Kamarád taky rád

První polovina filmu byla naprosto úžasná, neustále jsem se smála a byla nadšená z toho, jakým způsobem je tohle téma podáno. Navíc to nádherné prostředí New Yorku a poté Los Angeles..bohužel, ta originalita nevydržela věčně a film se brzy octl ve starých zajetých a velice předvídatelných kolejích romantických komedií. Typické vyústění, kdy k sobě "kamarádi"začínají něco cítit, ale jeden řekne něco nehezkého o tom druhém, takže následuje přepnutí do hlasové schránky..A nakonec samozřejmě ten velký závěr, kdy máme vzdychnout nad romantikou. U jiného filmu by mi to třeba tolik nevadilo, ale tenhle zkrátka začal jinak..Škoda, jinak bych dala i 4*. (04.04.2012)

První polovina je dechberoucí. Mnohdy nečekaně nekorektní dialogová nálož probíhající mezi dokonalým párečkem Milou Kunis a Timberlakem je až odzbrojující. Jedna z nejsympatičtějších dvojic co pamatuji však po této smršti vtipů a jiskření zabředne do (sice předpokládaných) klasických klišé a snímek naprosto ztratí tempo. I tak jde každopádně o osvěžující záležitost a kromě skvělého ustředního dua jsou perfektní i ujeté vedlejší role. A hlavně už vím, že Sean White je megaborec, letadla létají sama a kvůli sloním uším nikdo nechce opíchat Obamu. (31.12.2011)

Scénář: Keith Merryman, David A. Newman, Will Gluck .. A cenu za nevkusnou romantickou komedii získává - obálka se otvírá - Friends with Benefits na děleném místě s No Strings Attached. Takhle ne. Snaha se (sexuální) otevřeností vyhnout vztahovému klišé a jet po jiných kolejích nefunguje, protože to obé končí po snůšce otřelých momentů zase tak tuctově trapně. (01.10.2011)

Nad výsledným ohodnocením, které se této sračce chystám udělit se nemá cenu pozastavovat. Bude to pochopitelně odpad. Odpad je také jediné hodnocení, které zde může mentálně způsobilý jedinec zanechat, tudíž se troufám za jednoho takového považovat. O mentální způsobilosti fanklubu nemá smysl ani přemýšlet. Ti jsou jasní. Podobně špatnou sračku už jsem docela dlouho nezahlédl. Docela vážně jsem uvažoval, že si ukončím trápení s pořádným předstihem a že se tahle sračka stane 3. filmem, jehož konec už se nikdy nedovím. Nestalo se. Nějak jsem to zvládl. Konec jsem sice odpočítával každou vteřinu. Nakonec skutečně přišel. Bohužel asi o 100 minut později než jsem si přál. Teď tedy ve zkratce něco o filmu. Film je totální šablonovitá sračka, kterých už byly natočeny statisíce. To žánrové zařazení mezi komedie je pochopitelně fake, ale to už mi bylo jasné dlouho před zhlédnutím, protože tyto sračky vtipné prostě nebývají. Zůstane mi tedy asi doživotní záhadou, co na těchto filmech lidi pořád vidí. Již před zhlédnutím musí být každému jasné nejenom jak to celé nakonec dopadne, ale především kompletní detailní průběh, tím myslím, že divák přesně ví, kdy se dostaví zápletka a další podobné srance. Proč se tedy vůbec na takové sračky dívat? Zbytečně se pak stane XYZ. nejoblíbenějším filmem a potom se stane ta strašlivá věc - všimnu si ho. (05.09.2012)

Určitá mazanost tohohle filmu spočívá v tom, že začíná koncem a končí začátkem. Jinak řečeno první půle staví na sexu bez emocí (svazek), zatímco druhá půle na emocích bez sexu (balení). Vzhledem k tomu, že každá romantická komedie řeší principielně totéž – jak co nejlépe oddálit sňatek dvou lidí – není od věci tvůrce za tento jejich originální přístup k žánru pochválit. Co víc, zejména první půle, kde postavy reflektují všelijaké romantické klišé, představuje dokonalý ekvivalent ke Stallonovým Expendables, které také holdují sebereflexi na místo tuposti. Zatímco Kamarád taky rád v této první půli vlastně ukazuje, že to, co se stane v romantických filmech po závěrečném polibku, se nazývá porno (odtud sex bez emocí), Expendables analogicky říká cosi o tom, co se přihodí akčním hrdinům po konci kariéry. Skvěle tomu napomáhá i casting herců, jelikož Timberlake z pozice profesionálního hudebníka může cosi přínosného vyslovit ve věci ohraných hudebních postupů v romantických filmech, kdežto protřelá a permanentně nad věcí Mila Kunis prostě není typ holky, který můžete coby scénárista cpát do pusy nějaký klišé, naopak (viz její role zasvěcovatelky oproti nepoznamenané Natalii Portman v Černé labuti) – ta holka proti těm klišé svou náturou a zkušenosti bojuje, nějaký romantický oblbováky na ni neplatí, je to holka na sex, což pochopí i ten dětský onkolog. Vtip je samozřejmě v tom, že o co více se v těhle filmech v první půli reflektuje, o to více do toho postavy spadnou v půli druhý, tudíž konec Expendables zaplácne obří akční sekvence, z níž se musí drolit omítka i na faře v Havířově, a tady se zas vystavují tak intenzívní emoce, že i New York je příliš malý na tak velkou lásku. Jako by si tvůrci chtěli dokázat, že vedle reflexe zvládají i to, co reflektují - že nejsou jako autor Kámasútry, který byl údajně panicem, nebo autoři knížek o akciích a investování, kteří nevydělali 90% všech svých peněz na samotném investování, ale, jak se někdy sarkasticky dodává, právě na těchto publikacích a seminářích, které pořádají. (15.11.2011)