Terapie láskou

Celkem povedené romantické drama s pár povedenými komediálními prvky. Bradley Cooper je naprosto úžasný, De Niro taktéž a Jennifer Lawrence zvládla svou divokou a nespoutanou postavu taky obstojně. Nějak ale stejně nedokážu pochopit, za co se stal tento snímek oscarovým. Podle mě se jedná o sice ne naprosto nezáživnou komedií, která ovšem lehce zapadne v hřehršeli dalších filmů. Bavit se budete, ale jednou to vidět bohatě stačí...70% (27.04.2013)

Tragikomedie, jejíž typ humoru mi k mému velkému překvapení hodně sedl (jindy se mi na něj nedaří tak dobře naladit, pokud vůbec) a po většinu filmu jsem se solidně bavil (na druhou stranu, nebyl to žádný hláškostroj, vtip vyplýval spíš ze situací samotných). Ani dramatické momentky vyloženě neselhávaly nejvíc se mi líbila ta s proslovem De Nira, ve které mě o svých citech naprosto přesvědčil, za to před hereckým bardem smekám svůj imaginární klobouk. Romantiky překvapivě ve filmu moc nebylo (přišla na řadu také hodně pozdě), a když už se objevila, měla nulový emoční efekt (viz závěr, který se sice dal odtušit už na začátku snímku, avšak přesto mi přišlo jeho provedení hodně zpackané). Ale za vydařené 3/4 filmu to ty slabší 4* ještě budou. „Proč by měla být coura?“ - „Po večeři u Ronnieho mi řekla, a to cituju: Můžeš jít ke mně a opíchat mě, pokud teda budeme potmě. Konec citace. A pořád ještě nosí svatební prsten. Takže je to taková věrná coura provdaná za mrtvolu.“ (24.12.2013)

Výborný herecký film. Oscarový humbuk je v tomto případě sice přehnaný a příběh neponouká žádné zapamatování hodné autorské myšlenky, ale je to těžká pohodovka s krásně vykreslenými charaktery, která je pro mě jedním z nejvíc upřímných znázornění obyčejné americké rodinky posledních let. Tam, kde autenticita spáchá sebevraždu, plnohodnotně ji zastupuje hmatatelná chemie mezi Bradleym a božskou Jennifer, která (ta chemie) mě přimrazila do sedadla a která (ta Jennifer) mi rozproudila zbylé pubertální hormony a nenechala na pochybách, že si Oscara zasloužila víc než kterákoli jiná herečka, která se nejmenuje Meryl Streep. Jedná se sice o čirou karikaturu, jak už je u O. Russela zvykem, ale vtipnou a dle nadšeného přijetí zjevně také výstižnou. (29.03.2013)

Pokud jsou ta procenta myšlena tak, že se při tom výborně usíná, tak bych klidně dala sto procent. Příběhy narušených lidí mě zajímají, ale tady jsem už po dvaceti minutách měla vážně po krk toho "Ale Nikki se ke mně vrátí,...", mimoto se tam neustále jenom řve. Tohle je pro mě zkrátka další záhadou (nejen) na čsfd. Možná se k tomu ale jednou vrátím, trpělivější, v lepší náladě..Oscar pro Jennifer je jen ukázka toho, že akademici jsou senilní a mají rádi výstřihy:))). Sice ji mám celkem v oblibě, ale to už předvedla lepší výkon v Hunger Games... (14.01.2013)

To si dřív zalyžuju v pekle, než přiznám tomuhle rádoby nezávislému, vypočítavému a vykonstruovaně nelogickému filmu nějakou hloubku. Mám-li užít příměru k hrdinově bipolární poruše (dříve známé jako maniodepresivní psychóza), člověk, který zažil mánii, si potom i v normálním stavu následně často připadá jako v depresi, a z tohohle dvouhodinového přesvědčování, že Jennifer Lawrence sluší tmavý přeliv, jsem při pomyšlení na mánii, do níž mě uvedl Mistr, který u Akademie nedostal pro jistotu vůbec šanci, krapet v depresi já... (08.03.2013)