Zlatovláska

Jako malá Lyli, jsem tuhle pohádku milovala. Díky ní vznikla moje nekonečná touha, stát se modrookou princeznou se žlutýma vlasama (těžce nepravděpodobné). Stojí za zmínku, že již tehdy jsem propadala lásce k zomboušům, i když z mrtvých vstalý Jirka, je na můj vkus málo olezlý. No jo, chutě se tříbily s věkem uživatelky. Z dnešního pohledu velké Lyli, dílko neztrácí nic na pohádkovosti a romantice, jen ty blond vlasy už mě moc nelákají (kecááám). (05.07.2014)

Když jsme na to koukali na základce v družině (minimálně jednou tejdně), trochu mě ta pohádka děsila. Hrozivej král, Jiříkova useklá hlava a podobně. A když jsem si to pustila teď, nemohla jsem se přestat smát. Například už jen začátek, kdy se král rozčiluje, hází polštářema a jeho slouhové začnou cosi rozprašovat po pokoji, pak ty songy jsou úplně mimo, například ten první, jak se furt jen opakuje "Dobré ráno, dobré ráno", nebo králův monolog na "Já" ("Já, já, jenom já..."), no strašná prdel. Kupodivu dost písniček je docela hezkejch a melodickejch, i text psal zřejmě někdo s mozkem. Akorát že Štěpánkova odrhovačka "Zlatovlásko krásko" je neskutečně vlezlej song, co mi zněl v hlavě celou dobu ve škole, pak na nákupech a zase doma, což mě dostávalo do ráže. Štěpánek má správnou esenci prince (i když jím není), Kotrbová je pěkně neokoukaná, Pešek jako obvykle v roli roztomilýho staříka a nejlepší je Jiří Holý. V družině jsem se ho bála, teď jsem mu fandila, nehledě na to, že se svým hlubokým hlasem to z nich uzpíval nejlíp - navzdory praštěnýmu textu. Jo, a abych nezapomněla, ty loutky jsou hrozně ujetý! (15.12.2011)

Je to víc muzikál, než pohádka, protože se zde zpívá až příliš často (víc, než se mluví), ale je to dobře romantické, Jiřík (Petr Štěpánek), je svému upřímně zlému králi (Jiří Holý) věrný až za hrob, a to doslova. Možná slovo, které ho líp popisuje než "věrný" je "hloupý". Radši mu vydá krásnou Zlatovlásku, do které se sám zamiloval, namísto, aby s ní utekl..., jen proto, aby dodržel své slovo. Zlatovlásčin táta, král (Ladislav Pešek), je ale taky pěkný "krutor", neboť úkoly, které Jiříkovy dává, jsou v podstatě nesplnitelné... No, zdá se, že Erben napsal předlohu dobře :-) Prostě pohádka, která Vás svými scénami a tím, že dobro nakonec vždy musí zvítězit, dojme někdy až k slzám. Verdikt: 3* občas i 3 a 1/2* a 70 - 75 %. (27.12.2014)

Tak už to v našem zámku chodí každé ráno, každé ráno. Egocentrický král zpívá svým akvarijním rybkám, zlatým akvarijním rybkám. Vůbec je fixovaný na zlato. Ve svém pokročilém stáří se rozhodne oženit se Zlatovláskou. Využije toho, že jeho kuchař se provinil ochutnáním jídla, z čehož je patrné, že král o vaření ví starou belu, a že ten kuchař umí, jak už tak kuchaří obecně, jezdit na koni a může cestovat i na větší vzdálenosti a pošle ho Zlatovlásku hledat. Kuchař Jiřík úkol splní, ale co se tak stane, když se potkají dva mladí krásní lidé. Kvůli rybáři Třískovi byla tahle pohádka dlouho utajovaným pokladem českého filmového fondu. Díky Bohu, že už tomu tak není a čas od času se můžeme podívat, jak Jiřík plní úkoly, aby mu král Pešek dal jednu ze svých dcer, tu zlatovlasou, pro zlého krále. (25.08.2010)

Tož pohádka pěkná, ale samotnou princeznu Zlatovlásku jsem si fakt představovala jinak! Pamatuju si, jak jsem byla nakrklá. Čekala jsem něžnou bytůstku a ne Jorgu Kotrbovou, která má svou fyziognomií k něžnosti a vznešenosti hóóódně daleko. Jinak mi nevadila, role v normalizačních komediích Pátek není svátek a V podstatě jsme normální jí dokonce sedly dokonale. (15.03.2010)