Dva ve vlně

Dokument zachycující filmové začátky Godarda a Truffauta. Dobrý nápad byl dát prostor i postavě Antoine Doinela, který reprezentuje celou novou vlnu. Asi za mě mluví má láska k filmům francouzské nové vlny, ale mě se tenhle dokument líbil. Jediné, co působilo trochu rušivě, byla "čtenářka časopisů" - to jsem trochu nepobrala. Proč tam byla? (22.12.2012)

Pro toho, kdo se zajímá, slabě přenesená unikátní atmosféra té doby. Pro toho, kdo se nezajímá, dezorientované skákání mezi filmy a prohlášeními obou hlavních protagonistů. Kdo neviděl většinu filmů, bude mít problém s jejich identifikací. Zařazení Montandova vystoupení z Tout va bien zřejmě tvůrcům dokumentu smysl dávalo, proto ho uvedli jako reakci na Truffautův dopis. (16.12.2012)

Tento dokument o vztahu Truffaut -Godard nebo o Nové vlně jako celku není nic moc. Tomu, kdo se v tématu příliš neorientuje, nebo oba zmíněné pány nezná, bych tento film pro začátek asi nedoporučil - V rychlém sledu se bezdůvodně skáče od jedné informace k druhé, vzniká nepřehledný mišmaš střípků z jejich života i díla, který je navíc omezen na období, kdy se oba považovali za přátele. Vlastní vztah obou režisérů je také vlastně pořádně rozebrán až ke konci, kdy je citována známá korespondence ukončující jejich dlouholeté přátelství. Jak se ale vyvíjelo v průběhu 60. let, jaký byl jejich vztah v době nejprudšího tvůrčího vzestupu obou pánů, se dozvíme jen útržkovitě a zmateně. Spíš byl kladen důraz na vztah Jean-Piere Léauda k oběma režisérům, což je sice potěšitelné, ale dokládá to zmatenost a neujasněnost tvůrčího záměru. Pokud jde o filmy, celá velká řada Truffautových filmů, které přišly po Americké noci, už není např. zmíněna vůbec (o Godardových nemluvě). Nicméně, odhlédnu-li od těchto nepříjemných skvrnek, dokument jsem si vlastně celkem užil. Neskromně přiznávám, že téměř všechny filmy, které zde byly ukázkami připomínány, jsem viděl a náramně jsem si na ně zavzpomínal, připomněl a dostal na některé z nich znova chuť. Proto moje hodnocení odráží spíše mé sentimentální pocity, než skutečné kvality dokumentu. Pokud se však někdo chce dozvědět o životě a filmech obou režisérů víc, sáhl bych asi ještě po dalších pramenech. Např. o Truffautovi doporučuju knihu Truffaut: A Biography od Antoine de Baecque a Serge Toubiana. A hlavně... Koukat na jejich filmy... (19.11.2010)

Tento dokument neví, co chce vyprávět. Protože se v problematice Nové vlny docela orientuju, nevadilo mi, jako jiným uživatelům, že je citována spousta filmů a režisérských jmen. Horší je, že není jasné, jestli jde Laurentovi o poskytnutí vhledu do doby nástupu dvojice Godard-Truffaut, o vyjádření proměn jejich postoje k filmům obecně nebo jestli chce mluvit o jejich přátelství. Ani v jednom totiž není důsledný. Cenné je jistě shromáždění dokumentárních materiálů, které mluví samy za sebe, ale filmařsky je to nezvládnutý snímek, kterému chybí ujasnění tématu. Zážitek z kina mám nicméně kvalitní, protože nás sedělo v celém sále asi sedm. (19.11.2010)

Mám smůlu, že mě tenhle dokument načapal dost nepřipraveného, protože Truffauta znám leda jako herce ze Spielbergova Blízkého setkání (jeho filmy se mi ještě nepřipletly pod ruku) a Godardovi mohu pochválit jen zde zmiňované U konce s dechem (díky střihu), Pohrdání mě moc neoslovilo a Socialismus vyloženě unudil k smrti. Něco mě v tomhle povídání o nich navnadilo, něco minulo, ale že bych si hned jakýkoliv film z té nové francouzské vlny musel pustit, to bohužel ne .. (27.10.2013)