Němý Bobeš aneb Český Tarzan

Jediná hra Divadla Járy Cimrmana, která se nedrží tradičního modelu seminář - hra. Divák může sledovat, jak se vědec - restaurátor snaží slepit dohromady dramatický kus, z kterého se dochovalo asi jen 5% původního textu. Zajímavá změna, nicméně má za následek rozbití tradiční celistvé komedie. "Tak tedy vzhůru... " "Pro mě za mě, jděte si třeba do prdele!" "...do Grünbachu!" (17.12.2005)

Tohle bylo moje první setkání s divadelní hrou a musím teda říct, že sem trošku byla zklamaná. Mnohé vsuvky a "okecávky" pro mě byly spíše rušivým elementem a navíc moc dlouhé - u ostatních her mi semináře tak nevadily. Ale tak nebo tak, pobavila sem se, účel to splnilo a přišla sem na chuť onomu absurdnímu humoru, o kterém sem si myslela, že snad ani není. A kdyby sjte mi něco chtěli, sem tam dole s Wassermannem, páč maliny mi už lezou krkem! :) (17.02.2007)

Trochu jinak pojatá hra z pera mistrů Svěráka a Smoljaka. Tentokrát přináší popis rekonstrukce hry Němý Bobeš a vysvětlení ke hře nahrazují klasickou přednášku. Jinak jde ale opět o výborné dílo, přestože rekonstruovat hru z papírů po sušení hub může být výzva a může znamenat spoustu věcí. Třeba i pojetí Němého Bobeše, kterého vychovali srny. Cos to udělal, Pepíku? Hezký! (19.07.2020)

Další zábavné dílo, kde je klasická přednáška nahrazena jakousi rekonstrukcí původního díla Járy Cimrmana a srovnání této hry s inscenací stejné hry od od vídeňského dr. Fiedlera. A tak se naráží na chlapce Bobeše (Genadij Rumlena), kterého vychovali srny, který podstupuje cestu s lékařem (dobrý Zdeněk Svěrák) a farářem (Jan Hraběta) za jeho biologickým otcem. Skvělý je Ladislav Smoljak v rolích hajného, který zažil po návratu domů z války velké překvapení, dále barona, který zasel semínko u hajného, čímž rozvrátil jeho rodinu, dále ještě v rolích horníka a vodníka. A ještě Bořivoj Penc v roli hostinského a Marty, hajného ženy, která odhodí své dítě a ukrývá se u barona jako sluha. Vtipný nadhled a ironie opět vévodí tomuto půvabnému dílku. (28.10.2010)

Velmi zajímavý projev evoluce uvnitř Divadla Járy Cimrmana. Originální experiment autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, v němž si poplatni tradici svého divadla malé formy tentokráte dovolili porušit obvyklou strukturu své hry a zaběhlé schéma ,,seminář - hra" propletli do fascinujícího pásma fiktivně rekonstruovaného Cimrmanova dramatu. Jako stěžejní bod pak vypíchli právě fenomén vědecké rekonstrukce (sofistikovaně usazené mezi rivalitou Prahy a Vídně), jejíž parodie je nosným motivem celého kusu. Vrcholů tu pak divák může najít několik (kupříkladu až filmově působící flashbacky s trojnásobným či dokonce čtyřnásobným retrospektivním vnořením, v divadelních poměrech ovšem jen zaručeným zdrojem humoru), já volím profesorem Fiedlerem vypuštěné pasáže obchodního cestujícího Jeřábka plné dráždivě nevyřčeného (,,...prostě bezbarvé nicneříkající tlachání upovídaného strýce...no prostě nuda, nuda, šeď, šeď ...") a především pastiš údajné dobové kritiky Jana Nerudy...práce s jazykem a jazykový cit autorského dua S+S je až neuvěřitelná... ,,Polka jede, Polka jede..." Unikátní je též vrstva nonverbální komunikace, díky níž je celý projekt o domnělém českém velikánu tak působivý - mimo odstínů a tónů hlasů, proxemiky atd. především obsazení jednotlivých rolí a cílená práce s typologií jednotlivých (ne)herců - třeba právě popisy výše zmíněných nepojmenovaných Jeřábkových sexuálních orgií čte Petr Brukner, jehož hlas je až dětsky nevinný a celkově působí plaše a nesměle, tahle inkongruence je pak přesně tím správným okořeněním již tak dokonalého díla... (29.11.2011)