Obsahy(1)
Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (284)
Snad je to jen přemírou očekávání, že na mě přišla fáze ( poměrně velkého ) zklamání. Seminář mi přišel vyloženě slabý a hra samotná se řadí ke slabším kusům. Psát už radši nic nebudu a půjdu na jinej statek. Jako velký fanda JdC doufám, že šlo opravdu jen o moji vlastní indispozici a někdy v budoucnu budu moci napsat nějaká ta pozitivní P.S.! P.S. viděl jsem podruhé a dojem byl rozhodně lepší... ()
Cimrmanofil nejsem, styl humoru mi sedí. Je inteligentní a je třeba dosáhnout určitého vzdělání k tomu, aby bylo možné ty věci chápat. A i tak jsem jistě nepochopil vše. Literatura mě nikdy nebavila. Na můj vkus, tam te směšných věcí nebylo tolik a některé z nich byly hodně hodně hodně laciné. Bedřich Podmáslí, to je vtip ze druhé třídy... Ale jo, je to možná trošku epitaf Smoljaka, jakási tečka za slavnou érou jednoho slavného člověka o kterém se ve školách nikdy nehovoří. ()
Mám velkou radost a jsem mile překvapen, poslední hra mistra Cimrmana mě ani v nejmenším nezklamala. Když jsem si vzal sérii posledních her - Záskok, Švestka, Afrika - přišlo mi, že mají jasně sestupnou tendenci: Záskok geniální, Švestka slušná, Afrika průměr.. Bál jsem se, aby poslední Cimrmanovo dílo nešlo po této linii zase o kousek níž, ale nestalo se. Celá hra je milá, chytře napsaná (ano, pár zmiňovaných úletů jako slavista vs. slávista pomiňme) a poměrně dost vtipná, aspoň já se několikrát zasmál z plna hrdla. Má navíc příjemné tempo, nenudí a je zkrátka tak nějak roztomilá. Že je tentokrát seminář více deduktivní než kdy dříve je sice pravda, ale na druhou stranu - mně to nevadilo, protože informace byly podávány zábavně a některé mě opravdu překvapily. České nebe - to je taková hezká tečka za tím naším milovaným divadlem... ()
Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. ()
Mechanické, bez jiskry. Přednáška je skutečně školskou přednáškou, ve které nám cimrmanovští pedagogové poreferují o rukopisech, Radeckém a tak podobně. Kdeže jsou časy soupeření vozů A a vozů B, liptákovských objevů a živých obrazů, přednáška v Českém nebi je spíše korektně decentní pokus o zábavnou výuku. Ani s hrou to není lepší - vtipy jsou povětšinou suše školské (Kostka - Krychle a vůbec všechny ty perunovské ne-znalosti) a celé to připomíná nedělní besídku učitelů vesnického gymnázia. Jako kdyby Svěrákovi svazoval při psaní ruce jeho mediální obraz, neboť v TV je neustále prezentován jako "ten nejmoudřejší z Čechů" (moudrost národa, když použiji optiku hry). Jsem možná remcal (vzhledem k hodnocení ostatních), ale pokud toto má být ten laskavý český humor, tak se nějak nemohu smát. ()
Galerie (10)
Photo © Originální Videojournal
Zajímavosti (17)
- Po smrti Ladislava Smoljaka převzal úlohu Komenského Miloň Čepelka, což však neznamená, že ho v některém představení neuvidíme jako Babičku. (POMO)
- Hru České nebe s podtitulem Cimrmanův dramatický kšaft psali Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem dva roky. Shodují se, že bylo velmi těžké, aby se po čtyřiceti letech spolupráce neopakovali. I proto tvrdí, že tato, v pořadí patnáctá cimrmanovská hra je opravdu poslední. „Neměli bychom kazit, co už jsme napsali,“ domnívá se Svěrák. (POMO)
- Autoři uvažovali, že v „České nebeské komisi“ zasedal i František Palacký. Jenže nakonec ho ze hry vyřadili, protože nenašli moc míst z jeho života, které se vžili a ví o nich každý (jako např. upálení Jana Husa, zabití Sv. Václava jeho vlastním bratrem atd.). „My jsem si uvědomili, že ono toho s ním moc není. Napadlo nás, že se dříve říkalo, že někdo ‚mele jako Palacký‘, ale to je tak všechno. Navíc jeho citát: ‚Byli jsem před Rakouskem, budeme i po něm,‘ jsem použili už v „Dobytí severního pólu“,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama