Gorily v mlze

Tak ako ľudská zloba nemá hranice, aj ľudská láska nepozná hranice, a môže to byť aj láska ku gorilám. Koniec pytliactva môže nastať asi len s koncom posledného tvora, na ktoré poľujú, ale Dian sa podarilo niečo mimoriadne. Sigourney je tu krásna a nežná, žiadna krotiteľka votrelcov, len na konci sa trochu rozohní. Rád som si film pripomenul po rokoch, len sa mi zdal trochu dlhší, ako by sa patrilo. (12.09.2015)

V době premiéry jsem byl z Goril rozladěn a zmaten (začíná to docela příjemně, ale proč ten brutální a smutnej závěr, proč ta ženská ke konci dělá tak šílené věci, že vlastně nevím, jestli ji vůbec mám mít rád, a proč mi pořádně nevysvětlili, jestli víc záleží na vymírajících opicích nebo na hladovějících Afričanech? myslelo si dítě ve mně, uvyklé ideově nalajnované bolševické kinematografii), ale zůstaly mi zaseknuté v paměti jako máloco z konce osmdesátek; po letošním vánočním repete (z DVD pořízeného na popud mé dobré ženy, která film chtěla ukázat dětem) musím hluboce smeknout. Už jen ta absurdní představa, že by dneska někdo vzal hollywoodskou hvězdu na vrcholu slávy, odvezl ji do afrického pralesa, vyšlapal s ní, s šestičlenným štábem a s metráky techniky na zádech bůhvíkolik kilometrů do chatrné horské chajdy a začal tam točit scény zahrnující osobní interakce mezi dotyčnou superstar a občas pěkně rozběsněnými dvousetkilovými primáty, a to všechno jenom proto, aby vznikl portrét jakési podezřelé, před pár lety zamordované ekofašistky se všemi těmi nehollywoodskostmi a nejednoznačnostmi, o kterých píšu v úvodu… V tomhle smyslu představují Gorily obrovský kus nadstandardně poctivé práce a vůbec nezáleží na tom, jestli byla skutečná Dian ještě daleko větší exot. (A ano, běžel jsem si po filmu najít, jak jsou na tom Gorillae beringei beringei se stavy dneska, a potěšilo mě, že daleko líp než tenkrát.) (05.01.2017)

Mladá Dian Fossey (Sigourney Weaver) je vyslána do srdce Afriky, aby zde pro National Geographic počítala řídnoucí tlupy horských goril. Diane brzy zjistí, že na rozdíl od některých lidí, mají gorily nezkažené instinkty a vybuduje si s nimi vzácný druh přátelství. Sama ale bude muset přinést nejvyšší oběť, aby své milované gorily zachránila před pytláky i místními úřady... Ač jsem o Diane Fossey před shlédnutím tohoto filmu nic nevěděl, nějak jsem očekával, jak se film bude vyvíjet a přesně tak se tomu i dělo. Od prvních minut vlastně až do poslední se film pomalu ubírá k očekávanému konci (jojo, to je tak když někdo dráždí hada bosou nohou). Skvělá byla Sigourney Weaver, tak i John Omirah Miluwi, tak i spousta goril, které se ve filmu objevily, ale na druhou stranu nemohu říct, že bych se nějak extra bavil. Prostě taková příjemná ekologická agitka, která určitě neurazí žádného diváka, který má alespoň trochu rád zvířátka (i ta lidská)... (09.01.2014)

Bol som primerane zvedavý, ako na mňa zapôsobí film, ktorý som videl pred vyše dvadsiatimi rokmi. A nesklamal ma. U filmov tohto typu ma príliš nezaujíma, že Dian Fossey bola ešte posadnutejšia, nesympatickejšia a bezohľadnejšia, ako jej postava vynikajúco stvárnená Sigourney Weaver. Z hľadiska obsahu a posolstva tohto filmu by si mal každý uvedomiť, že ak budú impotenti prahnúť po prášku z rohu nosorožca, snobi po sedačke zo slonej nohy a ozdobných predmetov z ich klov, a absolútni idioti po popolníkoch z gorilích rúk, tak za nejaký čas bude Afrika bez zvierat a naďalej plná vyhladovených detí a vzájomne sa vyvražďujúcich kmeňov. Gorily a ostatné zvieratá,zmiznú, aby mali černošťatá na chvíľu plnšie brušká. O čo bude potom ľudská rasa, ktorá sa honosí humanitnými ideálmi, spokojnejšia a šťastnejšia? Z filmového hľadiska uznávam, že film mohol, byť o čosi kratší (možno o časť romániku Diany a fotografa), ale aj pri zvolenej stopáži som sa nenudil. A zábery Sigourney Weaver s gorilami si zaslúžia maximálne uznanie, lebo živé zvieratá sú inou kávou, ako slintajúci votrelec z plastu. (18.10.2015)

Sigourney Weaver je herečkou, kterou jsem docenil až po letech. Nejprve napodobovala jejich zvuky i posunkovou řeč, skláněla hlavu před vůdcem skupiny, likvidovala pytlácké nástrahy, aby důkladným přístupem z politicky nestabilní země upozornila svět na kriticky ohrožený druh společensky žijících zvířat a vyvrátila mýtus o gorilách, považovaných za nějaké bestie. Výsledek je velmi příjemný, nesklouzává k sentimentalitě, jen velká škoda, že nikdy nejdeme úplně na dřeň, nikdy se o zooložku uprostřed obtížných podmínek skutečně nebojíme. Leccos je naopak zřejmě dost idealizováno (hlavní hrdinka byla ve skutečnosti značně rozporuplnou postavou), přesto spokojenost. I díky hudbě legendárního Maurice Jarreho. (27.06.2018)