Do Říma s láskou

Po skončení filmu jsem si sednul v nejnemovaný žižkovský útulně na pivčo a musel přemýšlet proč mě ze srdce nekouká věčný město, tak jako v roce 2008 Barcelonský léto nebo v roce 2011Pařížský uličky, pak přišli ke stolu slávisti a začali mé myšlenky barvit na červenobílo a místo vnitřní pitvy mých pocitů jsem vnímal dialogy typu "tak co sešívaný, sokolící Vám pěkně rozdupali trávník, co ?" "velký hovno, vy se radší naučte kopat penalty rudokožci." Uznejte, že v takové atmosféře se o allenovských letních tripech opravdu těžce rozjímá. Naštěstí je tu ještě sladký domov, kde nejsou ani rudokožci, ani sešivanci, kde je jen jeden velkej zelenobílej klokánek a kde se v klidu dá odhalit výše zmíněná příčina. Vidím dvě. Podlě mě měl Woody hrozně málo času, aby se v něm Řím zabydlel a rozehrál až příliš mnoho partií. Film nepostrádá vtipné momenty asi největší byl v momentě když si Woody třese rukou s majitelem pohřebního ústavu, ani scény slintačky, kdy se na pokoji otevřou dveře, dovnitř vtrhne Penelopička zatřese těma svejma dudlíčkama a řekne "jsem tady a udělám vše co si budeš přát." Hmmm, to bych si taky nechal líbit a jen přání co bych měl k Penelopičce bych předříkal asi dva dny, ale bohužel poslední kdo v mých dveřích něčím třás byl starej tlustej pošťák se složenkou za plyn. I když ty Allenovský příběhy nepostrádali smysl a vnímal jsem je jako "obrazně řečeno" nezapůsobilo to na mně ani jako celek ani jako jednotlivé příběhy tak, abych z kina odcházel jak zhulený sluníčko, bohužel. (25.07.2012)

Průhledná, vyprávěním jen chabě opodstatněná snaha protlačit do filmu maximum záběrů malebných římských uliček a turisticky atraktivních lokací – pokud už je tematizován italský způsob života, pak bez nadhledu, perspektivou člověka nekriticky nadšeného vším italským (jídlem, operou, památkami i jazykem, který spadá mezi pár aspektů činících sledování snímku snesitelnějším). Minimum vtipů, nad kterými je třeba přemýšlet (i nad těmi nemnoha lepšími hláškami, které si Allen nechal pro sebe, je lepší moc nedumat) – častěji někomu něco „legračně“ spadne nebo je s někým přistižen in flagranti a úplně nejčastěji, tj. po většinu filmu, se prostě nic směšného neděje. Rezignace na složitěji vystavěné vyprávění – povídky kromě města a tématu lásky nic nespojuje, nijak se neprolínají, vzhledem k jejich různorodé míře fantastična by více smyslu dávalo, kdyby jedna následovala po ukončení předchozí. Nestydatý sexismus v zacházení s ženskými postavami – plastičtější hrdinky (Greta Gerwig, Judy Davis) dostaly výrazně méně prostoru než náruživá Anna, povrchní Monica a prostinká Milly, pro které představuje intimní sblížení s nedávno poznaným mužem stejně přirozenou náplň dne jako ranní hygiena. Ohrané zápletky i sdělovaná moudra – pakliže budete dost shovívaví, abyste přijali, že nám Allen filmem sděluje něco jiného než „navštívil jsem Řím a bylo mi tam krásně“. Přebytek allenovských neurotiků, nejspíš ve snaze ušetřit čas vymýšlením nových charakterů – tři roztěkané mužské postavy jsou na jeden film příliš. Výsledek? Nejslabší komedie Woodyho Allena (a to jsem viděl i Co je nového, kotě?). 50% (19.07.2012)

Poslední film, který režíroval Woody Allen a který jsem ještě neviděl a on to zrovna musí být jeden z jeho nejslabších… To Rome with Love začíná slibně, několik příběhů, hodně sympatický casting (i když nevím, kde vzali, že zrovna Ellen Page je holka, do které se každý chlap zamiluje, fakt tu herečku mám rád a líbí se mi, ale zrovna do téhle role by se mi hodila např. Jennifer Lawrence, ale to je můj subjektivní pocit) a hlavně jedno z nejkrásnějších měst na světě v hlavní roli. Člověk by si řekl, co se může pokazit? Odpověď je vše, pokud budete riskovat, jako Woody, se stylem vyprávění. Nejde ani o to, že by ty příběhy nebyly zajímavé, ony jsou, ale nepůsobí kompaktně jako celek a na konci ve vás zbude takový nemastný neslaný pocit, že tohle mohl natočit prakticky kdokoliv a možná i lépe. Za pár vtipných momentů (zpěvák ve sprše) a casting (Penélope je prostě zlatíčko) budu ještě mírný a dám 50 %. (23.01.2013)

Woody Allen rozohral príbeh zopár ludí tento krát v Ríme a áno, bolo to celkom fajn. Úvod je trochu nezáživný a nie moc zaujímavý, ale pokiaľ to nevypnete, tak tie najväčšie herecké esá vás dokážu zaujať aj zabaviť. Občas ma film nudnejšie pasáže a nie každá dvojica vás dokáže zaujať, ale inak moc som sa nenudil a dialógy a humor sú celkom fajn, tak ako aj krása Ríma, či Penélope Cruz. Inak mám v tom jasno čo mi chcel Woody Allen povedať týmto filmom: najlepšie je byť bohatý a zašukať si s každým, kto vás bere. 65% - 3* (08.09.2013)

Místo postav stereotypy, a když už mistr udělá vtip, tak se v něm pak dalších pět minut rýpe, dokud v něm nepřestane být cokoli vtipného. Nijak nefunguje ani střídání těch několika vyprávěných historek. Zbývá jen pohlednice z Říma s několika dobrými herci a herečkami, díky kterým se tento jinak veskrze průměrný produkt dá bez obtíží vydržet (50%). (01.02.2017)