České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

České nebe je prostě úplně geniální hra, kterou jsem za posledních pět měsíců viděl snad 20krát a nakonec jsem se rozhodl protlačit jí i do TOP 10, patří tam. Společně se Záskokem je to naprostý vrchol Cimrmanovy tvorby. Je až neúvěřitelné jak jsou dialogy vtipně napsané. Kdybych měl vypisovat všechny masakrovité hlášky musel bych vypsat naprosto všechny. Proto jenom napíšu: 100 % (27.10.2016)

Snad je to jen přemírou očekávání, že na mě přišla fáze ( poměrně velkého ) zklamání. Seminář mi přišel vyloženě slabý a hra samotná se řadí ke slabším kusům. Psát už radši nic nebudu a půjdu na jinej statek. Jako velký fanda JdC doufám, že šlo opravdu jen o moji vlastní indispozici a někdy v budoucnu budu moci napsat nějaká ta pozitivní P.S.! P.S. viděl jsem podruhé a dojem byl rozhodně lepší... (06.12.2010)

Sice ještě stále výborná cimrmanovská zábava, ale už s poněkud hořkým nádechem, který mu dává nejen postupné „odcházení“ jeho opor do „českého nebe“, ale také nové posily, které jen dokazují, jak jsou pánové jako Vozáb, Vondruška nebo Smoljak nenahraditelní. České nebe sice je plné inteligentního, typicky cimrmanovského humoru, s několika hravými momenty a nesmrtelnými hláškami, nicméně v žádném ohledu nedosahuje laťky, kterou kdysi v roce 1967 nasadil geniální Akt a divadlo si ji s mírnými výkyvy (Lijavec) udrželo až do geniální Švestky v roce 1997. Jako bych v něm cítil patrnou, ale pochopitelnou, únavu materiálu. Což není výtka ani kritka, jen, vzhledem k situaci, chápavý postřeh, který nic nemění na tom, že cimrmanovská klasika pro mě navždy zůstane tím nejlepším z českého humoru. (18.12.2011)

Na hodnocení Českého nebe bezpochyby má a bude mít vliv fakt, že jde o svým způsobem tečku za dramatickou tvorbou dvojice Svěrák-Smoljak a zároveň o rozloučení se zesnulým Ladislavem Smoljakem. Určitě jde o velmi slušnou hru téhle autorské dvojice a dají se tam najít všechny prvky jejich typické nadsázky a humoru. Na druhou stranu si nemyslím, že by šlo o jejich nejlepší dílo, a taky se tam projevuje snaha Ladislava Smoljaka o jakousi didaktičnost, tedy snahu seznámit diváka s významnými postavami a postoji českých dějin. Jak řekl sám Svěrák, musel na svého kolegu hodně tlačit, aby zachoval přiměřenou dávku humoru, protože o ten už Smoljakovi v první řadě nešlo. V posledních letech svého života Smoljak směřoval k zájmu o politiku a věci veřejné, a to se na stavbě jeho poslední divadelní hry také projevilo. Celkový dojem: 85 %. (03.01.2011)

Nejdřív jsem trochu pochyboval, ale nakonec jsem si pustil obě verze s různým hereckým obsazením... a každá vyniká v něčem jiném. Seminář i hra samotná se povedly, i když k úplným vrcholům divadla asi nepatří. Rozhodně je tam ale několik povedených hlášek. "Protože zjistili, že to tak nevypadá." nebo "Z toho mi naskakuje husí kůže" a jiné fórky na Husovo upálení. Líbilo se mi, jak divadelníci-cimrmanologové vyjádřili svůj názor na padělání rukopisů, potažmo vymýšlení historických událostí a postav a udělali si srandu sami ze sebe a svého celoživotního díla. Jinak samotné představení je možná až moc zahlceno historickými postavami a událostmi a chápu, že člověk musí být sběhlý v českých dějinách, aby pochytil všechny detaily a související vtipy. (01.02.2020)