Resident Evil: Retribution
Resident Evil : Retribution
Resident Evil 5: Odveta
Resident Evil: Retribution
Režie:
Paul W.S. AndersonScénář:
Paul W.S. AndersonKamera:
Glen MacPhersonHudba:
tomandandyHrají:
Milla Jovovich, Sienna Guillory, Michelle Rodriguez, Aryana Engineer, Bingbing Li, Boris Kodjoe, Johann Urb, Kevin Durand, Oded Fehr, Colin Salmon (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Smrtelný virus společnosti Umbrella Corporation dál pustoší Zemi a mění světovou populaci na legie masa, které jedí Nemrtví. Jediná a poslední naděje lidské rasy v podobě ALICE (Milla Jovovich), se probudí v srdci nejtajnější operace společnosti Umbrella a odkrývá víc o své tajemné minulosti, jak dále pátrá v komplexu. Alice, bez bezpečného útočiště, pokračuje v honbě na ty, kteří jsou odpovědni za šíření epidemie; honbě, která jí dovede z Tokya do New Yorku, Washingtonu a Moskvy a vyvrcholí ohromujícím odhalením, které ji donutí znovu přemýšlet o všem, o čem si dosud myslela, že je pravda. Alice, které pomáhají noví spojenci a staří přátelé, musí bojovat tak dlouho, aby přežila a unikla nepřátelskému světu na pokraji zapomnění. Konec se blíží. (oficiální text distributora)
(více)Videa (37)
Recenze (992)
Videohernost látky je evidentní, dějové šmodrchanice baví o to víc, o co nedávají smysl a celkově nabírá imbecilita série netušené rozměry. Faktem ale přitom je, že akce je odvedená více než solidně (samozřejmě stále využívající videoherních principů, postupů a estetiky) a také děj, postrádající prakticky jakýkoliv dramatický oblouk, nicméně jasně kopírující herní levelové a bossové schéma je v zásadě vlastně odveden funkčně a tedy správně... Nikoliv nějak extra zábavně, to je další věc. Stejně jako u Afterlife ale platí, že "film" se tomu dá říkat jen stěží.. Úvodní titulková sekvence a honička v "Moskvě" dalece přesahují prakticky cokoliv po zbytek filmu, ani jedno už ale nemá se Zombies prakticky vůbec nic společného... ()
Hra: Resident Evil. Kampaň: Film. Mise: Bunkr na Kamčatce. Status: Mise splněna. Pocit sledování videohry stále roste, obětování logiky a fyziky splněno, tahle cesta bez hlavy a paty, v které si tvůrci mohou dovolit snad všechno je bohužel docela zábavný oddech na nedělní večer. Tak jako tak tu je hromada dobře odvedené práce, která je chvílemi skoro až děsivá (úvod pozpátku a překvapivě dobrá hudba). Maximální využití klišé pro úzkou skupinu diváků s videoherní stylizací, proč ne. PS: Sienna Guillory je stále nádherná:) ()
Pár slov o tom, čím navazuje Paul Anderson na André Bretona, v čem spočívá mimořádný význam sequelů a proč je Hollywood už přes sto let v čele kinematografie. ____ Jak známo, hodně lidí si dneska stěžuje na infantilnost amerických filmů. Tyto stížnosti, jimž neušel ani tenhle film, se ozývají opakovaně, ať už ze strany médií, diváků či akademiků, a tvoří jakýsi názorový konsensus, na němž panuje obecně shoda. Zásadní problém je v tom, že tato infantilita dnes ve spoustě filmů přechází v tzv. infantilitu na druhou, a pak už nejsme na půdě něčeho triviálního či dětského, ale spíš na půdě surrealismu a dadaismu. Na půdě avantgardy. To ovšem tito kritici infantility velmi často přehlížejí a všechno, co se jeví jenom trochu infantilně, hází předem na jednu hromadu. Včetně tohohle filmu, což rozhodně není žádné béčko (béčká jsou často takový hrozně chlapácký, zatímco tenhle film chlapy spíš pobuřuje), ale vyloženě avantgardní projekt, který navazuje na tradici surrealistickou a dadaistickou. Svědčí o tom třeba drzost, s jakou ten film láduje do diváka tok často ne úplně souvisejících obrazů, nebo fakt, že se ve filmu objeví několik herců, kteří zemřeli v předchozích dílech a hrají zde jiné postavy (Michelle Rodriguez, Colin Salmon, Oded Fehr). Někteří hovoří dokonce o éře post-příběhu, čímž naznačují, že zatímco dříve se proti učesanému příběhu bouřila avantgarda, dnes ho opouštějí i ty nejdražší produkce velkých studií. Resident Evil: Odveta svůj výraz zkrátka hledá v