Vlasy

Nemůžu říct, že by mě písně z filmu nějak moc ohromily, ale některé jsou přece jen dobré. Ovšem to je paradoxně maličkost (i když je to muzikál). Nejlepší mi prostě na tom přijde, že je to jeden z mála muzikálů, co má tak "úžasnou myšlenku". (02.08.2010)

Tak hnusně barevně provedený muzikální film jsem ještě neviděl. Forman se zbláznil. Kubrick z něj nebude! Párkrát jsem tam genialitu viděl, ale nebylo to při úsecích takzvaného muzikálu. ____ Hair corpse!!! Muzikál - 1/5 ____ (29.01.2011)

Já a muzikály nejsme kamarádi, to vím jistě. (16.08.2011)

Přepsáno v květnu 2019. Vlasy jsou pacifistickým manifestem. Miloš Forman zase o něco postoupil ve snaze přizpůsobit se spotřebním požadavkům trhu, aby i nadále mohl podnikat své kritické výpady ke stavu společenské morálky. Miroslav Ondříček připravil opulentní obrazovou podívanou, poetické zasnění kouzlí s gejzírem barev a je freneticky uchváceno v záhybech pohybu. Surrealismus předkládá vlastní přírodní zákony, nahrazuje intimní svět a plní každičké extravagantní přání. Divadelní muzikál byl na počátku, protiválečné ideje natřásají společenským střetem s humanistickým potěšením, v choreografické náročností se myšlenky stávají mohutným živoucím tělesem a kolektivní síla efektivně těží z morálního pokrytectví. Časový odstup sice ubírá na aktuálnosti a zásadní revolta samotné kultury hippie generace je stylizovaným prostředkem k vyjádření vznešených ideálů, přesto je pacifistická teze stále výkonná. Ve formě i v přesvědčení. Hlavním hrdinou muzikálové kritiky americké společnosti je George Berger (pozoruhodný Treat Williams), konvencemi nesvázaný mladík a vůdce nekonformní bohémské mládeže. Miluje život v jeho syrové podobě, otvírá náruč, provokuje a pohrává si s každou situací. Život je výzvou, která se každý den zdolává se zápalem a nedočkavě se ochutnává každá příležitost k oslavě radosti. Průvodcem příběhu je Claude Hooper Bukowski (sympatický John Savage), mladík z Oklahomy v nutném nástupu k vojenské povinnosti vlasti. Náhodné setkání se stává osudem, svoboda je tím nejchutnějším soustem v osobní rovině. Hlavní ženskou postavou je Sheila Franklin (zajímavá Beverly D'Angelo), mladá dívka z prominentní vrstvy. Je přitahována divokou nespoutaností, je milována naivním idealismem a dychtivě i opatrně překonává pečlivě udržované konvence. Výraznou postavou je Jeannie Ryan (příjemná Annie Golden), těhotná členka malé hippie skupinky. Život není zapotřebí zatěžovat problémy, ale prospěšnější je ho prožít a užít. K výraznějším postavám patří také LaFayette Johnson alias Hud (zajímavý Dorsey Wright), sebevědomý a tělesným zdravím kypící černošský mladík. Ani malé soukromé tajemství ho o opaku pravdy nepřesvědčí. Z dalších rolí: poslední člen hippie party Woof Daschund (Don Dacus), Hudova původní snoubenka (Cheryl Barnes), oběť hry seržant Fenton (Richard Bright), hudební sabotáží velmi rozčilený generál (Nicholas Ray), Sheilina oficiální a prominentní známost Steve Wright (Miles Chapin), Sheilina zaskočená matka (Fern Tailer), Sheilin rozzlobený otec (Charles Denny), Bergerova starostlivá matka (Antonia Rey), Bergrův nespokojený otec (George J. Manos), či Claudův otec (Joe Acord). Vlasy jsou zábavným filmovým produktem muzikálového určení. Barvy blikají, pohyb se zmítá v transu, vítr zvedl pouštní písek a zpívá svůj pacifistický postoj. Cynismus si krutě pohrává s osudem, nikdo není vynechán z nejistoty, život se nasává a zůstává prostor i pro jiné úrovně bytí. Svoboda se zkoumá na spotřební vlně. Příjemné a uvolňující. (05.01.2012)

Už jsem psal minimálně jednou, že muzikály nemám rád. Hippies mě taktéž absolutně nedojímají, takže o osudu tohoto filmu bylo tak nějak rozhodnuto dopředu. Jo, je to super natočené a zahrané, tomu není co vytknout, ale to mému pragmatickému vnímání prostě nestačí. 25% (23.07.2016)

narazila som na ten film v televízii náhodou a nemohla som sa od neho odtrhnúť. hudobné čísla boli nádherne farebne bláznivé a záver ma rozplakal. kto by to bol do Treata Williamsa povedal... (04.01.2006)

