Velký Gatsby

Budu tu zdá se velmi osamocený, ale ten film si mě naprosto získal. Nechce se mi hledat důvody, na to jsem byl moc pohlcený - prostě vším tím, jaký je. Mám rád filmy, které si uvědomují samy sebe a reflektují kinematografii. Samozřejmě ne z principu, ale když to dělají tak, jak Gatsby, tak se prostě tetelím radostí. Že je Gatsby povrchní? To je nesmysl a vtipné mi přijde, že tahle výtka přichází nejčastěji (samozřejmě ne výlučně) od povrchních lidí. (3D povedené, ale myslím, že technici úplně nevyužili příležitost, kterou jim Luhrmann předhodil, a samotné záběry vybízejí k mnohem výraznější prostorovosti.) (15.05.2013)

Asi jsem podvědomě věděla, proč tak dlouho váhám nad tolik opěvovaným Velkým Gatsbym. Byla to opravdu nádherná až fascinující podívaná, taková vizuální bomba. Problém je ale v tom, že toho bylo příliš. V té úvodní části jsem už téměř propadala zoufalství. Měla jsem pocit, že se utopím v tom množství barviček, kostýmů, luxusních autech, bombastických večírcích, ach jo. A i když se to postupně trochu umírnilo a Leonardo s ostatními hlavními protagonisty se snažili, seč jim síly stačily, tak celému Velkému Gatsbymu chyběla jedna podstatná věc a tou byla duše, která tam neměla vůbec šanci proniknout. Někdy méně opravdu znamená více i co se stopáže týká. Moje pocity se pohybují mezi trojkou a čtyřkou, ale za ten Nickův domeček se zahrádkou se přikloním ke čtyřce i když nevylučuji možnost, že to ještě změním. (04.09.2013)

Já nic jiného v podstatě od Luhrmanna nečekala. Ano, je to film pro masy, Baz tímto moderním pojetím obrovsky zariskoval a určitě se objeví názory, že nectil knižní předlohu, vůbec už se nedivím tomu odsunutí premiéry až do letní blockbusterové sezóny, přesto film ale rozhodně není tak povrchní, jak se někomu může zdát. Neztratila se podstata knihy, jen je trochu přizpůsobená dnešní době. Z počátku jsem byla hodně zmatená, byly zde momenty, kdy jsem si řekla: "Jo, tak tohle bude film blízký mému srdci", ale hned v záhy, přišel moment, kdy jsem si řekla: "No to snad nemyslí vážně", byly zde totiž momenty, které jsou na hraně parodie, jenže jakmile jsem se dostala přes tu fázi, kdy jsem musela překousávat, že v tak obrovské dobové klasice hraje hip hop, tak mě film dokázal pohltit. Audiovizuál je místy vážně omamující, na filmu jde vidět každičký utracený dolar, hned několik scén mi dost připomínalo Moulin Rouge, Baz pak výborně umí podávat romantiku, má výborné hudební cítění a umí danou scénu skloubit s perfektně pasující hudbou, taková pasáž se skladbou Young and Beautiful má přímo magický účinek. Velký Gatsby je film, kterému by se toho určitě dalo vytýkat hodně, mám výhrady především k postavě Daisy, v závěru pak Baz nedokázal plně propojit hlavního vypravěče příběhu s divákem, ale jednoduše jsem si film užila a z kina odcházela spokojená. (16.05.2013)

Moderní, pompézní, velkolepé, co do efektu maximálně působivé a kýčovité podobně jako Moulin Rouge. S tím rozdílem, že Velký Gatsby je sice vizuálně a technicky takřka dokonalý (o soundtracku ani nemluvě) ale oproti výše zmíněnému muzikálu příběhově/dějově a emočně dost prázdný. Neseděl jsem omámený, napjatý a dychtivý po každé další scéně (nuda se nedostavila, to bych snímku křivdil, avšak bohužel vzrušení také ne), stejně tak ve mně Velký Gatsby nevyvolal žádné zuřivé fandění milencům. Navíc, Luhrmanův styl je sice dobře rozpoznatelný, přesto mě několikrát napadlo, že se režisér sám trochu vykrádá (na druhou stranu, krom Moulin Rouge od něj jiný film neznám, takže možná nejsem v tuto chvíli příliš objektivní). Ve výsledku mi z toho vycházejí lepší 3*, to očividné zakrývání určité sterility snímku nabušeným vizuálem je zde cítit až příliš. (21.12.2013)

Už při čtení předlohy jsem měl pocit, že kromě atmosféry bujarých večírků nejde Fitzgeraldovu klasiku adekvátně adaptovat bez toho, aniž by se člověk musel opírat o verbální fráze vytržené z textu. A Luhrmann tuhle domněnku jenom potvrzuje. Bohužel pro něj ale ani relativně doslovná adaptace nestačí, protože zatímco Fitzgeraldův román skýtá myšlenky mezi řádky , Luhrmann co neodhrká v povrchních frázích (dokonce i jednu z point vám musí Maguire říct přímo do ksichtu, protože z celku ji nevykoukáte), to ve filmu prostě není. Ano, večírky jsou nádherné, dynamické a soundtrack božský (u Lany a ukazování sídla to bylo málem na slzičku), jenže zhruba po půlce, kdy by mělo konečně začít o něco jít, se děj začne tříštit, působí na plátně skoro až směšně a nechtěně parodicky, a finále je skoupé na jakoukoliv emoci i přes Tobeyho spider-manovsky naběhlou žílu. A to se DiCaprio o toho Oscara tentokrát tak hezky snaží. Nakonec mu ale jako už tradičně zůstanou taky jen ty pěkné košile a sny a Luhrmannovi audiovizuální cinkrlátka, za kterými se od Austrálie neskrývá už absolutně nic. Na to jak se Luhrmann v rozhovorech kasá, jak je film i o současné generaci, si nechal sociální témata románu úplně protéct mezi prsty. (15.05.2013)