Velký Gatsby

SKVĚLÁ KOMEDIE..! No, vlastně ne tolik.. rozjezd totiž trvá dost dlouho, asi hodinu, do "rande" Gatsbyho a Daisy, kdy Luhrmann konečně opravdu přizná žánr a dál je film už konstantně vtipnější a vtipnější.. až do finále, které je opravdu k popukání :-D Nechápu ale, proč si vlastně Luhrmann pro takový počin vybral tuto předlohu, když např. Zločin a trest nebo Sever a jih by v tomto (v podstatě) TELE-TELE-stylu-humoru vygenerovalo mnohem víc smíchu (předlohu jsem ale nečetl, takže si možná Luhrmann vybral dobře, ale v tomto smyslu ji dost nevyužil). V některých okamžicích se styl humoru přibližuje Simpsnům a (spoiler) při okamžiku Gatsbyho umírání jsem měl dokonce na tři vteřiny pocit, že Luhrmann cituje legendární scénu z filmu ve filmu z Bressonových Čtyř nocí jednoho snílka (..!). Vedle toho ale opravdu nechápu, proč se tvůrci obtěžovali s tak nákladnými dekoracemi, protože nemají ve výsledném dojmu ani funkci vlastně žádný opravdový vliv na výraz příběhu ani možná esejistická podpatra snímku, a celý svět filmu působí skoro tak abstraktně a neživotně jako podlaha atelieru Trierova Dogville. Většina záběrů, kde se postavy přímo nemusí dotýkat žádných rekvizit, působí, jakoby je natáčeli před zeleným pozadím (herci jsou tak špatně nasvícení vzhledem k druhému plánu) a všechny ty velkolepé místnosti, zahrady a hrady jsou doklíčovávané, což mě dost uklidňuje, protože kdybych si představil, že "jen kvůli komedii tohohle typu" vyhodili tolik peněz, musel bych se (s přihlédnutím k letošní velmi velmi neutěšené ekonomické situaci českého filmu) asi zbláznit.. Jinak, člověka napadá ještě jedna interpretace, jak to možná Luhrmann celé myslel. Už před pár lety na jednom zimním FAMU-workshopu s americkými jednosemestrálními studenty jsem si všiml, že většina z nich si pod pojmem "alternativní" či "nekomerční" film nedokážou představit naprosto nic jiného, než low-budgetové parodie hollywoodských blockbusterů. Jiný typ filmu prostě není možný. Buď blockbuster anebo jeho parodie, nic jiného neexistuje (Jarmusche např. tihle kluci a holky vůbec neznali). Tak mě napadlo, jestli si třeba Luhrmann nemyslí, jak nedělá nějaký superodvážný "alternativní" art-blockbuster, když takhle przní toho Fitzgeralda, ale vlastně pak nevím, co chce parodovat. Hollywoodský styl hraní? Fitzgeraldovo dílo? Postavy v tom románě? Anebo sám sebe? Neviděl jsem žádný z jeho předchozích filmů, takže jakože můžu rozvádět tyhle nadsazené fabulace.. pravděpodobně už ale asi všem došlo, že se prostě a jednoduše jedná o další příliš drahý, původně asi vážný, nepodařený film. (16.05.2013)

Palác na Long Islandu, hadry z Paříže, gangsteři, Lana del Rey, jazz, tlustý černošky, fight v hotelu Plaza, západy slunce, tisíce ohňostrojů a Leo, ale kde je nějaký srdíčko?! Koukat na Velkýho Gatsbyho je jako jako koukat ve smyčce na prvních deset minut filmu Sex ve městě 2, ve kterých se blýská úplně celej Manhattan, hraje k tomu Jay-Z a Carrie má zlatý lodičky. Chybí tu už jen ta gay svatba s labutěma s náhrdelníkama. P.S. Předchozí filmy Baze MILUJU! 60% (15.05.2013)

