Můj týden s Marilyn

Colin Clark a jeho knihy The Prince, the Showgirl and Me: the Colin Clark Diaries (1995) a My Week with Marilyn (2000) jsou pouhé lokální fenomény. A jako takové samozřejmě ani nemají český překlad. Jedná se jen o klasické britské parazitování na Hollywoodu. A filmová verze tohoto příběhu je úplně stejná, takto by mohl vzniknout film o jakémkoli filmu, který hollywoodská hvězda natáčela mimo USA (co tehdy jedla, kdo se do ní zamiloval, co na to její manžel...). A to je skutečně podřadný žánr. A je úplně jedno, že tu máme kvalitní herce v zastoupení takových jmen jako Julia Ormond, Derek Jacobi, Judi Dench nebo Kenneth Branagh. Případně oblíbené mládí Eddie Redmayne, Emma Watson a Michelle Williams (jejíž interpretace Monroe je minimálně diskutabilní). Film The Prince and the Showgirl byl ostatně prvním projektem Marilyn Monroe Productions, Monroe tedy do Anglie přivezla nejen svoje jméno, hvězdný pár Monroe-Miller, ale také peníze a proto je dost nerealistické točit o ní film jako o někom, kdo byl na natáčení trpěný. (24.08.2021)

Křehký malý film o jedné velké první lásce. Tyhle filmy vždycky dokážu docenit, protože se jim málokdy dostane většího uznání, a to i přesto, že je v kolonce producenta uvedeno jméno Harveyho Weinsteina. Není to žádné výbušné drama. Jen film o velké hvězdě, která podle všech neměla právo být nešťastná. Kenneth Branagh je zkrátka výborný, polovina jeho replik by se měla tesat - skvělý scénář. Eddie Redmayne opět nezklamal. Jeho Colin je procítěný a skvěle zahraný. Nikdy však nezastíní Michelle Williams, která je tu za největší hvězdu. Jako Marilyn podává jeden z nejlepších výkonů, jaký jsem od ní viděla. Možná i ten nejlepší. 8/10 (28.02.2012)

Osazení by se dalo přirovnat k BEST OF UK a Michelle Williams Marilyn Monroe vystihla neuvěřitelně (právem nominace na Oskara). Bohužel tento milý až skoro staromilný film působí jako delší epizoda z historického dokumentárního seriálu. Vše je skvěle odehráné, ukáže se malý kousek (filmové) historie a po konci není člověk naštvaný ani nadšený zároveň. (02.06.2012)

Zde dojde, tuším, k rozdělení diváků na dvě skupiny, nicméně obě budou na rozpacích: skupina nevědoucích bude očekávat mnohem víc ze života Marylin, hlavně co do pikantností, a možná bude z neznalosti odsuzovat její vystupování. Ti druzí, kterým není neznámá životní a profesní osa herečky z životopisných knih, budou chtít vidět své dojmy převedené na plátno tak, jak si je jejich paměť a představivost zafixovala. Obojí tak nemohou být zcela uspokojeni, jedná se o krátkou epizodu a není jen o Marylin, jsou v ní útržky vzpomínek mladého muže, nováčka ve světě filmu, který měl to štěstí osobně poznat dvě ikony své doby - jednu z nich osobněji :-). Spolu s ním tak nasajeme atmosféru Anglie padesátých let, pocítíme chlad a nehostinnost ateliérů Pinewoodu, ve kterých se Marylin cítila tolik stísněně a nejistě, poznáme lidi, kteří ji doprovázeli, vedli i ovládali. Marylin je nám představována z pohledů osob, které s ní při natáčení v Londýně přišli do styku - jako přirozený talent zářící hvězdným prachem, ale hned poté zmítaný pochybnostmi a strachem tak, že neodříká jednoduchou repliku - jako novomanželku, která už tuší, že opět nenajde onu jistotu a bezpečí, kterou podvědomě hledá jako bolestné za ztrátu šťastného dětství - jako sexsymbol žádaný veřejností i jako zranitelnou bytost, závislou na drogách a alkoholu, toužící prožít obyčejně šťastné chvíle. To vše nám v časovém rozmezí jednoho týdne zprostředkoval Colin Clark, který se světu svěřil se svým tajemstvím, ale především úžasná Michelle Williams, která svým výkonem dokázala na okamžik upozadit přesvědčení o neopakovatelnosti a jedinečnosti Marylin Monroe. (28.02.2012)

Judi Dench skoro na začátku filmu prohlásila, a to cituji: "Nemělo by nás to bavit?". Tak přesně to jsem si říkala chvilku před ní. Ten film má 100 minut a z toho se rozjíždí tak 1/3.. to je trochu moc na to, že do toho chtějí nacpat celej týden. Od Marilyn jsem žádný film neviděla a upřímně po tom ani netoužím. Po tom, co jsem viděla... (25.10.2012)