Perfect Days - I ženy mají své dny

Být úspěšný a finančně i materiálně zajištěný nemusí ještě znamenat, že takový člověk je i šťastný. A o tom je právě tento film, který dává divákovi možnost nahlédnout do života čtyřicátnice, která má skoro všechno a ke spokojenosti jí chybí už jen vlastní potomek. Přiznám se, že české filmy, obzvláště takové, kde jsou v popředí ženské hrdinky a řeší se ženské problémy, nemám příliš v lásce a k těmto filmům přistupuji velmi obezřetně. Film Perfect Days má ale pro mě jakési zvláštní kouzlo, zkrátka mě dokázal ihned zaujmout a už po prvních minutách jsem tušil, že to pro mě rozhodně nebude ztracený čas. Ivana Chýlková svou roli zvládla perfektně, stejně tak jsem spokojen i s mým prvním setkáním s Ondřejem Sokolem (dosud jsem ho v žádné roli neviděl a Partičku nesleduji) a příjemně překvapil Vojta Kotek. Navíc ve filmu bylo i několik docela vtipných pasáží, které dokázaly pobavit a ve výsledku se tak z mého pohledu jedná o film, který stálo za to vidět a který příjemně překvapil. Z toho důvodu uděluji tedy nadprůměrné hodnocení v podobě čtyř hvězd, které si tento film bezesporu zaslouží. (10.09.2012)

,,BUDE MI PĚTAČTYŘICET. A JE TO MŮJ ŽIVOT!“..... /// Má kariéru, salón, pořad v TV, byt a pořád neví, čím bude až vyroste. Ale hlavně – odmítá předstírat! Pohleďme na komplikovanost ženský (český) duše... Zatímco americký holky jsou ujetý, tahle česká je šílená. (JSTE V POHODĚ?) Vtipný může bejt, že Chýlkovou už nechce ani Klepl. Nebo třeba to, že Klepla chce Issová (zřejmě podlehla tomu ,,přesvědč dědka“), ale většinou sedím, voči valím a lechce nechápu – třeba neuvěřitelně muzikální Kotek mě vodrovnal (naštěstí ještě umí udělat i vtip). Přemejšlím, že jestli vona ví o životě hovno, jak su na tom já? (je mi přes 40, Kotek mě nevzrušuje, mám byt, do salónu nechodím – ani jako lev, a až vyrostu....). Že by tohle dneska bavilo český intelektuály? Dva roky s Erikou můžou uklidnit ženský po 40cítce. ŽIVOT JEŠTĚ NEKONČÍ! My chlapi si radši pustíme film pro chlapy a vy ostatní se modlete, ať není vaším otcem narozeninovej teplej striptér. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru skotské dramatičky Liz Lochhead jsem neviděl. 2.) Baví mě držet palce bukvici, aby dostal(a) z toho svýho chudáka 200 mega spermií (do kelímku). 3.) Jsem radši, když je Chýlková žena. 4.) Ujíždím na Cirkusu Ponorka. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.03.2012)

Bizarní pseudoartový svět zhulené intošky (režisérky a scénáristky Alice Nellis) : opět idiotsky se chovající nereálné postavy, zoufalé režijní vedení herců, prkenné dialogy….. Znal jsem taky jednu Alici – také emancipovaná pražská intelektuálka, také studovala filosofickou fakultu, také chtěla točit filmy, také chtěla psát scénáře - také ji jednou takhle po ránu napadlo, že by mohla mít dítě ze zkumavky s homosexuálním kamarádem…… Jenže pak potkala bodrého moravského katolíka s velkou vinicí a je nyní ženou v domácnosti s třemi roztomilými haranty a peče úžasné bramborové placky. Krásně se holka našla !!! Produkce: In Film Praha (14.06.2020)

Ještě nejsem žena středního věku, po miminku netoužím, ale jsem ochotná se usmívat u traileru na "ženský" film, i přesto, že vedle mě sedí IT kamarádi, kteří si znechuceně odfrkávají. Hurá, opravdu jsem žena, a žádný polomuž :-). Ale vážně, Ivana Chýlková je naprosto úžasná, Kotek se snaží, ale nestíhá a gay kamarád Ondřeje Sokola je dokonalý (připadá mi to, nebo všechny single ženy mají správňackého gay kámoše, včetně mě?). Mno, ačkoliv ten film skončil, jak skončil musel - mateřstvím, tak i přesto jsem odcházela neznechucená typickým klišé, je to příjemné zčeření rybníčku českého filmu. Humor přítomný je, ale je servírován tak opatrně jako sůl člověku s nemocnými ledvinami. Dramatu, ani žádné velké tragédie i přes smrt se nedočkáme (díkybohu), takže nám vznikl takový solidní klidný český film, ve kterém se nehoupou žádné velké emoce, ale obyčejné lidské nevyhrocené city, tak jak je známe. Ve správném dávkování je síla. (21.11.2011)

V Mamas & Papas se Nellis dostala s tím svým efektem přirozenosti na hranu a teď z ní spadla do bahýnka banálního vztahového kašpárkování. To je sice taky hrozné, ale alespoň se na to dá dívat. Ovšem s jednou obří výhradou - tenhle film vlastně říká, že je v pořádku, když se čtyřiačtyřicetiletá ženská rozhodne s náhodným kolemjdoucím počít dítě jen proto, že už jinak neví coby. To mi přijde až příliš nechutné na to, abych z jinak celkem vtipného filmu odcházela v dobrém rozmaru. (08.11.2011)