37. Zlatý Glóbus za rok 1979 - nominace (2) - Nejlepší film (komedie / muzikál), Objev roku (herec) - Treat Williams (30.04.2007)

klasika, kterou jsem teprve nedavno videl celou (ano, divte se, mi vrstevnici, skutecne jsem vyrostl a dospel, aniz bych to v brzke puberte videl minimalne trikrat do mesice...) a opravdu si ji uzil. nebyt toho prepaleneho zaveru, dal bych M.F. pet hvezdicek. nejde pritom jen o hudbu nebo vykon treata williamse, ale predevsim o tu nenucenost poselstvi, ktera do filmu autori cpou a s jakou gracii tak cini clovek, ktery jeste deset let predtim natacel hasicsky bal ve vrchlabi. (02.12.2008)

Prostě muzikály fakt ne. Jako nejsou špatné, ale mimo Chicaga a Pomády žádnej nemusím vidět znovu. Hair jsou spíše než dobrým muzikálem je ukázkou soudobých problému, což mi nestačí k tomu abych se dokonale bavil, ale jistě to má své kouzlo pro mnoho lidí. (17.02.2009)

Kdo by nechtěl být alespoň na týden hipíkem v San Franciscu v bouřlivých 60. a 70. letech, kamarádit s Bergerem a celý svůj život mít založený na spontánnosti, svobodě, přátelství a lásce? V dnešní době už tak bohužel žít nelze (a když jo, tak jako podivínský samozvaný pseudointelektuál - i když to by pak polovina uživatelů na čsfd byli hippíci :)), ale o to více si můžeme vychutnávat takovéto snímky. 5 hvězdiček jen za soundtrack, který jsem kdysi na gymplu poslouchal možná až nezdravě často, dalších milion hvězdiček za Formanovo filmové zpracování. (13.08.2009)

Tak zase jeden fenomén, ke kterému jsem se konečně dopracoval. Věřím, že jako divadelní hra je neskutečný zážitek, ale i film se mi líbil. A to dost, nejen hudbou a tanečníma číslama, ale hlavně závěr na mě zapůsobil dost silně, protože byl opravdu strhující. A písnička Let the Sunshine In je dokonalá. (28.03.2013)

Při každým shlédnutí si říkám, že musím ještě nějakou tu hvězdu přidat... (15.09.2013)

Smekam pred Formanem, ktery jako emigrant z vychodu dokazal natocit film s tak americkym tematem. Vyborna hudba, atmosfera doby a strhujici zaver, na ktery se nezapomina! (23.03.2014)

Vlasy jako symbol mezigenerační vzpoury ... jako poznávací znamení květinových dětí. Nicméně ... dnes už mě neoslovuje tak jako kdysi. Nezaměnitelné kouzlo námětu a osobní sympatie k ústředním postavám tiše vyklidily pole, aby ho přenechaly poněkud pochybovačným, nevstřícně naladěným myšlenkám. Nejde jen o to, že jsem zestárla. Čím dál častěji se dostávám do konfrontace s realitou, která mně staví do cesty nejrůznější pochybná individua, množící se geometrickou řadou v místě mého - kdysi poměrně idylického bydliště. Postavy jsou to sice malebné, leč projevují se způsobem, který se mi nelíbí a který rozhodně nenavozuje pocit bezpečí. Tudíž - viděno dnešní optikou - ani hrdinové Formanova příběhu nepatří k těm, kterým bych dobrosrdečně věnovala pár drobných. Svoboda je sice hezká věc, ovšem bez zodpovědnosti za vlastní život se daleko nedostanete - a pokořující návrat do rodného hnízda za účelem získání potřebného finančního obnosu mně vážně neimponuje. Ovšem velice antimilitaristický apel vtělený do protestu proti jedné zbytečné a kruté nevítězné válce zůstává ... krom toho: Jde přece o ZLATÁ ŠEDESÁTÁ - o neochvějnou víru v zásadní změnu k lepšímu, kterou kolotoč dějin semlel po svém, aby nás vyplivl do jedenadvacátého století a postavil před nás v podstatě ty samé výzvy jako tehdy. Jenom si nejsem jistá, jak zareagujeme tentokrát - v éře sítě sítí a virtuální reality, která zásadním způsobem ovlivňuje náš způsob života a naše chápání světa. Umírněné 4* (20.04.2018)

