Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Klub osamělých srdcí je neskutečně unylý snímek, což je při tématu "problémy bigbítu za totáče" celkem ostudné. Při radostných vzpomínkách na to, jak jsem v inkriminované době nejednou z nepovoleného koncertu prchal předem připravenými stezkami, mi tahle nuda celkem pokazila večer. ONI to zkrátka zase zvládli, všechno zakázali a i nějaký ten život stihli zničit. Jenom do dneška pořád nevím, kteří ONI to byli. Zda-li ti, kteří i v dnešní době prezentují socialistické myšlenky, nebo ti, kteří již dávno přestoupili do stran jiných barev, nebo ti, o nichž jsou vedeny tajné svazky STB, či ti, kteří stále tahají za nitky dějin a jejichž jména v žádném archívu nikdo nikdy nenajde? Jsem si plně vědom toho, že podobné úvahy sem nepatří, ale pokud se již někomu podařilo odhalit JEJICH totožnost, tak ať si to nenechá pro sebe. KSČ totiž měla dva miliony členů, z nichž většina se v roce 1989 záhadně vypařila. ()
Byla to neskutečná hovadina, ale dal jsem tomu tři hvězdy kvůli sentimentální vzpomínce: "hrál" jsem v tom coby mánička křoví (když Kainarová před autobusem nadává fízlovi do gestapáků, tak "vyděšený" stojím za nimi). Točilo se to jedné říjnové noci roku 2009, dokonce tehdy i lehce spadl nějaký sníh, několik hodin jsem někde na okraji Prahy seděli v hospodě a čekali na scénu, kdy nás snbáci naháněli, přičemž někteří z nás u toho spali, a v komparzu byl i Jakub Zdeněk (Harry ze Zdivočelé země), jenž v té hospodě po nás somroval pivo. Od té doby o něm nemám valného mínění. ()
Další nemotorný pokus, jak oddalovat televizní diváky od aktuálních zločinů k dávno neaktuálním zločinům "komunismu", tentokrát z prostředí mániček 70. let. Nečekejme však žádný syrový dokumentaristický portrét undergroundové mládeže, jaký představil Nikolaev ve své pozoruhodné adaptaci Pelcova románu A bude hůř. Jak už zde někdo naznačil, způsob zachycení prostředí včetně využívání flagrantně směšných paruk skutečně připomíná Mimikry z Majora Zemana. Dokonce i slavný představitele feťáka s oblibou ve "včeličkách" je tu taky, tentokrát ovšem jako starý papaláš. Podobně směšně nepřirozeně překližkové jsou i ostatní dobové účesy, masky, kostýmy a kulisy. Mám podezření, že aby ČT ušetřila, nechala film natáčet právě v ateliérech postavených pro podobný retro-blábol Vyprávěj. Kdyby se alespoň v hudební dramaturgii snažili tvůrci být historicky přesní - na počátku 70. let by sotva nějaký bigbíťák mohl hrát Mišíkovu a Dědečkovu píseň 21 deka duše z pozdních 80. let. Jakýsi Říčař v hlavní roli je postavou natolik necharismatickou, až člověk musel s nostalgií vzpomínat na Lábuse a spol. v Mimikrech, kteří přes svou nechtěnou komičnost alespoň uměli nějak výrazněji hrát. No a ten Macháček, to nelze brát ani jako nechtěný vtip. ()
No, nějaká hluboká sonda to není, ale rozhodně nemůžu tomuto dílu upřít atmosféru. Ostatně, retrofilm o máničkách, to by musel být hodně velký průšvih, abych to při hodnocení tlačil nějak dolů. Přišel jsem sem s odhodláním dát čtyři hvězdičky, ale nakonec jsem musel dávat čím dál víc za pravdu všem těm další příspěvkům a jejich výtkám. Zůstaneme tedy u tří. Jako romance docela pěkné. Právě díky té vyčítané nedokonalosti a ledabylosti vynikl onen duch, kdy bolševik rozhodoval i o tom, jak a kde se budou mladí bavit a všemožnými způsoby otravoval život všem okolo. Právě tahle plíživá šedivost a deprese z tohoto filmu sálala, což jej ctí. Na druhou stranu, topornost herců představujících máničky byla skutečně poněkud úsměvná. Zůstaneme tedy na třech hvězdičkách, snahu já cením a pár podobně laděných snímků bych určitě v budoucnu uvítal. ()
Pamatuju si, jak jsem v říjnu v časných ranních, resp. pozdních nočních hodinách pobíhal při natáčení scény vymetání pajzlu esenbáky po koncertu. Tehdy při natáčení to vypadalo, že by ta scéna mohla být i docela akční, ale jak jsem předpokládal, zase nic. Ani vidět v té scéně nakonec nejsem, takže mi těch 700 Kč za tuhle scénu a za to jak jsem na tom koncertě stál v první řadě a z cigárem nad hlavou se houpal do rytmu Plastiků přijde ze strany ČT jako 700 konejšivých pohlazení za těch 13 hodin co jsem tím natáčením strávil... ()
Reklama