Po velkém úspěchu při uzavřeném promítání v roce 1980 se však do distribuce dostal až po listopadové revoluci v r. 1989. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Další z ucházejících filmových pokusů českých tvůrců, vyrobit něco bezduchého a absolutně nepoutavého, jednu * za scény z hlavního nádraží a trasy metra A. ()
Generační film o tajemství přerodu rebela v kulturní elitu. Autorské hledačství ve studentském formátu s okouzlením dobovou vizuální bizarností Prahy i se znechucením jejími obyvateli. Mladické kouzlo Krause, jehož postava nakonec svým vkladem přispěje k budování své socialistické. Pozornosti hodná ♫ Mertova hudba, vynikající závěrečný blok písní. Škoda neochoty k větší zkratce, ale i po letech studentské 3* ()
Hvězdička navíc za snahu o neobvyklé záběry. Hvězdička míň za zdlouhavost těchto záběrů, které mě po půlhodině přestaly dost bavit a věnoval jsem se něčemu jinému a oko k obrazovce upřel pouze ve chvílích, kdy se na scéně vedl hovor. Poté, co jsem se několikrát spálil, jsem si pravidlo upravil a začal se dívat pouze tehdy, když se na scéně vedl hovor srozumitelný, nikoli nějaké nezřetelné mumlání. Jinak, poučení se tedy filmu moc nepovedlo. Verš "obyčejní lidé živili tři krky, matce v létě mlátička utrhla kus ruky", je na úplně stejné umělecké úrovni jako to, co chtěl psát Kraus předtím, ještě za nezávisla. Mám na mysli onu baladu o bagristovi, kterému se z neustálého přejíždění hrbolů na cestě vyklepaly oči z důlků a pak s nima hrál s podobně postiženýma kolegama kuličky. Píseň pak naštěstí končila naprostým hapyjendem, našemu bagristovi se hra dařila a po jejím skončení měl v pytlíčku místo dvou kuliček čtyři. ()
Samozřejmě. Tenhle film normalizační kinematografie nesnesla. To však nic nemění na faktu, že se jedná o komunální satiru. Dobrá tedy... ještě pár hezkých záběrů & pár trefných "špílců" ohledně ubohé doby "na věčné časy". Nic víc; nic míň. ()
Takovy maly poklad od (pro me) zcela neznameho Nydrleho. Libila se mi vizualni stranka, neco mezi reklamou, dokumentem a snovou vizi. Kraus vybornej a s nim asi vsichni, kdo neco znamenali. Dobre. ()
3,5* ()
,,Nazdar Evžene, kde se tady bereš ty berane?'' ()
"Zkrátka umění, chápeš?" Tolik jsem se na ten film těšil a tolik mě ten film zklamal, ale tohle mě na něm doopravdy zaujalo. Cituji: "Vy musíte zkoušet zatím něco jednoduššího, nepouštějte se do větších celků. Napište si něco menšího, třeba nějaký krátký, ale dobrý, skutečně myslím, dobrý text k písničce. Teda takový, jaký by se i vám, líbil, ale nepište to příliš moderně. Zkuste to napsat poctivě, pracujte s rýmem.", nebo "Dneska sou ty písničky buť o lásce a nebo vo ničem." a tak mě napadlo, že bych si také mohl zkusit napsat, nějaký ten text a tady je: Onehdy jsem po ránu, točil klikou lanovky, když jsem předtím posnídal, trochu teplé žemle. Vždycky takhle po ránu, s přírodou si řvu, ale to je lepší nepsat nic, než psát nějaký voloviny. Jednoduše rečeno, problematiku angažované tvorby, neřešil pouze autor tohoto snímku, ale i jiní a to o hodně dřív, než on. Film vznikl na motivy literárního scénáře Vladimíra Poštulky, uvedeném pod názvem "Hřbitovní kvítí". ()
Chudák máma živí doma tři hladový krky / a v práci ji mlátička utrhla kus ruky... Putování Krausova jen o trochu bystřejšího Otíka milosrdně černobílou osmdesátkovou Prahou za kariérou básníka resp. písňového textaře představuje trefný pokus o výsměch reálně socialistickému kulturnímu provozu, jak bystře odhalil Jiří Sequens, na jehož doporučení putoval film nikoliv do ústřední půjčovny, nýbrž do trezoru. Evžena nedokázal úplně odrovnat ani osmiletý odklad premiéry, ani skutečnost, že byl natáčen nikoliv na béčkový, ale spíš céčkový filmový materiál a že se na něm pod režií nadějného Petra Nýdrleho podílel nebývalý počet tváří, které byly celé desetiletí s tímto provozem spojeny. Hru na kulturní pohoršení trochu kazí povědomí o tom, co se line z éteru dnes. Ani čtyřicet let "pokroku", ani osvobození tvorby od posudkových komisí a kulturních kádrováků totiž nepomohlo; naplivat do zrcadla. Máte Erbena? / Erbena vždycky. ()
