Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jan KlusákHrají:
Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel, Pavel Vondruška, Genadij Rumlena, Josef Koudelka BergsteinObsahy(1)
V luxusně zařízeném salonním coupé mezinárodního rychlíku cestují tři pasažéři: slavný český policejní inspektor Trachta, průmyslník Meyer, který vyrábí všechno pro zahřátí (kožichy, rum, šamotové cihly), a továrník Bierhanzel, výrobce masti pro houstnutí vlasů. Ve stanici Istanbul přibude k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček, dokončující svou diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Cesta probíhá klidně až do chvíle, kdy továrníka Bierhanzela rozbolí zub. Vlakový steward - jakýsi konduktér pro boháče - přispěchá se šlapací vrtačkou a továrník se po zákroku cítí mnohem lépe. Záhy bolest pomine úplně, neboť Bierhanzel zemře. Takto efektně otevřel Jára Cimrman svou detektivní hru "Vražda v salónním coupé", v níž zúročil své zkušenosti z policejní služby na vídeňské "čtyřce". O jeho kriminální a kriminalistické kariéře nás poučí série fundovaných přednášek, polemizujících s rakouským středoškolským profesorem E. Fiedlerem. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (11)
- Spoiler: Ač to možná tak nevypadá, tak konec hry Vražda v salonním coupé byl opravdu udělán z důvodů, aby diváci poznali, kdy tato hra končí. Původně totiž tato hra měla konce, u kterých divák nevěděl, zda má již tleskat, nebo zda se ještě něco bude dít. Konců bylo několik. Např. po vyřešení případu řekl Inspektor Trachta: „Žádné ovace přátelé, hlavně žádné ovace,“ a autoři počítali s tím, že diváci i přesto zatleskají, jenže oni většinou netleskali. Tak to vyřešili tak, že do poslední přednášky napsali pasáž, ve které se zmiňují, že diváci nepoznávali, kdy tato hra končí, a tak jim tedy konec bude prozrazen. V seminář konec ještě přednášející zapakoval a pak, když to důrazně zopakoval i Inspektor Trachta, diváci kromě bouřlivého smíchu začali i bouřlivě tleskat. (mnaucz)