Panství Downton

52/52 Popularita tohoto seriálu je příliš velká na to, abych nebyla skeptická. Viděla jsem už mnohé velké dobové seriály, mezi ty nejlepší počítám Salón Eliott, který se nese v podobném duchu jako Upstairs, Downstairs, samozřejmě. Pro někoho, kdo si myslí, že v Downtonu objevil cosi nového, je to poněkud frapantní, ale když si odmyslím ten všeobecný hype, zůstane vcelku sledovatelná show o tom, co se děje nad schody a pod schody. Znovu si projdeme tím vývojem v britské společnosti po roce 1912 a pokud vydržíme, prožijeme i četná dobrodružství bouřlivých 20. let, která samozřejmě nebyla tak bouřlivá, jak by člověk doufal, že. Ale od toho máme zase jiné příběhy, situované mezi střední třídu nebo uměleckou smetánku kontinentální Evropy nebo Severní Ameriky. (18.02.2019)

Po páté řadě ubírám z plného počtu, protože je to čím dál tím větší červená knihovna, i když výborně natočená a rozhodně to nenudí. Ale přesto se to scénáristicky už hodně vyčerpalo a viděli jsme už všechno od tragické smrti po vraždu i nemanželské dítě, nehledě na směšně působící manželské návrhy přestárlých dvojic (narážím na pátou řadu, některé ty páry byly moc už i na mě). Jen incest jim tam snad ještě chybí. (02.07.2015)

první série --- Precizní příspěvek do žánru seriálových melodramat spojuje povrchnost kostýmních epopejí s precizně vystavěným moderním vyprávěním. Ačkoli příběhy zpravidla neobsahují žádné vyloženě dramatické konflikty či nervy drásající zvraty, vyprávění proměňuje nekonečné dialogové pasáže do série důmyslně gradujících sekvencí. Scénář přejímá postupy soudobých thrillerů s mnohočetnými deadliny a souběžně se vyvíjejícími liniemi, ale aplikuje je na v zásadě bezstarostný a titěrnými třenicemi prodchnutý život nižší šlechty a služebnictva. "Downton Abbey" představuje ideální průnik moderní aktualizace a tradičních postupů - na jednu stranu přichází se sofistikovaným vyprávěním, ale současně se drží osvědčených charakterových vzorců. Nicméně z ideologického hlediska se jedná o v zásadě proradně konzervativní dílo, které pohled na aristokracii zdánlivě zlehčuje a místy až zesměšňuje, ale současně idealizuje tvrdý třídní systém a prezentuje ho jako oporu společnosti - jakási sociální nerovnost s lidskou tváří. Prostě všichni kromě zavilého gaye a staropanenské megery se můžou přetrhnout, aby svým svatouškovským lordům a dámám udělali první poslední. A jak se mají všichni rádi a táhnou za jeden provat napříč sociální propastí. Prostě stejně jako si Východoevropané zpětně se slzou v oku idealizují komunismus ostalgickými projekty jako "Vyprávěj", tak i Angličané s kombinací klapek na oči a růžových brýlí oslavují život v systému sociální nerovnosti. ----- První série měla novum ve spojení kostýmního melodramatu s dobovým historickým kontextem, který dával konfliktům postav zdání naléhavosti. V druhé sérii přišla válka, která konečně do světa panského sídla vnesla osudovější problémy. Třetí série představuje návrat do zajetých kolejí, jenže mechanismy maskující precizní vykonstruovanost dialogů a dramaturgie už tentokrát nefungují. Líbezná fasáda je pryč a zůstává jen jedna velká habaďůra, která si sama svou vycizelovaností podráží nohy. S čtvrtou sérií již padá i veškerá předchozí midcultová noblesa a ke všem neduhům předchozí série se navíc přidává přímočaré soapoperové citové vydírání, když scénárista nechává hned několik postav (v čele s Annou, z níž se definitivně stala až sadisticky trýzněná figura) drasticky trpět, aby tím vytvořil zcela vágní zdání dramatičnosti, a babrá se v tom napříč všemi díly. ----- 1. série - 7/10, 2. série - 8/10, 3. série - 5/10, 4. série - 3/10, 5. série - 3/10, 6. série - 3/10 (02.12.2011)

Baví mě téma, o kterém seriál pojednává. Baví mě doba a země, do které je děj zasazen. Seriál je natočen s obrovskou profesionalitou a navíc v něm vystupují Maggie Smith, jejíž Violet Crawley brutálně glosuje veškeré dění a Michelle Dockery, kterou jsem si oblíbil už jako Susan v Otci prasátek. Při takové konstelaci je prakticky nemožné, abych byl nespokojený. Samozřejmě si uvědomuji, že je děj krajně zidealizovaný, no a co? Přestože je můj přístup ke všemu, co život i filmaři přinášejí, převážně cynický, u tohoto seriálu mi bylo tak dobře, až jsem se sám divil. (03.10.2017)

Po první sérii obrovské nadšení. Skvěle vybarvený svět aristokratické Anglie na počátku velkých světových změn z pohledů těch nahoře, ale i těch tam někde dole v koutě. Ehm. Kromě tohoto ústředního tématu, který se nenápadně line celou sérií je tady ale hlavně několik silných příběhových linek jednotlivých postav, které celý seriál ženou dopředu a které mě tak pevně držely ve křesle. Těším se na druhou sérii jako na málo co. What's a "weekend"? (02.12.2012)