Vlk z Wall Street

Strhující bohoslužba za kapitalismus, nesmírně komplexní freska, a přitom originální, živelné a překvapující drama, které místy sbíhá k čisté komedii. Nejlepší Scorsese od Casina - v takový majstrštyk jsem po uslintaném Hugovi ani v nejmenším nedoufal. A DiCaprio je tu neskutečný a jen potvrzuje svou výjimečnost. (21.12.2013)

Brilantní bláznivá komedie, ve které salvy smíchu střídají salvy stolice z dokonalého herectví Leonardka, když předvádí zfetovanou "mozkovou obrnu" a nechává si strkat hořící svíčky do prdele od Mistress Venice. Dokonale jsem se po celou stopáž bavil a dokonale jsem se po celou stopáž smál, cíl je tedy splněn? Pro Belforta rozhodně! Nejenom, že naprosto bez svědomí v reálném životě okrádal stovky tisíc převážně chudých lidí, kteří jen díky němu skončili pod mostem. Nejenom, že si žil jako král, on ještě vyvázl de facto bez trestu, napsal si o svém kokainovém podnikání knihu, vydělal prachy a nechal si natočit tuto monstrózně sebeheroizující a přehnanou autobiografii, ve které okradené odsune na periferii veškerého zájmu, aby v plné kráse ukázal opět sám sebe jako vtipného a v podstatě neškodného zlodějička a naivku, který ztělesňuje tak trochu pokřiveného Robina Hooda burzovního "obchodu". Ta "spodina", kterou opovrhoval a okrádal? Ta nemá ve tříhodinové stopáži ani roli komparzu, zkrátka neexistuje. Čas se ovšem mnohokrát najde pro jeho monology, ve kterých se uboze (a úspěšně) snaží obhájit a přesvědčit diváky, že: "musím zacílit na bohaté", případně desetiminutové proslovy, ve kterých žvatlá o tom, jak mu hrozně záleží na tom, aby se měl každý stejně dobře jako on. Belfort tedy nejenom celý svůj pseudopodnikatelský život okrádal chudinu, on pro ní o tom ještě natočil film, přičemž ho ona na oplátku vytleskala vestoje. Ani gram heroinu vyvolávajícího morální otázky, jen špinavý crack a debilní fízl, který si dovolí kurvit divákovi zábavu zatčením jeho hlavního hrdiny, aby na konci filmu smutně koukal do ztracena s nevyřčenou větou: "Proč jsem probůh nebyl jako on?". To je důvod, proč tento film, ačkoliv si ho po filmařských stránkách zaslouží ABSOLUTNĚ, nedostane tu vyjebanou pátou hvězdu ani kdyby mi za pět minut Belfort přistál na zahradě, zaplatil mi kokainem a nechal mě nakazit HIV od jeho žhavé manželky! 84% (26.05.2014)

Nejzásadnější americký film od The Social Network. Amorální není tenhle film. Amorální je jeho hlavní postava a současná společnost jako celek. Svým chováním odpuzující zmrd a zločinec, který sice skončil ve vězení (na směšně krátkou dobu), bez přátel a s dluhy, ale nyní si stejně relativně normálně žije, přičemž se stále najdou zástupy podnikavců, kteří ho berou za svůj vzor a dychtivě poslouchají jeho motivační přednášky. Sám Scorsese sice hlavní postavu z přijatelných morálních pozic nekomentuje (jak by taky komentoval, když je Belfort vypravěčem), za tři hodiny stopáže si ale soudný divák dokáže udělat obrázek sám. Rozverná komedie se tak díky konfrontaci s divákem mění na dost sžíravou satiru. Výborná svižná zábava s dost temným postdiváckým dozvukem. Se stim smiř. (16.01.2014)

Asi nemám rád filmy, kde je Leo hodně bohatej a poživačnej, faktem je, že až na pár fórků stylu Pařba ve Vegas mi to celé přišlo jako opulentní zkoksovaný karneval, skrývající docela relevantní (a naštěstí hodně tlumené) podobenství o zhoubné přitažlivosti prodané propisky a křiklavý paradox zpocených koulí v metru, opsaný elegantně v posledních minutách. Cením si toho, že Scorsese přijímá perspektivu hráče (a ne kritika systému) a netlačí diváka do znechucení - Belfort je pak samozřejmě odpudivě přitažlivý mediátor světa spekulací. Ty metafory brokerské komunity jako pravěkého kmene / sekty jsou nicméně zbytečně okaté (i když extravaganza je to pohledná). Pozoruhodná je i očividná "amorálnost" filmu, který vlastně s klidem tvrdí, že podobný styl života je svým způsobem cool - a Scorsese má samozřejmě recht, kdyby nebyl, neměl by Vlk co žrát. Nejlepší na celém filmu je v tomto ohledu zhruba 5 minut, které umručí do hypnotického rytmu brokerský šaman McConaughey. Nemám v jádru, co bych tomu vytkl, sjeté noty to přehraje sebejistě a bez chyb, prostě mi to jen nic svou frenetickou kadencí neřeklo. Trochu podobný problém "otupělosti sarkasmem", jaký jsem měl s angažovanějším Gavrasovým Kapitálem. Vlk alespoň to, co všichni tak trochu víme o spekulativní povaze kapitalismu, říká drze, s úšklebkem, přiznaně nespolehlivě a bez zbytečných rétorických frází. A vůbec vás nezatěžuje zbytečně složitými detaily, taky proč, když za rohem čeká další snížek. Ale pořád mu to trvá 3 hodiny, ve kterých jsem nenašel dost stimulů. Samozřejmě kromě koksu, štětek a těch svinskejch zpomalovacích pilulí... (12.01.2014)