krajním experimentování. A jasně že není nijak extra zábavný, ale to avantgardní kusy taky nikdy nebyly. ____ Resident Evil: Odveta má navíc tu výhodu, že se coby sequel může doslova utrhnout ze řetězu a experimentovat, jak se mu zamane. U sequelů se obecně očekává všeho víc a současně se toleruje, opustí-li vnitřní soudržnost postav a vyprávění ve prospěch čisté audiovizuality. V tom spočívá mimořádný a většině kritiků skrytý význam sequelů, neboť vlastní jakousi licenci na experimentování všeho druhu a dovolují tak tvůrcům posouvat hranice filmového jazyka, aniž by se na ně za to producenti a diváci zlobili. Asi nejlepší je tu vzpomenout populární sérii Transformers a Piráti z Karibiku. Zatímco první díl Transformerů a Pirátů představoval ještě poněkud konzervativní přístup, ve druhých a třetích dílech obou sérií rozpoutali tvůrci avantgardu se vším všudy, neboť téměř úplně rezignovali na nějaké zdání smysluplnosti nebo reality, což je ale dobře, protože jim to umožnilo natočit scény, odehrávající se zcela mimo čas a prostor, v pestrobarevném limbu, kde neplatí fyzikální ani jiné zákony, a kde se může dít zcela cokoliv. Diváci tyto pokračování sice přijali s rozpaky nebo rovnou odmítli, ale to jen ukazuje na opakování dějin – když si najdete dobová vyjádření o surrealismus či dadaismu, najdete nespočet paralel s recenzemi druhých a třetích Transformerů a Pirátů. Spousta lidí zastávající názor, že film musí hlavně vysvětlit motivace postav a rozehrát plnohodnotný příběh, si navíc očividně neuvědomuje, že tím připomíná kryptokomunisty, kteří měli rovněž spadýno na „úpadkové“ modernistické a formalistické směry v umění. ____ Podle mě není od věci položit si otázku, která souvisí s předešlým, proč je Hollywood už přes sto let v čele kinematografie. Určitě neobstojí argument, že za tím stojí moc distribuce či peníze. Skutečným důvodem je fakt, že Hollywood neustále inovuje a vyvíjí se, respektive cílí na mládež, která tyto inovace a změny snese. A jak známo, jedinou možností, jak si v dnešním světě udržet konkurenceschopnost, je vydat se cestou inovací. Bez nich by Hollywood nebyl na poli kinematografie zdaleka tak silným hráčem. Hodně lidí si sice stěžuje na to, že Hollywood se v prvé řadě snaží oslovit děti a teenagery, ale tyto stížnosti jsou mimo, protože právě cílení na děti a teenagery umožňuje inovovat a vyvíjet se, protože starší, potažmo konzervativnější diváci by tyto inovace co se týče změn způsobu vyprávění a stylu neunesli. Filmy jako Resident Evil: Odveta mají pak co se týče inovací asi největší potenciál, protože jednak cílí na mládež a druhak se coby sequely jak řečeno mohou dopouštět všelijakých vylomenin. Závěr z toho všeho je ten, že stěžovat si na infantilní filmy je zajisté v pořádku, ovšem řada dnešních filmů se vyznačuje tzv. infantilitou na druhou, která připomíná spíš evropské avantgardní proudy z počátku 20. století, a zde jsou ty stížnosti už poněkud neadekvátní a liché. () (méně) (více)
Páté porcování zombie mutantů rozdělilo diváky na dva tábory a mě. První skupina tráví bezesné noci se smrtí v očích a joystickem v ruce místo toho, aby dělali něco užitečného, třeba se učili do školy nebo si zkusili po Herym Potratovi a Tvajlajtech přečíst nějakou opravdovou knihu. Tito nesmiřitelní bojovníci s T-virem však nenaleznou klid, dokud bude jejich monitor brázdit byť jediný nemrtvý zmrd! Jde přece o záchranu světa, no ne?!! A tak při neinteraktivní vizualizaci jen chytli do ruky to nejbližší, co připomíná onu teplou páku, která jim přináší tolik potěšení, případně začaly freneticky jezdit prstem po touchpadu, a vrcholí v nadšených ohlasech, jak to bylo skoro úplně jako "doopravdy". Druhá skupina tráví bezesné noci studiem existenciálních filosofů, encyklopedií a slovníků cizích slov a jedinou hru, kterou v životě zkusili byl IQ test, jenž jim náhodou vyběhl na internetách jako spam, když se pokoušeli objednat reedici Schoppenhauera. Hrami obvykle pohrdají, ale tohle byla vážně