Muzikálům se obecně spíše vyhýbám, ale když se jedná o film Miloše Formana a navíc velice kladně přijatý film, tak jsem musel udělat výjimku. A zas tolik jsme si nesedli. Myslím, že je cítit ta radost tvořit něco takového v tehdejší době a reáliích komunistických reálií naprosto neslýchaného a dokonce se dotýkat citlivých amerických témat jako byla válka ve Vietnamu, ale nemůžu říci, že bych se pro Vlasy dokázal nějak nadchnout a nezanechalo to ve mě nějaký hlubší dojem. Je skvělé, že máme díky Milošovi Formanovi takovouhle stopu ve světové kinematografii, ale v jeho případě radši sáhnu po jiných skvostech. (25.05.2020)

Miloše Formana jako režiséra mám moc rád. Spousta jeho filmů je na pět hvězdiček, ale tento bych mezi ně nezařadil. Muzikály obecně moc nemusím, a proto mě muzikál Vlasy úplně nezaujal. Je možné, že jsem film také špatně pochopil. Co se mi na filmu naopak líbilo byly samozřejmě taneční choreografie a hudba. A v celku i samotný příběh. První polovina se nese v duchu romantického dramatu a druhá polovina spíše ve válečném dramatu neboli ve vojenském prostředí a to mě zaujalo rozhodně víc. Celkově bych muzikál Vlasy zařadil mezi nejslabší filmy Miloše Formana, ale to vůbec neznamená, že to je špatný film. Není zkrátka pro každého a pouze to porovnávám s ostatními jeho filmy. Jeho ostatní filmy jsou oscarové snímky a jsou prostě vynikající, takže ani tento rozhodně není špatný. V obecném měřítku filmů je tento taky velmi dobrý, ale u Formana jsem zvyklý na větší pecky. 6,5/10 (03.12.2023)

Nebýt těch PŘÍŠERNÝCH písní byl by to docela dobrý film. Koukat se na to dalo, ale poslouchat jen s největším sebezapřením. Abych jenom nehaněl, tak musím vyzvednout některé scény: (taxík, amplióny a odjezd). Ale pokaždé, když se mi film začínal líbit, vtrhnul tam scénař s šílenou písňovou vložkou. Choreografie taky nic extra. Nejsem zrovna muzikálovej, ale jsou filmy, v nichž písně páchaj daleko menší paseku.Jako např.: Mouline Rouge http://www.csfd.cz/film/6175-moulin-rouge-moulin-rouge/ či Chicago http://www.csfd.cz/film/74054-chicago/ . PS: Ty písně byly primitivní až hloupé. (Alespoň soudě podle jejich překladu v titulkách.) (18.02.2007)

Vlasy jsou nejen mistrně natočený muzikál, ale taky výpověď o mnohem silnějších myšlenkách, než jestli herci hrají dobře a jaký je scénář. M. Forman si vždycky všímal společenských témat a pokoušel se je vystihnout na plátně. Film je do jisté míry taky generační záležitost, stejně jako třeba Bezstarostná jízda nebo Trainspotting, které mají na člověka největší vliv podle toho kolik mu je roků, když se na film kouká nebo na kolik se cítí :-) A jistě teď ponesu dříví do lesa, ale soundtrack, ten je už dnes klasika... (20.01.2008)

Tak tohle byla láska na první pohled! Tem film mne okouzlil, chytl se mne a ne a ne se pustit. Hlavně ta hudba. Ten film, ty písničky, ten příběh - to v sobě má tolik energie, vášně a citu. (13.01.2010)

Vlasy na divadle nejsou ani tak klasickým muzikálem, jako spíše blýskavou hippie show s minimálním dějem - taková "abba "show ze šedesátých. Před Formanem stál na konci sedmdesátých let nelehký úkol - obalit písničky smyslupným dějem, kostrou, která má hlavu, trup i nohy ve správném pořadí, a vzkřísit dobu, která byla už v té době skoro deset let mrtvá. Myslím, že z daného materiálu vytřískal maximum (i když John Savage je opravdu děsný - poulí oči a jako dělá toho jižana), některá čísla jsou dokonalá (LSD sen o svatbě), některá skvělá (I´ve got a life), některá statická (opuštěná matka), ale choreografie T. Tharp vždycky skvěle doplňuje hudbu. Škoda, že v roce 1979 by spíše mělo smysl natočit Hair II: Od LSD ke kravatám a investičnímu bankovnictví, ovšem cestu od šedesátých ke krizi fantasticky ukazuje Fantastický pan Lišák. (19.02.2011)