Konečně se někdo nebojí smysluplně a s plnou parádou říct, jestli byl Gatsby opravdu velký, nebo ne. *** Filmů, které dovedou ve všech nuancích vystihnout klíčové dilema románu, a nadto je skrze svou interpretaci důsledně a divukrásně předvést, s neopakovatelnou grácií, po svém, není mnoho (napadá mě ještě snad Abrahámovo údolí jakožto specifický a podivuhodný komentář k Paní Bovaryové). *** Pokud tedy jde o obsah - kniha ani zdaleka není tak odvážná a vyostřená či vypjatá, má-li předvádět onen ambivalentní naturel páně Gatsbyho, a proto ve chvíli, kdy vyvstane otázka jeho velikosti, čili jakým člověkem vlastně byl, zda opovženíhodným bonvivánem a dandym, či nepochopeným géniem, čtenář je bezradný, protože bezradný a jaksi rozplizlý byl i román, způsobem podání, dotýkání se a popisování Gatsbyho... Naopak film vás v tomhle nenechá na holičkách - ale nerozhoduje za vás, nemoralizuje a nevysvětluje, nicméně dovede Gatsbyho vykreslit tak životně, smyslně, že něco cítit musíte, budete jím nutně dotčeni. Přestože je jen na vás, co chápete velikostí, tady máte živoucí materiál se rozhodnout. Až bych řekla, že tak nějak by to byl Fitzgelrald rád napsal, s takovým efektem, kdyby byl s to. *** A co se týče formy, Luhrmann tu velice překvapivě dozrál k uměřenosti - jeho v upřílišněnosti a přebujelosti až zastrašující nápady, jak vizualizovat sensualitu a emoce, živelná kreativita a mnohdy až hrůzostrašná megalomanie Moulin Rouge se tady nechávají zkrotit a ujařmit, a poslušně se podřizují ději příběhu, prožívání a konání jednotlivých postav, popisům dobových situací či dramatickým zvratům zápletky; režisér se už nenechává bezuzdně unášet, a o to silněji se může nechat unést divák. Kde Moulin Rouge bylo dílo rozpustně navržené a stvořené k donekonečna se vrstvícím labužnickým orgiím, kochání se a tonutí v opilých radovánkách, následných nevyhnutných mdlobách podroušeností, v závratných propadech do zlých kocovin a bolestivých zajetí v pobledlých, mdlých vystřízlivěních - a bylo zřejmé, že režisér si vybral téma, které mu dovolí ve stylu věčného kabaretu zahlcovat sebe i druhé neúměrností fantaskních, karnevalových výstředností a salvách panujících emocí -, tady je naproti tomu neúměrnost striktně (byť nepochybně s touže radostí) využitá pouze tam, kde logicky ilustruje přísnou interpretaci klasického příběhu velké literatury. Tím, že si Luhrmann vybral Gatsbyho, si na sebe upletl bič a zkrotil s ním svou sílu ke chvále výborně soustředěného, byť co do originality a dechberoucnosti technik a nápadů neméně překvapivého díla, jež nejúporněji působí svou silou právě tím, jak svou sílu zkušeně krotí a zase popouští. *** (23.11.2013)

Nick sedí u svojho psychológa a začína rozprávať svoj životný príbeh, ako spoznal svojho najlepšieho priateľa. Ani len netušil, že usadením sa v malom dobe na predmestí New Yorku v obkolesení miliardárov spozná osobu, ktorá navždy zmení jeho život. Gatsbyho. Na prvý pohľad veľmi inteligentného, bohatého, vľúdneho človeka, ktorý predsa len skrýva malé tajomstvo. Miluje Nickovu sesternicu Daisy s ktorou sa roky nevidel. Ich spoločnú, šťastnú budúcnosť rozdelila vojna. Obaja si však sľúbili, že keď sa raz vráti, už ju nikdy neopustí. Má to však háčik. Daisy sa po rokoch vydala a Gatsby si razom uvedomuje, že jeho nadobudnutý majetok tento krát stačiť nemusí. Málo ktorý film ma od úvodu zaujal tak, ako tento. Problematiku príbehu, ktorú film rieši poznáme už od nepamäti. Peniaze či moc hýbu svetom. Kto ich má - má takmer všetko. V dnešnej dobe si už za ne kúpite aj lásku. Bohužiaľ, je to smutné, ale je to tak - je to fakt. Herecké obsadenie, ich výkony, kostýmy, príbeh, hudba - nepotrebujú ani komentár. Záver hodný skutočnej drámy vo mne vyvolal emócie úzkosti po ktorých som si uvedomil, že láska je presne to, čo všetci hľadáme, po čom všetci túžime, čo nám prináša kľud do života. Láska je liek na všetky druhy bolesti. Úprimne povedané, chápem tak rozdielne hodnotenia. Podľa mňa však film pochopí najmä taká osoba, ktorú ešte skutočná láska nestretla. Ten čo ju má ( a ja mu úprimne závidím, zároveň prajem ) sa do hlavnej postavy tohoto príbehu v živote vcítiť nemôže. Lebo svoje šťastie, berie ako všednú vec, ktorú považuje za samozrejmosť. My ostatní, my stále čakáme na onen moment, kedy to konečne príde. Na vzdory rôznym názorom na tento film, som rád, že som ho videl a navždy ostane v mojej zbierke. (18.09.2013)

Baz Luhrmann není nikterak originální ani závratně výjimečný filmař. Jeho spojení s Leonardem DiCapriem ale bůhvíjak a z bůhvíjakých důvodů funguje na jedničku (ne poprvé a snad ne ani naposledy). Občasné parodické – a možná i trochu gay – vyznění zcela přebíjí literárně-friendly vykreslení většiny postav (trochu méně otravnosti, či zcela jiný casting, pro Carrawaye - Maguira by ovšem byl fajn) a především jejich smýšlení a povahy (až na jeden menší laps v závěru, který je ovšem téměř totožný s verzí s Redfordem). Po zbytečně teatrální (avšak vzhledem k době pochopitelné), suché a emocionálně studené verzi se sic klasicky výborným Redfordem, ale o to horší Miou Farrow v roli kostlivce, je nejnovější adaptace opus-románu Francise Scotta Fitzgeralda příjemným letním osvěžením, které není zbytečně vykleštěno a ani dramaturgicky nestrádá vůči nepříliš literárně-friendly době. (15.05.2013)