výzva. Nedoklikali ho sice do konce, protože se jim urputnou snahou někde v polovině zamlžily jejich čtyři dioptrie a výsledkem bylo "Geniálně přebujelé ego". Pohrdlivě nad tím mávli rukou, nějaká plechová bedna přece není směroplatná, když chodí denně na oběd do menzy, kde si s ostatními ufony vzájemně tolik pochlebují nad brokolicovým salátem! Tahle skupina jen dala ostentativně najevo své pseudopohrdání, zarazila si to pravítko do prdele hlouběji a pustila si na spravení vkusu Turínského koně. No, a pak jsem tu já. Má herní kariéra skončila někde ve vrcholné éře Halflajfu, protože pak jsem neprozřetelně naštěkal jedné paní do boudy, a od té doby, kdykoliv mě začne svrbět prst a mám chuť vraždit nějaké ty zmutované mutanty, kteří by jinak mohli prolézt obrazovkou do obýváku a rozpoutat apokalypsu, ozve se mi za zády: "Jééé, tati, ty máš novou hru, pusť mě k tomu!". A tak jedinou podobnou kratochvíli mohu už zažít pouze v okamžiku, kdy si nenápadně strčím do kapsy mobil s Tetrisy a zavřu se na hajzl. Ani to však nemá dlouhého trvání, protože děti hodně pijí. Já tedy viděl vizuálně kulantní, neškodnou pičovinu s pár opravdu vynikajícími momenty (obří bubáci s kladivy), která mě sice kdovíjak nenadchla, nicméně ani jsem nepošel nudou při čekání, kdy už ta neherecká pizda Natálka přestane skákat na jedné noze a konečně někoho zabije. Upřímně, mám chuť jednu hvězdu zastrčit, protože je Mila hnusná jako cigánské hračky a za normálních okolností bych ho raději vrazil do rozkošně rozšklebeného chřtánu nějaké té ňuňavé zombie, avšak pro zachování vysokého standardu své subjektivní objektivity to neudělám, abych i nadále zůstal tím seriózním a erudovaným filmovým kritikem. ()
Asi už to bude mým pokročilým věkem, když mě nevzruší ani pohled na Millu oděnou v obligátní Rudé právo či jinou tiskovinu a režisér se snaží za pomoci zpomalovaček, aby i mé čivy geronta vyslaly nějaký signál do měknoucího senilního mozku, marně ztopořit můj smysl pro videohry. Zbytečně. Kolikrát mi zpomalené záběry přesto přijdou i na vraždící Alici extrémně rychlé, neskutečně komplikované choreografie soubojů od Vlastimila Harahunda to ještě víc zdůrazňují, nevěřím jí pak ani bezkozí běh ve žraločí kůži a to jsem si jí chtěl jeden čas vzít za muže. Škoda. Snad překoná smutek a nepověsí herecká tanga na skobu jen proto, že Bumbum li je daleko větší kočanda a jistě nejen mne bavila podstatně víc. I přes zběsile našláplou akční podívanou, mě snímek nudil díky absenci nějakého příběhu alespoň ve stylu "Sňatků z rozumu". Neééé, hovno, ale aspoň něco se tam dít mohlo, když už skoro eliminovali staré zlaté zombitche. Tři hvězdy dávám vlastně jen za posledních 15 minut, Tajfunem bortící se led doprovázený slušnou mjúzyk. Přesto věřím, (jsem si jistý) že slintalové od herních konzolí budou spokojeni a ani oni nebudou muset zapojit víc než 30% svých chorých mozků. ()
Galerie (176)
Photo © Screen Gems
Zajímavosti (26)
- Na začátku filmu se objeví záběry z předešlých dílů. (Duoscop)
- Leon S. Kennedy (Johann Urb) nosí hodinky značky Rosendahl Watch V. Ada Wong (Bingbing Li) nosí hodinky Rosendahl Watch II. (dyfur)
- Během natáčení v Torontu došlo k nehodě. Tísňová linka přijala informaci, že se ve městě zřítila pojízdná plošina a zraněno je mnoho lidí. Po příjezdu na místo nalezli bezmála dvě desítky zakrvácených a příšerně zohavených lidí. "Když dovnitř vešel první zdravotník, vykřikl jen 'Můj bože'," svěřil se serveru BBC David Ralph z torontské záchranky. Následky ovšem nakonec nebyly tak vážné, jak se na první pohled zdálo. Zranění dvanácti herců byla lehčí, než to díky zdařilé práci maskérů zprvu vypadalo. Došlo na tržné rány, podlitiny a odřeniny. Nejtěžším zraněním byla zlomenina nohy. (hippyman)
Související novinky
Zkáza Pompejí bude sexy
Ať už jste jakéhokoli pohlaví. Epos Pompeii totiž našel hlavní představitele v Kitu Haringtonovi (Jon Sníh ze Hry o trůny) a Emily Browning (kočka ze Sucker Punch). Kit si zahraje otroka bohatého… (více)
Reklama