Velký Gatsby

V Zimbabwe mají děti nouplisáků nafouklá bříška a místo potravinové pomoci generálu Mugabemu někdo raději vyhodí sto mega, aby z klasického, společenského románu zvizualizoval pompézní, enormně dlouhou a tupou bukviádu, v níž chybělo už jen to, aby se Rocco Siffredi (ano, stále zpochybňuji Leonardův herecký talent) zamiloval do zženštilého Tobey McQeera, místo do té mimořádně ohyzdné, babochlapské bloncky. Režisér Buz by byl evidentně schopen udělat Šulin Růž snad i z Fausta a tímto dalším příspěvkem do své homofilmografie jen vykopal a zprznil Fitzgeraldovy ostatky, pročež mu se světáckým úsměvem nasral na hrob. Vznikl tak neúměrně předražený, prázdný a nudný děs, u něhož budou dozajista mentálně zaostalé ženy v domácnosti zapomínat žehličky na sněhobílých prostěradlech a anální dobrodruzi poběží druhý den k Vietnamcům pro růžové boa. No nic, potlačím vztek a jednu ránu z milosti dám, jednak za tu megalomanskou výpravu a druhak za příspěvek k redukci populační exploze, protože kvůli tomu vlastně zařvalo pěkných pár set, mouchami obsypaných, čokoládových miminek. (29.08.2013)

Upřímně vlastně ani nevím, jak tenhle film vnímat či co si o něm myslet. Vizuální hrátky, svět pozlátka, spousta vaty, ale příběh se jaksi ztrácí, respektive je pohlcen tím obalem, tou formou, kterou mi byl servírován. Opravdu mnoho zbytečných výjevů, zbytečných barev a obrazů, překombinovanost, díky čemuž jsem měl problém vůbec se naladit na vyprávění příběhu, na jeho průběh a na to, oč zde vlastně jde. A i když jsem film dokoukal do konce a dokonce i pochopil, o co tam jde, nemohu prostě pochopit, proč nemohl být ten příběh natočen jinou, mnohem komornější formou. Mohla z toho být fajn vztahovka, možná i konverzační drama, ale ne tahle patlanice, která se snaží ohromit a udělat dojem, ale jen nevím, koho má vlastně ohromit. Těžko tak ještě něco na tomto filmu hodnotit. Leo DiCaprio je zajímavý téměř v každé své roli, i kdyby hrál třeba nehybný strom v lese, a Tobey Maguire mě rovněž dokáže vždy zaujmout. Velká herecká jména jsou tedy velkou předností filmu, bez nich by to byl jen další nudný film, kde režisér upřednostnil své vize před příběhem samotným. Uděluji dvě hvězdy, ale mé zklamání z filmu je bohužel značné. (15.01.2017)

Učebnicová klasika literatury Velký Gatsby v novém podání s Leonardem DiCapriem se může chlubit precizní atmosférou, která geniálně vtahuje do prostředí newyorské smetánky 20. let. Divoké večírky, jazz, zálety, byznys, sny, lásky a pády. Soundtrack je lahodný, úžasně doprovází scény, v nichž exceluje Leonardo DiCaprio, ale také ostatní herci a herečky. Zpracování jako takové potěší divácké oko, neboť vše je skvěle zaranžované. K dokonalosti nechybí mnoho. P.S. Po přečtení knihy přihazuji i pátou hvězdu. (09.08.2013)

I přes zjevné nedotaženosti (strukturální deja vu a zřejmě počáteční režisérův pocit, že se nejdřív musí rozhýbat barvy, těla a hudba, aby následoval děj), se po vyloženě roztomilém entrée samotného Gatsbyho rozehrává vztahový čtvereček, jenž sice míň vypovídá o Fitzgeraldovi, ale stále má co říci svým (občas vypjatým) postojem o urputných citech všeho druhu. Bezuzdné desetileti těsně po první světové válce jako paralela současného (ticha před bouří?) už je víceméně jasná. A Boha symbolizují brýle, jen hvězda Baze Luhrmanna už poněkud pohasíná. (20.05.2013)

Od prvních stran předlohy jsem věděl, že Gatsby je látka čistě pro Baze. A pro mě, jako pro člověka, který o 12 let dříve nestíhal dýchat u audiovizuálu muzikálové Paříže, je první polovina snem, o kterém si myslel, že se mu už nikdy nesplní. Naivní vypravěč, dokonalý moderní soundtrack a kamerové hrátky tak podmanivé, že jsem se chtěl jen vpít do plátna a napořád v něm zůstat. Luhrmann zkrátka ví, v čem je dobrý a když jeho charakteristické (občas téměř až totožné) vypravěčské finty podpoří vznešený Leonardo, není třeba pochybovat o tom, že tady jsou v názvu slůvka "The Great" zcela zaslouženě. Sice mě stejně jako v knize příběhově mrzí poslední třetina, ale zatímco Fitzgerald se závěrem trochu shodil a i vzhledem k většímu důrazu na sociální stránku věci místy až hořknul, Luhrmann z opulentní formy neuhne ani na okamžik. Jeho vyprávění tak není varováním obecně společenským, spíš jen opatrně mezilidským v mnohem menším měřítku. A takto střídmější záběr sedí k příběhu o lásce, která stála za všechnu snahu i utrpení, mnohem přesněji. (27.06.2013)