Soukromé neřesti

Když jsem to viděl prvně, řval jsem u toho smíchy! Co to kecám?? Vždycky u toho řvu smíchy. Howard Stern je nespornou ikonou americké historie, když v 80. letech začal lidem z rádií dělat ze života peklo. Jeho neotřelý styl a šarm ho přivedli až na samotný vrchol, ze kterého občas spadl na prdel, ale vždycky vyskočil a vydrápal se na něj zpátky. Jedno z nejlepších biografických zpracování, které jsem měl kdy tu ČEST spatřit. Komu se to nelíbilo ať mi políbí prďoláka. (06.05.2008)

mám rád ľudí, ktorý boria tabu. takými akými boli andy kaufmann či larry flint vo filmoch miloša formana. prekročiť isté hranice za cenu, že občas aj prestrelia. film o howardovi sternovi, ktorého hraje on sám ma však až tak za srdce nechytil. počul som, že tento film inšpiroval mateja "sajfu" cifru, ktorému v jeho snahe byť nekonvenčný držím palce. (05.04.2011)

Vtipné představení sama sebe. A že toho stihnul tenhle chlapík hodně - stal se jedním z nejlépe placených rozhlasových moderátorů, kandidoval na guvernéra New Yorku za libertariány, napsal dva bestsellery. Popravdě, Sterna bych asi neposlouchal, to, čím zásobuje eter, je na můj vkus až příliš extrovertní. Nebo jsem sám, koho nezajímá, jak velké přirození má speaker a co s nim po večerech (nebo během vysílání, když už jsme u toho) dělá? Hudba je u něho trochu druhořadou záležitosti, ukázky toho, co pouští, je ale slušná rocková kvalita (Kinks, Ramones, Hendrix, uvidíme živě AC/DC v Central Parku). "Průměrný posluchač poslouchá rádio patnáct minut denně. Fanoušek Howarda Sterna hodinu dvacet. Jak to? Co na něm vidí? Obvyklá odpoved je: Jsem zvědavý, co bude dál. A co ti, co Sterna nenávidí? Ti ho v průměru poslouchají dvě hodiny a půl. Jak to? Obvyklá odpověd je: Jsem zvědavý, co bude dál" Doplněno 21.10.2017 Třetí shlédnutí a zvedám na pět, ten film má prostě šmrnc a nadhled, je zábavný přirozený. Dabing Jana Štastného výborně sedí. "Chodil jsem do rooseveltské střední. Plně integrovaná střední škola. 600 černochů a já." (26.07.2009)

Howard Stern, ať už je ve skutečnosti jakýkoliv a prováděl cokoliv, mi přijde více méně trapný. V rádiu bych ho ani náhodou neposlouchal. Ne proto, že by mi vadili vulgárnosti apod., ale proto, že mi to prostě přišlo o ničem a už vůbec by mě nezajímalo, co bude dál, tak jako to zajímalo posluchače, kteří ho zbožňovali, i ty, kteří ho nenáviděli, a proto měl tak velkou sledovanost. Film má sice švih, nenudí nějakou rozvleklostí, ale obsah mě nedokázal moc zaujmout. (17.10.2009)

Rokenrolový DJ Howard Stern propagoval muziku většiny mých oblíbených kapel, včetně Cheap Trick a Ramones, hostoval na albu Blue Öyster Cult, a už několik desetiletí provozuje naprosto šílenou show v rádiu. Jeho humor je většinou poněkud hrubšího zrna, ale pokud máte rádi rock a osypáváte se z politické korektnosti, asi mu stejně nakonec podlehnete. Přestože zde hraje tehdy třiačtyřicetiletý Stern sám sebe (od žáka základní školy až po současnost), což nemuselo dopadnout vůbec dobře, výsledek je zdařilý. Film jsem si při jeho premiéře v kině nenechal ujít, a odcházel jsem spokojen. Je to trochu podobný zážitek jako bláznivá rocková komedie Waynův svět, ovšem s tím významným rozdílem, že tohle se opravdu stalo. I když možná ne vždy tak, jak nám to Stern servíruje. Ale kdo by při naslouchání historkám starého zbrojnoše hleděl na detaily? Zatímco Jimu Morrisonovi zbudoval solidní pomník Oliver Stone, Stern tímto filmem (natočeným podle vlastní autobiografie) buduje pomník sám sobě. (12.07.2007)