Zkrat

Ty děti rostou jako z vody, co? Sotva se to přestane pokakávat a už láme vazy cizích frajírků ve vašem obýváku. Ach ty dcery.. ___ Tak trochu feministické, tak trochu sterilní a tak trochu těžce uvěřitelně hustěkruté. S klukama jsme v lese při hře na střílečky taky nasazovali tak tvrdý pohledy a chvaty. (13.03.2012)

Měl jsem k dispozici nějaké volné lístky, tak jsem po čase zas vyrazil do kina. Názory na Haywire se docela dost liší, já stojím někde uprostřed. Jedno je jisté, Steven Soderbergh dál mile překvapuje svým žánrovým rozptylem. Jeho novinka se naštěstí neopírá o nějaký stroboskopický střih a digitální triky. Sází na poctivou fyzickou akci (Gina Carano o bojových umění leccos ví), hladí tím, že je čistě nasnímaná a precizně sestřihaná. Jenže tím solidnímu náběhu na agentský film roku dochází dech. Poměrně prostá story se totiž tváří jako špionská vážnost sama, Soderbergh se snaží, aby bylo vše neotřelé, vědomě jde proti konvencím a neptá se, jestli o to divák stojí. Ten, troufám si odhadnout, by chtěl příval adrenalinu (jako v případě úvodní bitky s Tatumem, hotelové bitky s Fassbenderem, automobilové honičky s policajtama nebo úprkem po střechách) ve větším balení. A co, že je leccos úmysl s potutelným Soderberghovým úsměvem někde za rohem? Díky umně nasnímaným soubojům se možná divák tetelí blahem, ale to ještě filmový zážitek nedělá. Zvlášť, když vedle výše zmíněných „lahůdek“ jsou spoje, které tak úplně nelahodí uchu a oku diváka. A to jde hlavně na Soderberghova bedra!! Přiznejme si, že hrdinka namočená do podvrhu proradným šéfem, jdoucí po odhalení pozadí celého podrazu a následně po krvi těch, kteří vše zosnovali, není úplně neotřelé povídání a tím, že na nás Soderbergh hned z úvodu vybalí tři časové roviny, to příliš nezachrání. Ba naopak. Je to všechno tak trochu škoda, zvlášť když zase dostal před kameru zajímavou hereckou skvadru (dle mého ji nevyužil). Nedokážu odhadnout, zda má Carano před sebou nějakou zajímavou kariéru, kovaná herečka to není, svou práci ale odvedla velmi spolehlivě – navíc ve večerní róbě vypadá úchvatně.. (16.03.2012)

Steven Soderbergh neumí točit akci. Je mi líto, ale neumí. Tím teď nechci shazovat většinu scén, protože z hlediska choreografie a uvěřitelnosti jsem už hodně dlouho neviděl nic podařenějšího (bylo poznat, že Gina se toho nebojí a že má s bojem bohaté zkušenosti). Bohužel, ty skvělé scény jsou natočeny takovým stylem, že je vám fuk, kdo vyhraje a vy se i přesto, že obdivujete herce/kaskadéry za tu odvedenou práci, nudíte. A tohle je pro mě Haywire - film s parádními hereckými esy a skvělou Ginou Carano, který bohužel nefunguje tak, jak by si to autor přál. Nepůsobí cool, nepůsobí dynamicky, působí tak nějak rozpačitě. Což je škoda, při takovémhle castingu. 50 %. (06.03.2013)

Naserete li testosteronovou prsatici s premenstruačním syndromem, máte kolem krku anakundu dřív, než stihnete zabouchat rukou o tatami a skálopevný stisk macatých stehen nepovolí, dokud barva vašeho obličeje nepřipomíná třikrát použitý tampón. Vynikající shemale fatale na zabijácké misi napříč kontinenty, u níž si bude nejedna militantní feministka čechrat bobra a machistický šovinista sahat po suspenzoru. Historicky první, dokonalý Soderbergh, u něhož člověka nepřemáhá narkolepsie, než se hrdinové unyle prokuckají k závěru či nudně prokecají k rumu s kolou v Zátoce sviní. A teď mě omluvte, musím jít preventivně ztřískat manželku, než mi to doma přeroste přes hlavu. (24.04.2012)

40% - Narativní selhání kolosálních rozměrů. Jestli za tím někdo vidí nějakou sofistikovanou legraci, dobře mu tak. Já takové štěstí neměl a už po prvních dvaceti minutách filmu jsem se nemohl zbavit dojmu, že se vše zajímavé vešlo již do traileru, a co v traileru nebylo, to bych s klidem oželel. To je sice dost nelichotivý dojem, ale vážně... Když si každých deset minut říkám, že postavy se v jediné scéně pronásledují, kráčí, nebo na sebe koukají o deset až dvacet sekund déle než by bylo přesvědčivé, a že díky tomu je najednou vidět ruka nešikovného filmaře, kterému nevychází jakýsi experiment, je to NUDA k zbláznění. Tenhle film má problém s originalitou, s formou, ale nejvíc ze všeho sám se sebou, což dokázal na zpackaných závěrečných dvaceti minutách, během kterých někteří návštěvníci kinosálu hlasitě chrápali...a já mohl jenom souhlasit. (29.03.2012)