Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (284)

frashmaker 

všechny recenze uživatele

Cimrmanofil nejsem, styl humoru mi sedí. Je inteligentní a je třeba dosáhnout určitého vzdělání k tomu, aby bylo možné ty věci chápat. A i tak jsem jistě nepochopil vše. Literatura mě nikdy nebavila. Na můj vkus, tam te směšných věcí nebylo tolik a některé z nich byly hodně hodně hodně laciné. Bedřich Podmáslí, to je vtip ze druhé třídy... Ale jo, je to možná trošku epitaf Smoljaka, jakási tečka za slavnou érou jednoho slavného člověka o kterém se ve školách nikdy nehovoří. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

No... Tahle hra je dobrá podle obsazení. Se Svěrákem coby Husem je to prostě lepší, co si budeme nalhávat. Smoljak naopak zvládá seminář. I tak je ale tenhle Cimrman veskrze zbytečný, skoro neobsahuje typický humor a hlavně zabíjí skvělou symbolickou myšlenky zmizení Cimrmana spolu s první světovou válkou, která v sobě měla jediná víc síly a hlubokomyslnosti než celá tato hra, jež se skládá spíše z očividných a jednoduchých vtipů, které jsou maskovány tím, že autoři využili hodně historických postav a faktů, čímž uměle vyvolali pocit chytrosti. ()

Reklama

nascendi 

všechny recenze uživatele

Cimrmanovská derniéra nenaplnila to známe "na konci bič plieska". Napriek tomu že obsahuje väčšinu atribútov z ich predchádzajúcich hier, kvalitnými dialógmi počnúc, osobitným pohľadom na úlohu osobností v českých dejinách končiac. Možno sa už prejavila autorská únava, možno existujú aj iné príčiny, ale České nebe som si rád pozrel, občas som sa aj zasmial, oprášil som si vedomosti z českých dejín a tým to aj skončilo. České nebe je skôr štandardom autorského dua, než ich brilantným kúskom. ()

Lucasion 

všechny recenze uživatele

„Ti hoši vyrývali nožíky do školních lavic obrazce. - Jaké obrazce? - Geometrické! A mě napadlo učit chlapce i děvčata pohromadě. A vidíte, ti chlapci s tím prostě přestali. - Tomu nevěřím. - Přestali. A když jsem se jich ptal proč, víte, co mi odpověděli? Protože zjistili, že to tak NEVYPADÁ!“ Poslední Cimrmanova hra je taková hezká tečka za tím naším případem. Ono ostatně také co dělat od tvůrců Smoljak a Svěrák že? Po léta mystifikovat národ se jim přeci příčí! Seminář plný humoru a hra plná skvělých gegů. Smál jsem se skoro od začátku do konce. Škoda, že je to poslední hra. Teď už si budeme muset vyhledávat geniální srandu jinde. „Útěk může být součástí strategie. Pro vojáka je největší hanebnost de...? - Degradace. - To taky. Ale mnohem horší je de...? – Debilita. - To taky. Ale ještě horší je... - Demokracie. - To je taky pěkný svinstvo, samozřejmě! Ale ještě něco horšího: dezerce! – Měl jsem to na jazyku.“ (80 %) ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Skutečně zajímavá sešlost velkých postav, které tvořily naše dějiny, i když ta Babička s dějinami neměla nic společného. Nicméně má díky Boženě Němcové neodmyslitelné místo v české literatuře. Miloň Čepelka jako Babička neměl chybu. Další osazenstvo se také krásně předvedlo. Já jsem se bavila od začátku do konce. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (17)

  • Záznamy těchto her jsou natočené tak, že jedno obsazení přednáší a druhé hraje. Jediný případ, kdy to v daných záznamech neplatilo, je scénka Flaška a Krabice, kde vystoupil v obou verzích Václav Kotek. (mnaucz)
  • Autoři uvažovali, že v „České nebeské komisi“ zasedal i František Palacký. Jenže nakonec ho ze hry vyřadili, protože nenašli moc míst z  jeho života, které se vžili a ví o nich každý (jako např. upálení Jana Husa, zabití Sv. Václava jeho vlastním bratrem atd.). „My jsem si uvědomili, že ono toho s ním moc není. Napadlo nás, že se dříve říkalo, že někdo ‚mele jako Palacký‘, ale to je tak všechno. Navíc jeho citát: ‚Byli jsem před Rakouskem, budeme i po něm,‘ jsem použili už v „Dobytí severního pólu“,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)

Reklama

Reklama