Nic moc se od té doby nezměnilo. Tehdejší propaganda požadovala, aby umělci oslavovali určitá témata, a dnešní propaganda zase preferuje jiná témata. Nevím jak v písňových textech, protože novou hudební produkci už léta nesleduji, ale ve filmech ano, a to nejenom u nás, ale v celé EU a USA. Zkuste dnes napsat třeba písňový text, který propaguje kouření! Nebo nějaký protimigrační protestsong! ()
Crazy z 80.let... někomu nesedne, mne sedlo, i když to bylo pro rozum něco šíleného... :-) ()
Je v tom hodně načnutých věcí, jak střihově, kamerou, atmosférou, herectvím. Ale taky se pár věcí ztrtilo do vytracena, ztrácelo to promyšlenost dobře rozepsaného scénáře. Některé herce bylo zajímavé vidět. ()
Studentské filmy je těžké porovnávat s tvorbou zkušenějších autorů. Snaha tehdejšího kolektivu studentů FAMU je chvályhodná. Pustili se dosti ostře do kritiky formalismu, ducha socialistického realismu, odporu proti všemu, co bylo pokládáno za rozporné tehdejšímu morálnímu chápání. A přesto česká kinematografie neuvedením filmu v 80. letech o mnoho nepřišla. Je to dílo velmi nevyzrálé, v počáteční sekvenci byly velice mizerné postsynchrony, později se zvuk sice zlepšil, ale scénář byl dost šablonovitý, satirický pohled na úředníky s jejich nicneříkajícími výmluvami setrvával na jednom místě, nijak se neposouval. Finiš měl nakonec asi ukázat, že k úspěchu tvorby mladého autora mohla přispět pouze tvorba upomínající budovatelské písně padesátých let. Ano, takové písně se tvořily i v letech osmdesátých (plakát Pavla Lišky na jednom záběru jistě nebyl náhodný), ale skladby ze Sokolovského festivalu se masově nikdy ani v rozhlase či televizi nehrály. Profesionální herci se snažili vyznění filmu zlepšit, ale marně. Co asi pan Nýdrle dělá dnes? Aha, zapomenut zemřel v emigraci. O.K. ()
Každopádně zajímavé vidět mladého Krause či Bartošku, ale jinak je to dost těžko koukatelné, obrazová stránka hodně přebíjí vše ostatní, až úporný pokus o umělecké snímání poplácávání se mladého "nezaměstnance" - rádoby umělce v v socialistickém Československu... Měl jsem smíšené pocity něčeho obzvláště výjimečného a zároveň skoro nekoukatelného, ve své době ovšem značně revoluční počin... ()
Fillm dokonale vyjadřující poměry v socialistickém Československu v 80. letech minulého století, který se docela zdařile zaměřuje na uměleckou komunitu a ukazuje "návod", jak se prosadit. Inteligentní divák pozná sarkasmus a kupodivu to poznali asi i cenzoři, a proto šel do trezoru. Jinak se jedná o průměrné zpracování, které mě nějak moc nenadchlo a rozesmály mě akorát některé angažované texty. ()
Kraus dobrej, ale jinak se to téměř nedá vydržet. ()
Za cikány ve výkopu jedna hvězda, jinak strašná nuda. ()
No já nevím, možná ve svý době tenhle snímek nějakej význam měl a snad se u něj někdo i pobavil..... ()
Ucho Kraus jako - nakonec - slavný textař let osmdesátých (píseň o odtržené sítnici bagristově), ředitel festivalu jako "disidentský" hrobník, Bedrna jako otcovský fízl... a za odměnu kariéra ve státech pro režiséra. Akademický prostor své sliby plní, snímek se opravdu podařilo prosadit do distribuce. V roce 89, bo to byl čas ho vytáhnout z trezoru a následně letos na A festival. Nejhorší je, že se mne pokoušel patnáct minut po začátku vyhodit z místa v... Termalu nějakej rusák, bez pozdravu s tím, že je to JEHO MÍSTO (což vyjádřil jediným, stále opakovaným slovem - vychadítě. Je to s náma ještě dobrý, po mém důrazném protestu ho vyprovodil organizator. Zatím - jsem zvědal, jak dlouho si takovou občanskou odvahu ve Varech dovolí.. ()
Hezké záběry rozpadajících se továren v pohraničí, ale i jiné originální pohledy na všední den. Na první velice pomalou (přímo k nevydržení utahanou) a uměleckou polovinu, která jako by vypadla ze šedesátek, navazuje neústrojně druhá satirická půlka, zejména úplný závěr jsem tedy nečekal. Půl hvězdy navíc za zábavný výběr angažovaných písní. Každý si jistě všiml velice špatné synchronizace zvuku s obrazem. Osobně bych film promítal bez ukřivděného posledního titulku; většina účinkujících na mě nědělá dojem, že by trpěli před převratem ani po něm. ()