Pan Popper a jeho tučňáci

Na stagnující kariéru Jima Carreyho nebudou mít tučnáci jistě nijak zásadní vliv. Než se naděje běhá, skotačí a hýká mu jich po jeho luxusním apartmá rovnou šest. Zpočátku není z dědictví od táty cestovatele nijak nadšený zvláště, když má jako zaúkolovaný realitní agent plné ruce práce získat zapadlou restauraci, která jako jediná brání plánované moderní novostavbě. Jenže ke stařičké restauraci ho pojí pouto v podobě vzpomínky na tátu, který ho sem brával, když se vrátil z dlouhých cest a neposedné tučnáky si zase oblíbily jeho dvě děti s jejichž mámou se před časem rozešel, ale v koutku duše doufá v obnovení vztahu, protože stará láska nerezaví. Horší je to však s neodbytným úředníkem z místní zoo a jeho pravomocí zabavit zvířata žijící v nevyhovujících podmínkách a když se kupí stížnosti z řad nájemníků na nesnesitelný hluk, je třeba začít jednat a na nic nečekat, než by mohlo být pozdě. A ještě si tak nějak napravit pošramocený vztah s matkou svých dětí. Jenže uhlídat šest tučnáků je jako hlídat pytel blech. Tahle komedie perfektně zapadne do blížící se vánoční atmosféry. Pustit si ji třeba v létě, její kouzlo by nebylo nijak silné, protože když to tak vezmu, snaží se sice tvářit dospěle, ale vytasí se spíše s naivně pojatými vtípky. Rovněž proměna z mírně arogantního náfuky lačnícího po dobrém postavení ve firmě v citlivého a milujícího otce rodiny, který je ochoten se vzdát všech svých nectností pro dobro věci, je takto možná jen ve filmu. Jim Carrey však svoji postavu hraje převážně civilně, a i když se občas neubrání vložit do své herecké kreace nějakou pro něj typickou grimasu, je velkým tahounem filmu. Stejně tak se povedli tučnáci, kteří jsou kombinací živých a digitálních zvířat. Animace je natolik dokonalá, že není snadné poznat rozdíl mezi digitálním a živým zvířetem. Film se z velké části odehrává v bytě hlavní postavy a tam funguje překvapivě nejlépe. Pokud se děj přesune, případně i s tučnáky mimo něj, je znát, že film nedisponuje překotným množstvím nápadů, ale naštěstí se tak neděje příliš často. O předvídatelnosti děje snad ani není nutné psát, ta je totiž zřejmá. Ale jak už bylo zmíněno na začátku, je ideální si tuhle milou komedii pro celou rodinu pustit v čase předvánočním nebo vánočním a nic se tím nedá pokazit. Je určena totiž nejen pro příznivce Pittsburgh Penguins, jejichž dres si Carrey v jedné scéně oblékne. 60% (05.12.2011)

Tučňáci mě vždycky fascinovali a v kombinaci s Jimem Carreym v mých očích vzbuzovali velké očekávání. Bohužel jsem se ho dočkal tak na půl. Na komedii jsem zde totiž narazit na celkem velký počet nudných pasáží, které zachraňovali převážně sami opeřenci. Herec jim jen sekundoval svými hláškami, které ovšem ne vždy byly až tak humorné, jak si asi tvůrci představovali. (12.01.2012)

Jimi Jimi ty se mi začínáš poslední dobou hodně líbit tvé začátky byly o uřvanosti a grymasach které aspoň mně vůbec nebavily a poslední dobou z tebe záři pohodový komik který to v žádných směrech nepřehání i když tě banda tučnáku přelstila a přehrála tak jsem se náramně bavil povedená komedie, parádně jsem se zasmál to v žádném případě nechybělo. I když stárneš si poslední dobou v mých očích dobrý.Konec úžasný. (01.07.2011)

Ááááá, zase tu máme další z filmů, který neví na co si hrát. Budu rodinný film nebo se u mě pobaví jen děti či dospělí? Kašlat na to, budu to střídat, aby se pobavil každý. A to je právě ten problém. Prvních pět minut vám jasně naznačí, že se hraje na dětskou notu, ale na to se zase řeší existencionální problémy úspěšného workoholika - prodejce nemovitostí, který mimo své peníze nemá nic jiného. Rozvedený a děti se střídají v názorech na to, jestli ho mají rády nebo ne. Do toho mu jeho otec odkáže v závěti dárek - nic jiného než tučňáka poslaného v ledničce obalené krabicí. Film zase spadne do dětského tónu, kdy se digitálnímu tučňákovy daří dělat takové vylomeniny, které by nedokázal ani dospělý, i kdyby se snažil a který se chová, jako by rozuměl lidské řeči a chápal podstatu věcí. Aby jich nebylo málo, tak za pár minut dorazí další várka a to se teprve začnou dít věci. Náhoda tomu totiž chtěla, že v ten samý večer má synek narozeniny a tučnáci se mu tááák líbí. A přece synkovi neodepřete šest tučňáků, i když to nedává smysl... Jo a hraje v tom babička z To je vražda, napsala. Vypadá to, že ještě žije, ano. Nakonec to dobře dopadne, otec se poučí, rodinka se dá dohromady, byznys taky klapne. Alespoň to tak vypadalo, když jsem přeskákal až na konec. Protože na tohle se nedá dívat. Ztráta času. (13.05.2014)

Dětské, ano, ale to naštěstí v tomto případě neznamená nezábavné. Pan Popper a jeho tučňáci jsou totiž vcelku sympatická banda, která pobavila i mě, a to je u současné komedie se zvířaty co říct. Jim Carrey se tentokrát krotil, což je dobře, protože o to víc jsem si každý gag v jeho podání vychutnal (třeba při scénce s mobilem v mixéru jsem smíchy zařval, parádní nápad je i silueta tučňáka proplouvajícího za dveřmi do koupelny atd.). Tučňáci, ač digitální, se také povedli, jejich putování městem (v doprovodu či bez) má nápady, a nebýt několika zbytečných "fórů" s jejich, hmm, vyměšováním, neměl bych jedinou výhradu. Kdo se mi ovšem líbil stejně jako oni, vlastně dost možná ještě víc, byla Ophelia Lovibond v roztomilé roli Popperovy sekretářky, jež ve větách říká tolik slov začínajících na písmeno "P", kolik jí slovník dovolí (a s tímhle fórem si dobře poradily i naše titulky, nutno uznat). (06.08.2013)