Zlatovláska

Erbenovu pohádku považuji veskrze za nezfilmovatelnou, takže mi je jasné, že jakákoli filmová adaptace bude vždy plná velkých ústupků. K většině z nich jsem ale v tomto případě převážně velkorysý, protože mi to bohatě vynahrazuje krásná hudba mého velkého oblíbence, Angela Michajlova - on je to vlastně spíš takový muzikál než klasická pohádka, a ty písničky zde bezvýhradně zbožňuju, a pokaždé, když ten film běží v (před)vánočním čase v telce, mi pak ještě dlouho hrají v hlavě. V hlavních rolích zde navíc vystupují herci obdaření mimořádným jazykovým darem - Petr Štěpánek, Jorga Kotrbová i Jiří Holý mají všichni krásnou barvu hlasu a kultivovanou dikci a každá jejich replika či píseň je velká potěcha pro ucho; zvlášť ten PŠ mě zde svým hlasem skutečně okouzluje (když člověk uváží, v čem hraje dnes na stará kolena, je to k pláči...). Moc jenom nechápu ty směšné loutky hmyzu a ptáků apod. (v některých záběrech dokonce včetně viditelných vodicích lan! ostatně ani ty zlaté vlasy Jorgy Kotrbové nevypadají tak, jak o nich mluví rybáři: "Má zlaté vlasy až na zem. Každé ráno, když je rozčesává, jde od nich záře po nebi i po jezeře." - jejich efekt zlatého looku je vyloženě legrační), ale to souvisí s již zmiňovanou nezfilmovatelností, podobně jako se mi zde příliš nelíbí kostýmy, které na mě u většiny postav působí poněkud nepatřičně (např. šaty Zlatovlásky a jejích sester ve scéně, kdy k nim přijde Jiřík, by mi spíš pasovaly k otrokyním v nějakém orientálním harému než k české pohádce natáčené na Červené Lhotě; samotný Jiřík mi pro změnu přijde oblečený jako kat); celkově ale Zlatovlásku považuji za velmi hezký film, a mrzí mě, že je zde v modré barvě. (23.12.2019)

Co se týče příběhu, tak nemám moc co vytknout, ale zásluhy v tomto případě putují spíš K. J. Erbenovi. Jeho filmové zpracování bohužel dost těžce pokulhává. Triky jsou tak strašně laciné, že je to i na televizní pohádku prostě příliš, obzvlášť v případě viditelných provázků u naprosto tragických loutek. Písničky některé ujdou, ale zas tak dobré, aby mohly hrát 80% stopáže, to tedy nejsou. No a Jiřík, Jiřík mnoho charismatu a důvtipu nepobral. (Ne)logika jeho jednání musí trknout každé dítě starší 12 let. Aspoň že záporák je pořádně zápornej, ovšem ten jeho konec je taky těžce nedomyšlenej (SPOILER: proč Jiříkovi voda nic nedělá a krále okamžitě zabije, to fakt nechápu). Docela zklamání, pamatoval jsem si Zlatovlásku z dětství docela jinak. (HDTV ČT1) (01.01.2014)

Kdybych měl tuto klasickou českou pohádkovou inscenaci se zpěvy hodnotit dobovými měřítky, váhal bych mezi nadprůměrným a špičkovým hodnocením. Kontext polistopadové tvorby mě však mé váhavosti rychle zbavuje. Jedna z nejlepších rolí mladého Petra Štěpánka, špičkové výkony Peškův a Holého v královských rolích, vlídný standard Marie Rosůlkové a superlativy nad hudbou a texty se tu už plýtvalo dost. Ve scénáři se podařilo zachovat až překvapivě mnoho z krásné klasické erbenovské češtiny. U Janečkové režie je nutno ocenit, co z relativního "mála" výpravy dokázala vykouzlit včetně zvládnutí animovaných prvků s úspěchem nahrazujících - možná, že bych měl napsat alternujících - sofistikovanější triky. Jímavá, srdce hladící pohádka je už dnes nadčasovým kaménkem klasické mozaiky zlatého fondu české pohádky. Myslím, že jí ten krásný osud všichni ze srdce přejeme. (01.08.2008)

Pro mě je to jedna z nejoblíbenějších českých pohádek, jejíž hudební vložka krásně doplňuje typický pohádkový příběh. Jorga Kotrbová byla nádherná ženská, Štěpánek jako Jiřík byl obrovský sympaťák a pan Holý správný slizoun. Dokázal bych zabroukat nebo dokonce zazpívat hned několik písniček a to je na film, který jsem viděl za posledních 10 let tak 2x, dost působivé. (09.08.2020)

Zlatovlásku mám v hlavě zafixovanou zejména díky množství (chytlavých) písniček, které ve filmu zazněly. Z hlediska kvality se jedná spíše o průměrnější pohádku, na níž ze znatelně podepsal zub času, zejména v případě směšně vypadajících figurek zvířátek. S narůstajícím věkem diváka působí Zlatovláska neuvěřitelně prosťoučce, na čemž se jistojistě podepsala i televizní produkce. S odstupem času jsem si všiml, že Jiříkovo i Zlatovlásčino obočí je celkem vizuální peklo a musel jsem se pousmát nad Červenou Lhotou coby "nedostupným zámkem obehnaným vodou", k němuž však vede most a na břeh to taky není úplně daleko. Hlavní herecká dvojice byla spíše nevýrazná, na druhou stranu byla všudypřítomná úlisnost Jiřího Holého hezky vyvážena Ladislavem Peškem coby bodrým králem a Marií Rosůlkovou coby milou "babkou haďářkou". (04.07.2021)