Nákaza

Ač se Soderberg odvážně rozhodl zmapovat nákazu z pohledu společenského systému, dat a čísel namísto osobních (a třeba nevhodně patetických) příběhů několika jedinců, v konečném důsledku se mu právě tento styl stává kámenem úrazu. Ač bych rád Contagion chválil za objektivnost, důveryhodnost a "reálnou" atmosféru, nakonec je to přeci jen poněkud zapomenutelné, chladné, neosobité a pro diváka odtažité. Dramatičnost, která by měla směrem k závěru vrcholit se ubírá opačným směrem, divák je smířen s tím, že identifikace s postavami neproběhne a emocionální složka se po prvním úmrtí definitivně nevrátí. PS: Po druhém shlédnutí to vidím docela jinak, prakticky mi vadil jen happy end, který podrážel nohy nějaké silnější katarzi. Jinak to bylo velmi dobré! 7/10 (17.12.2011)

-"Blogování ale není novinářství, je to graffiti s interpunkcí." Navzdory tématu hodně sterilní - nebo takhle: Tenhle mix "vědeckého" odstupu a osobních vhledů do postav mi přišel jako velké plýtvání potenciálem. Neseděl mi ten videoklipový styl. Nebo nevím, jestli to slovní spojení je správné k popisu toho, co mi na filmu vadilo. Mám na mysli ten způsob, jakým se to sbíralo do souvislostí. Každopádně vždycky když začala hrát hudba, moje zaujetí šlo okamžitě dolů. Ale když jsem se dívala na jednotlivé scény samostatně, mohlo v nich být něco hodně tíživého. Taky jsem si dobrou hodinu myslela, že se dívám na Marka Wahlberga a teprve potom jsem si všimla, že to je Matt Damon. (08.11.2014)

Dalo se čekat, že to půjde proti tradičním diváckým očekáváním, ale přesto Soderbergh dokáže překvapovat hlavně tím, jakou optiku k profláknuté zápletce přikládá, když si místo velkolepých davových scén vystačí s dokumentárně laděnou tóninou a naprosto suverénně nechává slavným hollywoodským jménům minimální party, přičemž oni se mu odměňují parádními výkony. Minimalizmus, který se zavrtává hluboko pod kůži. PS: Letos už druhý film, který z velké části „udělal“ Cliff Martinez. (20.10.2011)

Když v sále někdo zakašlal, měla jsem nahnáno. Nákaza má napjatou atmosféru skoro po celou dobu stopáže - a to se jen tak nevidí. A OST Cliffa Martineze je božsky znepokojivý a mysteriózní. *lehké spoilery* Škoda, že tolik skvělých (a taky známých) herců nevyužívá svůj potenciál a stává se spíše loutkami režiséra, která je nacpe do trailerů a na plakáty. Až příliš rychle umírají nebo je jejich dějová linie nedotažená. Faktem je, že ošklivou a nenalíčenou Paltrowovou s mastným čelem a červeným nosem jen tak neuvidíte, stejně jako vyprázdněné americké ulici plné pytlů s odpadky. Až tehdy si člověk skutečně uvědomí, co všechno přestane fungovat, když zavládne skutečná panika z pandemie. Mrazivou a určitým způsobem i postapokalyptickou atmosféru kromě hudby umocňují úvahy nad tím, co bychom dělali v této situaci dělali my. Znepokojivý tón je však nakonec umlčen sladkým finále (Damon zklamal), kdy jsem si povzdychla nad tím, že Soderbergh vyměknul. Nejdůležitějším protagonistou (a tahounem:) je však virus MEV-1, který ve své pohodlné kapsidě rafinovaně číhá na klikách, mincích, hrníčcích a všem se nám směje do ksichtu. Velmi znervózňují pocit - který byl ještě podpořen tím, že před vstupem do kina se rozdával balíček s antibakteriálním gelem, mýdlem a ubrousky./// Sympatické na scénáři je, že akceptuje reálné události nedávné historie, kdy propukla mediální panika okolo prasečí chřipky, a poukazuje na ně s chladnou hlavou, což v kombinaci s kamerou, která pečlivě zaznamenává nakažené po celém světě, dává filmu nádech docudramatu. Škoda však, že je Soderbergh za kamerou je až příliš pedantský a doslovný - viz začátek a úplný konec filmu. [Kino] (13.10.2011)

Film má jednu obrovskou výhodu, staví na příběhu, kterej ať chcete nebo ne vás do sebe vcucne a mele a mele. Hned od začátku jsme si říkal, jasně takhle by to mohlo, tohle je moc přitažený, kurva pán v patý řadě zakašlal mizím s kina a když má příběh v týhle poloze je vítězství na jeho straně, vlastně na obou stranách, protože bijáček dostane hodně hvězdiček a diváček zase hodně emotivních pěstiček. Ve filmu se objeví hodně znamých ksichtíků, úplná ksichtiáda, ale a to se moc líbilo, že žádnej hvězdnej ksichtík nezabírá příliš prostoru na úkor druhýho a hlavně na úkor příběhu, protože ač herecký výkony úplně všech jsou absolutní, tak tady káru s plným sálem diváků posunuje výrazně kupředu především děj. Možná mě trošku mrzela, odbytá až nedotažená dějová linie kolem Marion, ale ani mě nenapadá na čí úkor by jsme se této linii měli věnovat, aby film vběhnul do cíle v tak parádním tempu, v jakým doběh. Film, kde se člověk bojí pomalu už i hudby nepostrádá nic z příručky pro moderní filmaře kinotrháků, dynamiku, napětí, skvělé herecké výkony a především se pořádně pomuchlovat s divákovejma myšlenkama. (28.10.2011)