Velký Gatsby

Nick sedí u svojho psychológa a začína rozprávať svoj životný príbeh, ako spoznal svojho najlepšieho priateľa. Ani len netušil, že usadením sa v malom dobe na predmestí New Yorku v obkolesení miliardárov spozná osobu, ktorá navždy zmení jeho život. Gatsbyho. Na prvý pohľad veľmi inteligentného, bohatého, vľúdneho človeka, ktorý predsa len skrýva malé tajomstvo. Miluje Nickovu sesternicu Daisy s ktorou sa roky nevidel. Ich spoločnú, šťastnú budúcnosť rozdelila vojna. Obaja si však sľúbili, že keď sa raz vráti, už ju nikdy neopustí. Má to však háčik. Daisy sa po rokoch vydala a Gatsby si razom uvedomuje, že jeho nadobudnutý majetok tento krát stačiť nemusí. Málo ktorý film ma od úvodu zaujal tak, ako tento. Problematiku príbehu, ktorú film rieši poznáme už od nepamäti. Peniaze či moc hýbu svetom. Kto ich má - má takmer všetko. V dnešnej dobe si už za ne kúpite aj lásku. Bohužiaľ, je to smutné, ale je to tak - je to fakt. Herecké obsadenie, ich výkony, kostýmy, príbeh, hudba - nepotrebujú ani komentár. Záver hodný skutočnej drámy vo mne vyvolal emócie úzkosti po ktorých som si uvedomil, že láska je presne to, čo všetci hľadáme, po čom všetci túžime, čo nám prináša kľud do života. Láska je liek na všetky druhy bolesti. Úprimne povedané, chápem tak rozdielne hodnotenia. Podľa mňa však film pochopí najmä taká osoba, ktorú ešte skutočná láska nestretla. Ten čo ju má ( a ja mu úprimne závidím, zároveň prajem ) sa do hlavnej postavy tohoto príbehu v živote vcítiť nemôže. Lebo svoje šťastie, berie ako všednú vec, ktorú považuje za samozrejmosť. My ostatní, my stále čakáme na onen moment, kedy to konečne príde. Na vzdory rôznym názorom na tento film, som rád, že som ho videl a navždy ostane v mojej zbierke. (18.09.2013)

Moderní, pompézní, velkolepé, co do efektu maximálně působivé a kýčovité podobně jako Moulin Rouge. S tím rozdílem, že Velký Gatsby je sice vizuálně a technicky takřka dokonalý (o soundtracku ani nemluvě) ale oproti výše zmíněnému muzikálu příběhově/dějově a emočně dost prázdný. Neseděl jsem omámený, napjatý a dychtivý po každé další scéně (nuda se nedostavila, to bych snímku křivdil, avšak bohužel vzrušení také ne), stejně tak ve mně Velký Gatsby nevyvolal žádné zuřivé fandění milencům. Navíc, Luhrmanův styl je sice dobře rozpoznatelný, přesto mě několikrát napadlo, že se režisér sám trochu vykrádá (na druhou stranu, krom Moulin Rouge od něj jiný film neznám, takže možná nejsem v tuto chvíli příliš objektivní). Ve výsledku mi z toho vycházejí lepší 3*, to očividné zakrývání určité sterility snímku nabušeným vizuálem je zde cítit až příliš. (21.12.2013)

Budu tu zdá se velmi osamocený, ale ten film si mě naprosto získal. Nechce se mi hledat důvody, na to jsem byl moc pohlcený - prostě vším tím, jaký je. Mám rád filmy, které si uvědomují samy sebe a reflektují kinematografii. Samozřejmě ne z principu, ale když to dělají tak, jak Gatsby, tak se prostě tetelím radostí. Že je Gatsby povrchní? To je nesmysl a vtipné mi přijde, že tahle výtka přichází nejčastěji (samozřejmě ne výlučně) od povrchních lidí. (3D povedené, ale myslím, že technici úplně nevyužili příležitost, kterou jim Luhrmann předhodil, a samotné záběry vybízejí k mnohem výraznější prostorovosti.) (15.05.2013)

Zpočátku záměrně přestylizované a extravagantní, aby Luhrmann později začal létající sněhové vločky, létající peří, létající závěsy a dějem prolétávající kamery umírňovat a zároveň tak také zlidšťovat postavu tajemného J. Gatsbyho. Spojení písní z dvacátých let (Porterovo Let's Misbehave) se současnou hudební produkcí (Jay-Z) dopadlo překvapivě sympaticky, příběhově mě však Velký Gatsby nevzal za srdce tak, jak bych doufala. Je to spíše moje chyba než chyba filmu, jelikož věřím, že věrnější, lepší adaptace Fitzgeraldovy klasiky natočena zatím nebyla a v nejbližších letech ani nebude. Objektivně jednoznačně jeden z nejvyspělejších Luhrmannových filmů, který je mnohem chytřejší, než jak se přes veškeré to pozlátko tváří, a který mi několikrát připomněl Sunset Blvd. (17.05.2013)

Baz Luhrmann a jeho vnímání světa je na míle vzdálené tomu mému... leč nyní se pustil do látky, kterou znám a nestačím žasnout. // Nepatřím mezi fandy F. S. Fitzgeralda, jeho knihy mě nudí, leč "tohle" jsem nečekala - z plátna se hrší liány barev, zvuků a třaskavin, a to vše pod pozlátkem nenaplněné lásky. Zhýralost a vášeň v tomto přebubřelém a barvitém podání má s předlohou společný snad jen ten název, ovšem ruku na srdce - nuda zůstala zachována. A tak se zrodil film, jež přetvořil Velkého Gatsbyho na Velkou frašku, která má svou okázalostí oslovit publikum, což se jí jistě podaří - minimálně u těch, kteří dávají přednost barvičkám a hudbičkám a romantičkám před příběhem. (10.05.2014)