Obsahy(1)
Džezová buffo-opera vznikla v roce 1965 v Semaforu v autorské dílně Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Mimořádný ohlas tohoto představení vedl k televiznímu přepisu, jehož se v druhé polovině šedesátých let minulého století ujali Ján Roháč, Miloš Forman a kameraman Jaroslav Kučera. Divadelní text J. Suchého pojednává o dědictví po tetě z Liverpoolu, která odkázala milion dosud nenarozenému dítěti Uliho a Vanilky. Ovšem manželé se rozvádějí. Mazaný advokát chce peníze pro sebe a Vanilku svádí. Ta se rozhodne mít dítě s listonošem (J. Suchý), ale ten jejímu pokušení odolá. Do toho přijíždí živá teta. Předá Vanilce šek a zemře. Všichni se přitom začínají o šek prát, zmocní se ho listonoš a šek rozstříhá. Diváky jistě potěší, že se mohou opět podívat na pořad, který patří do Zlatého fondu televizního archivu. (Česká televize)
(více)Recenze (54)
Dobře placená procházka sídlila v mojej nostalgickej pamäti na vyšších poschodiach, než som jej prisúdil po opätovnom pozretí. Operu vo všeobecnosti nemám rád (v nej hrdina, ktorému zabodli nôž do chrbta spieva, namiesto toho, aby krvácal) a je mi ľahostajné, či ide v tomto prípade o jazzovú operu alebo operu buffo. Tak som si iba pripomenul legendy Semaforu, ako vyzerali za mlada, potešil som sa dvoma pesničkami (Rekomando blues a Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám), usmial som sa na dvoch-troch hláškach Jiřího Šlitra (Hergott, to jsou dneska baby!) a Dobře placenou procházku som odložil ad acta. ()
Nevedel som, čo môže znamenať buffo, dnes by sme to už nazvali normálne muzikál. Na to, že ide o 50 rokov starý muzikál, som sa nečakane dobre pobavil. Vo filmovej podobe mal šťastie na výbornú réžiu, kameru aj strih a o to viac vynikli spevácke čísla, ktoré boli profesionálne zvádnuté. Všetko prebieha s hudbou a spevom, takže speváci sa nemuseli premáhať k hereckým výkonom, ktoré v iných muzikáloch bývajú veľmi rozpačité. ()
Televizní inscenace komediální "opery" Jiřího Šlitra na slova Jiřího Suchého si vystačila se dvěma pokoji v jednom bytě. Nezaměnitelná, svébytná semaforská hudba i hravé, mnohosmyslné texty (souhrnně "poetika") nemusí sednout každému, já i přes vynikající přednes u některých delších výstupů dost koukal na hodinky. V divadle naživo by to zajisté byla jiná káva. ()
Ani Světlonoš (Lucifer), ani Vodonoš (Aquorial), ale Listonoš (Mr. Postman). Rád bych věděl, jestli tetina věta "Vaše pozvání mě dojalo" byla její ironií, či zda to znamená, že také v Liverpoolu nosí telegramy Pošťák ex machina. Dojem z opery poněkud kazí, že šlágr Ty jsi švarná já jsem švarný evidentně patří do zcela jiného kontextu. Ale to nic. Podruhý už vám to ani nepřijde. A potřetí, to budete se těšit. šubydydumpidam ()
Mělo to pár opravdu hodně kreativních a hodně vtipných momentů, ale celkově jsem z tohoto počinu jakýsi rozpačitý. Celkově to na mě nepůsobilo nějakým úžasným dojmem a nezachránili to ani pánové Suchý a Šlitr. Celý příběh je vybudovaný na stokrát znásilněné myšlence ohledně moci peněz, i když v tomto případě byla přivedena do pořádného extrému, že se kvůli blbému milionu lidé sníží k dvoření se extrémně nehezké Evě Pilarové. To je opravdu nejhlubší dno zoufalosti. Pokud jste fanoušky opery, tak by vaše smysly mohly být ukojeny. Jinak se doporučuji spíše vyhnout. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (4)
- Film vydal v roce 2009 Supraphon na DVD jako bonus v rámci své kolekce „Unikáty“. (Kubrickon)
- V závěru se televizní inscenace mírně odlišuje od divadelního libreta. (Kubrickon)
- Autor hudby, herec a hudebník Jiří Šlitr, měl v plánu představit se s původní operní fraškou na Broadwayi. Aby s ní americké publikum seznámili, nechali Šlitr se Suchým vyrobit kopii filmu a opatřili ji anglickými titulky. Šlitr ji s sebou vzal na světovou výstavu EXPO 67 do kanadského Montrealu, kde vystupoval jako pianista s představením „Kinoautomat“. Po skončení světové výstavy pak film předváděl po USA a americký novinář Alan Levy už překládal libreto hry. Naplnit Šlitrovy ambice se ale nepodařilo. V porovnání se soudobými broadwayskými hudebními produkcemi jako „Cabaret“ z roku 1966 či „Hair“ z roku 1967 působila Dobře placená procházka zřejmě příliš skromně. „Byla to hudební bajka o penězích a chamtivosti, která mi připadala jako ,legrační Kafka‘,“ soudil například Levy. (Kubrickon)
Reklama