Příběhy obyčejného šílenství

,,Spousta lidí si namlouvá, že jsou šílení, ale jejich tajemství je v tom, že jsou úplně normální. Rozhlídni se kolem sebe a uvidíš spoustu jakoby pomatenejch lidí, ale nikoho, kdo by doopravdy zešílel." Nějak si začínám na tvorbu a styl mého "oblíbeného" Petra Zelenky docela zvykat. Jeho typický rukopis s neustálým proplétáváním dějových linek a vytvářením bizardních postaviček jako z Knoflíkářů nebo Sámotářů se holt nezapře ani na jevišti. Všemi milovaný Trojan mě nijak nezaujal ani zde, zato mě hodně bavil Miroslav Krobot v roli jeho táty a oceňuju i Ninu Divíškovou. Když na mne navíc z pozice režie a scénáře promlouval Zelenka takovým návalem (leč někdy přehnané) originality, nemohl jsem se dvě a půl hodiny nudit a po počátečních rozpacích jsem se nakonec zadíval a dostal do nálady pro ten správný nadhled. Šarády s výsměchem Čs. filmovým týdenníkům v podaní jejich bývalého komentátora, muž stříhající dívce vlasy během spánku, velkolepý experiment se žárovkou v ústech, stříkání moče ze sifonové flaše na soudní přísedníctvo,... Několikrát mě Příběhy rozesmáli, jindy spíše vyvolali pocit trapnosti, ovšem není takových absurdit a šílenství skoro všude kolem nás? Kolikrát je nevnímame, zavrhujeme nebo naopak stáváme se jejich součástí, ať už na straně původce nebo obětí, ač si to možná ani neuvědomujeme. Za celkovou myšlenkou díla rozhodně čtvrtou hvězdičku navrch. (02.12.2018)

Měla jsem to štěstí, že jsem komedii Příběhy obyčejného šílenství ještě před filmovým zpracováním viděla naživo. Byla jsem z ní úplně nadšená a neskutečně mě bavila. Tenkrát tam hrál Jiří Bartoška, jehož výstupy vyvolávaly v hledišti doslova salvy smíchu. Potom přišlo zklamání, když jsem celá natěšená zašla do kina na Zelenkův stejnojmenný snímek, který se bohužel nedržel striktně předlohy, což mělo za následek mimo jiné i to, že některé scény ztratily svou sílu a vtipnost. Každopádně tento divadelní záznam mě velmi přiblížil k mému původnímu zážitku, takže jsem nadmíru spokojená. (90%) (02.05.2022)

Lepší než film. Jedinou drobnou vadu vidím v scénografii. Některá řešení mi přišla samoúčelná, rádoby pokus o experiment. Je však taky možné, že jsem je nepochopil. Jeden příklad: Proč musí Trojan být ve filmu pořád polonahý? Proč se musí pro telefon plazit někam na balkón? Rád bych se scénografa zeptal, co tím myslel. (19.03.2011)

Tož to byl nářez:) Film jsem viděla před několika lety, takže jsem si už moc nepamatovala přesný děj. Téměř geniální. Geniálně napsané dialogy, zdrcující síla humoru v dialozích, jednotlivých scénách, pohledech či jednotlivých slovech. Excelující Ivan Trojan a jeho obličeje, civilní Miroslav Krobot, rozjitřený Martin Myšička a energická Klára Melíšková. Jakmile je Trojan na jevišti, jedná se o komedii a "jede" v tom ještě ke všemu Petr Zelenka, záchvaty smíchu jsou zajištěny:) (14.02.2012)

V tomto zpracování Příběhů obyčejného šílenství, na mě scény působí vtipněji a tak nějak více promyšleněji, přesto je hra na rozdíl od filmového zpracování taková brutálnější a celá v celém svém kontextu působí, tak nějak depresivně, surově, ale nějakým šíleným způsobem i krásně. Naprosto zde exceluje Ivan Trojan, ostatní zde tak nějak ustupují do pozadí, až na paní Divíškovou s panem Krobotem. Jako první jsem kdysi viděla film a tenkrát mě tam hrozně okouzlila Zuzana Šulajová, jako Jana pro mě byla víc sympatická a taková více lidská. Obě dvě zpracování hodnotím 5 hvězdičkami, protože obě zpracování na člověka působí úplně jinak. (24.06.2013)